Ponižování a šikana vedly Járu k sebevraždě?! Přístup základky na Chebsku šokoval
Jaroslav Chojna byl studentem základní školy ve Františkových Lázních. Byl to soucitný a hodný kluk se smyslem pro humor, který miloval angličtinu a umění. V osmé třídě se však stal terčem nevybíravé a kruté šikany ze strany ostatních žáků školy. Byl to zřejmě i tento psychický nátlak, kvůli kterému spáchal před necelým rokem sebevraždu. Následný přístup školy doslova šokoval jeho rodiče.
Na případ upozornil Líný učitel Robert Čapek. Jára docházel na základní školu ve Františkových Lázních. Byl to trochu introvertní, ale jinak empatický a inteligentní mladý muž. „Jára byl moc fajn kluk, byl laskavý, přátelský, nekonfliktní a ochotný pomoci, učit se čemukoliv novému,“ popsala Járu pracovnice tábora, kam pravidelně jezdil. „Byl to prostě ten táborník, kterému když vystavuji další přihlášku, tak se těším na shledání,“ dodala.
I sám Čapek poznamenal, že Jára je přesně ten typ žáka, kterého by ve své třídě chtěl mít. Bohužel se toho však už nikdy nedočká, Jára totiž vloni na začátku června spáchal sebevraždu. „Nic nám neřekl ani nenechal dopis na rozloučenou. Se synem jsme měli blízký vztah, byl milován rodiči a sestrami, vychovávaný v lásce a úctě, bez tělesných trestů a s možností maximálního rozvoje,“ řekla smutně jeho maminka.
Jára miloval umění a jazyky. Už od první třídy chodil na keramiku, zbožňoval divadlo a animovaný film a hrál na kytaru. „Bavilo ho vařit a péct, možná by byl v budoucnu výborný kuchař, fotograf nebo grafik. Bohužel se to nikdy nestane, což je pro nás velmi bolestné,“ řekla maminka.
Odporná šikana
Jára byl podle maminky vždy velmi šťastným dítětem, i když nebyl tolik upovídaný jako někteří vrstevníci. V osmé třídě se však stal cílem naprosto nepochopitelné a nechutné šikany. „V roce 2023 bojoval s posměchem, protože byl při těle a při tělocviku děti viděly, že je po operaci prsou (kvůli gynekomastii),“ popsala maminka. Tyranizování se ještě zhoršilo po, na první pohled, banálním incidentu se starším žákem, kterému šlápl na nohu. „Tahle nepatrná maličkost vyústila v hon na syna plný urážek a na Járu po škole čekali i s dalšími žáky z jiné školy,“ popsala. Skupinka pěti žáků Járu napadla pěstmi.
Jára se však nedal a jednoho z útočníků povalil na zem. Dalšímu konfliktu zabránila kolemjdoucí žena. Když jeho maminka šla za vedením školy, dostalo se jí jen odpovědi, že k útoku došlo mimo školu a celou věc by tak měla řešit s policií. Tam si zase vyslechla, že agresorem je nejspíš její syn. Šikana se stupňovala takovým způsobem, že maminka Járu nechala dva týdny doma, jeden z nich celý prospal.
„V pondělí 3. 6. jsem my nic netušili a jen jsme syna poprosili o pomoc v domácnosti a po snídani odešli pracovat. V tu dobu, kolem 10. až 11. hodiny se syn zabil udušením,“ popsala maminka nejhorší moment svého života. Jára si v noci vyhledal na internetu jak se zabít - maminka vše zjistila až z jeho mobilu a počítače, on sám po sobě žádné vysvětlení nezanechal.
Ostudná reakce školy
Žáci si chtěli památku svého zesnulého spolužáka připomenout. Ve hře byl pomníček, fotky a nebo prázdná židle ve třídě. Nic z toho však prý škola nepovolila. Místo toho jely den po tragédii děti na exkurzi do porcelánky. „Škola se zkrátka chovala a chová, jako by Jára nikdy neexistoval a to samé očekávala od jeho spolužáků,“ shrnul Čapek. Spolužáci se však odradit nenechali a Jardovu památku uctili tím, že si na focení vzali různé ponožky. To byl totiž Jardův specifický styl. Jeho jméno nechybí ani na absolventských mikinách.
„Jako ilustraci přístupu školy poslouží fakt, že když otec zavolal do školy, že si jde pro Járovy věci, čekala ho jen sekretářka, která navíc otevřela jeho skříňku bez slůvka účasti nebo porozumění,“ popsal Čapek. Škola se brání tím, že mladík byl „velmi labilní osobnost“ a že rodičům doporučovala vyhledat odbornou psychologickou pomoc. „To je ovšem lež. Řádně jsme chodili na rodičovské schůzky, ani jeden z učitelů nic neřekl. Jára byl slušný, bezproblémový hoch,“ rozporovala maminka.
Ponižování se mu navíc mělo dostávat i právě ze strany učitelů, což je prý na škole poměrně běžné. „Osm let jsem slýchala, že tahle třída je nejhorší, hloupá, nejpomalejší,“ potvrdila maminka. „Nechci vinit jen školu, ale určitě přispěla k tragédii. Svou bagatelizací, neinformováním a nekomunikováním s námi rodiči a ponižováni syna ve škole,“ dodala. Do policejního protokolu zástupkyně ředitele tvrdila cosi o nešťastné lásce. „Není to poprvé, co si škola v podobných případech myje ruce a předstírá, že se nic nestalo a daný člověk jakoby ani neexistoval,“ uzavírá Čapek.
