Publikací z oblasti Těšínského Slezska už vydala etnoložka a amatérská historička okolo třicítky. O gruních (kopcích), řece Olze (Olši), průsmycích, horách, pověstech, o vesnicích, ale hlavně o lidech. Právě oni jí ze skříní a truhlic lovili staré fotografie a prozrazovali příběhy své nebo svých předků.
„Na začátku tohoto století byl po těchto knížkách hlad a nikdo se jimi nezabýval, proto jsem se do nich pustila. Pro první řádky jsem šla od pramene řeky Olzy podél toku. Do některého stavení mě pustili až napotřetí, když pochopili, že nejsem ani z žádné církve, ani podomní obchodník,“ smála se Cichá.
Stačilo, když jí začal důvěřovat jeden starousedlík. Nasměroval ji k dalšímu a stala se z toho pavučina. „Nosila jsem sebou skener, protože málokdo byl ochotný fotky nebo dokumenty dát z ruky,“ líčila etnoložka s tím, že tady šlo a stále jde především o čas, protože pamětníci mizí.
Většina knih paní Ireny je psaná v unikátním slezskotěšínském nářečí tzv. po našimu, protože je to kořen zdejší kultury.
Nechybí ani nadpřirozeno
Na spoustě knih spolupracovala Irena Cichá s největším znalcem etnologie Těšínského Slezska Karolem Danielem Kadłubiecem (87). Ten kdysi chodil po chalupách s kotoučovým magneťákem, aby vyprávění nahrál. Jednu babičku z Bukovce navštívil dokonce 41krát, tak zajímavé její vzpomínky byly.
Když bude čtenář listovat knihami paní Ireny, dozví se kromě běžných střípků ze života předků i vesnic třeba o jasnovidci, který žil v jeskyni a předpovídal budoucnost, o spiritistickém hnutí okolo Čantoryje (Velká Čantoryje je nejvyšší vrchol Slezských Beskyd - pozn. red.), nebo lidech, kteří měli nadpřirozené schopnosti a někteří jimi vládnou dodnes, o pokladech, které lidé vykopali…
Papučáři a metlaři
Podle slov etnoložky měla každá obec na Jablunkovsku a Třinecku přezdívku. Bystřickým se třeba říkalo metlaři, protože nad obcí rostlo hodně bříz a oni z nich vyráběli metly pro železárny. Vendrynští byli pro změnu papučáři. „Dlouho jsem pátrala proč. Údajně tam býval bahnitý terén a lidé si museli na boty natahovat návleky z rákosu,“ dodala Cichá.
O jednom případu, který sice působí jako legenda, ale zřejmě bude pravdivý, se prý moc neví. „Za války měl na náměstí v Jablunkově sochař udělat sochu Hitlera místo panenky Marie. Jenže v den instalace oslepl. Nikdo z úředníků pak nenašel odvahu tam figuru diktátora postavit, protože se báli, že dopadnou stejně,“ vykládala paní Irena.
Stále nachází slova
Knížkou, na které etnoložce moc záleží a jejímž autorem je profesor Karol D. Kadłubiec, je nářeční slovník. „Proč stále není vydaný? Protože se stále nacházejí a doplňují často už zapomenutá slova. Ale snad už brzo doběhneme do cíle,“ uvedla.
VIDEO: Nadšenci se snaží, aby tanec Ondrášův skok z nížinného Lašska byl kulturní památkou.
Nadšenci se snaží, aby tanec Ondrášův skok z nížinného Lašska byl kulturní památkou. fb manželů Švachových
