Anna se narodila v roce 1885 do židovské rodiny, ale když se zamilovala do křesťana Františka Lariše, rozhodla se následovat hlas srdce. Nechala se pokřtít, založila s ním domov, vychovávali syna a dvě dcery.
Jenže krátce před válkou se František zamiloval jinde. Přestal se starat o pekárnu, zadlužil ji, a Anna zůstala sama. „Děda od rodiny odešel. Po vsi se vědělo, že s babičkou nežije,“ vzpomínal nyní vnuk Tomáš Lariš. Nevěra manžela a tiché vědomí celého okolí se obrátilo proti ní.
Ztratila ochranu
Gestapo si všimlo, že už není s manželem, a tím pádem nepožívá ochrany „smíšeného manželství“. Němcům bylo jedno, jaký život dosud vedla. V papírech měla židovský původ, a to stačilo. Ke křtu přitom došlo už v roce 1911 a Anna žila více než 30 letech jako křesťanka. Koncem února 1943, když jí bylo 58 let, byla přesto zařazena do židovského transportu. S velkou pravděpodobností do Osvětimi.
„Její jméno na té deportační listině je posledním svědectvím o tom, že tu byla, žila, milovala,“ uvedl Nevlud.
Annu připomíná kámen
Badatel Nevlud na příběh narazil, když pátral po lidech spojených s pochodem smrti i v izraelském archivu. Bolestné je i to, že Anniny sestry válku přežily. Stejně jako ona se vzdaly víry, když se vdaly za křesťany. Jejich muži je však dokázali před nacisty ukrýt a ochránit.
Mokré Lazce se rozhodly Annin osud připomenout veřejně. Před Obecním domem jsou nově uloženy kameny zmizelých nejen pro ni, ale i pro její tetu Marii Jarošovou s podobným příběhem. Nová pamětní deska zase připomíná rodiny Jarošů a Kubalů, které pronásledovali nacisté i komunisté.
VIDEO: Cestou z přednášky zemřela Doris Grozdanovičová (†92), jedna z posledních Brňanek přeživších Terezín. (2019)
