Do Břežan se s rodiči přistěhovala v roce 1930. Na zámek nastoupila během války, kdy ho jako letní sídlo využíval říšský protektor Konstantin von Neurath (1873 – 1946). „Vyšla jsem školu v roce 1940, a co teď se mnou. Přišla známá, která pracovala na zámku jako zahradnice, že by někoho potřebovali. Tak táta povídá: Válka bude trvat tak rok, to bys vydržela. Nastoupila jsem v březnu 1941 a skončila až v říjnu 1945,“ popsala pro Blesk.
Zastupující protektor Heydrich (1904 – 1942) s rodinou se nastěhoval v roce 1942. Krátce na to dorazila na zámek pracovní četa Židů z Terezína. Přestože bylo zakázané se s nimi stýkat, Helena jim začala pomáhat. Nosila jim jídlo, léky i balíčky od jejich rodin, které si nechávala posílat na adresu pod falešným jménem.
O atentátu na šéfa
„Pracovala jsem ve skleníku, přišel tam Hans, který se staral o koně a já mu říkám: Co se děje? A on, že byl spáchanej atentát na šéfa. Já se zarazila a ptám se: A je mrtvej? On říká: Noch nicht – ještě ne,“ popsala. Heydrich zemřel o osm dní později na sepsi. Manželka s dětmi zůstala. Vovsová popisovala, jak se všichni báli, aby Panenské Břežany nepotkal stejný osud jako Lidice.
Byla svědkem nehody, kdy rok po Heydrichovi zemřel jeho syn Klaus (†10). Na kole vjel pod nákladní automobil. „Kromě strážného byl u Klause první vězeňský židovský lékař, který se mu snažil pomoci. Pak přišla Heydriška (Hendrichova žena Lina – pozn. red.). Měla bílé šaty, vzala Klausovo tělo do náruče a nesla ho do zámku. Nikdy nezapomenu na krev, která ji smáčela ty krásné šaty, a na její slzy v očích. Na pohřeb jsem se koukala z půdního okýnka,“ popsala. Čecha Karla Kašpara, který náklaďák řídil, našli zastřeleného v sanitce u Vraného.
O znásilňování Rusy
Po válce se tatínek Heleny stal národním správcem zámku. „Byli zde ubytováni sovětští vojáci a asi třicet žen, nejčastěji ze Sudet. Vojáci si pak jakožto vítězové pro ně chodili. Po těch nocích to tu vypadalo strašně. Pomáhala jsem Gertě Schindlerové a jejímu tříletému synkovi. Ještě dnes, když vidím těhotnou, dělá se mi špatně. Proto jsem asi neměla děti, které mám jinak tak ráda,“ svěřila se Paměti národa. Dnes žije v Domově sociální péče Hagibor v Praze.
