Basenji: Pes, který neštěká
Středně velké plemeno basenji můžete znát také pod názvem africký němý pes. Africký – protože pochází z oblasti střední Afriky (psi podobní tomuto plemenu vznikli jako nejstarší plemena z polodivokých vlasatých psů, žijících s africkými kmeny Pygmejů v Kongu), němý – protože neštěká jako ostatní psi. Příčinou je menší hrtanový prostor, který omezuje pohyb hlasivek. Místo štěkání vydává zvuky, jež bývají přirovnávány k jódlování či smíchu.
Dříve byli basenji chováni jako lovečtí psi, v současné době jsou to hlavně aktivní společníci, kteří milují jakékoli sportovní aktivity. Basenji mají horší toleranci chladu, proto není možné chovat je celoročně venku. Naopak letní horké počasí jim, vzhledem k jejich původu, nedělá problém.
Čau-čau: Pes s modrým jazykem a chůdovitým krokem
Opět jedno z nejstarších plemen (původem z Číny a Mongolska). Typickými poznávacími znaky jsou jeho modrofialový až modročerný jazyk, chůdovitý krok, výrazně načechraná srst a jako by zamračený výraz. Toto zbarvení jazyka mají psi hned od narození, způsobují ho tmavé pigmenty.
Čau-čau je klidné plemeno, které lze chovat i v bytě, nicméně miluje pravidelné procházky. V minulosti se choval jako tažný a lovecký pes. Na rozdíl od basenjiho ho hustá srst chrání před zimou, ale způsobuje mu horší toleranci tepla. V létě tak potřebuje ochranu před přehřátím.
Šarpej: Vrásčitý pes s modrým jazykem
Také šarpejové mají modře zbarvený jazyk, ještě více jsou však známí extrémně volnou kůží, která na jejich těle vytváří hluboké vrásky. Toto plemeno pochází z Číny, kde bylo vyšlechtěno coby bojové. Kožní záhyby mu pomáhaly při obraně – pokud psa někdo chytil, mohl se ze sevření snadněji uvolnit. Srst šarpeje potřebuje právě kvůli volné kůži pravidelnou péči.
Šarpejové nejsou příliš aktivní, nehodí se na psí sporty, ale potřebují zkušeného chovatele, který je bude schopen důsledně vést. Ke členům své rodiny jsou loajální a laskaví, nejsou však vhodní do rodin s malými dětmi. Některé dětské hry nemusí tolerovat a mohou se ohánět, když se jim něco nelíbí. Ideálním majitelem pro ně bude sebevědomý, vyrovnaný chovatel s dostatkem zkušeností.
Catalburun: Vzácné plemeno psa s rozdvojeným nosem
Catalburun je turecké plemeno, které poznáte na první pohled podle specifického, rozštěpeného (tzv. bifidního) nosu; samotný pojem çatalburun znamená turecky rozdvojený, vidlicový či rozeklaný nos. Jedná se o velmi vzácné plemeno – udává se, že žije jen kolem dvou stovek těchto psů, přičemž mimo svou domovinu se téměř nevyskytují.
Zvláštní nos, typický pro turecké psy (není to ovšem jediné plemeno, které ho má), jim poskytuje výjimečné schopnosti při stopování malých savců a ptáků. Udává se, že je výsledkem výrazného příbuzenského křížení, k němuž dochází právě kvůli již zmiňované malé populaci plemene. Přesto u nich existuje jen velmi málo dědičných zdravotních problémů.
Catalburuni jsou chytří a oddaní společníci, cenění jako vynikající lovci koroptví. Catalburun nebyl dosud uznán jako oficiální plemeno.
Faraonský pes: Pes s velkýma ušima nahoru, který se červená
Při pohledu na toto elegantní plemeno s velkýma, vztyčenýma ušima budete mít pocit, že jste je už někde viděli. A je to tak! Stačí vzpomenout na egyptské sochy, kresby či malby – a budete doma. Toto prastaré plemeno totiž pochází z Egypta; faraonští psi, zkráceně faraóni, bývali oblíbenými společníky urozených vrstev. S fénickými obchodníky se dostali na Maltu, kde byli chováni pod názvem Kelb-tan Fenek.
Faraóni jsou maltským národním plemenem. Jejich specifickou vlastností je schopnost červenat se – když mají radost, jsou nervózní či vzrušení, snadno to poznáte podle toho, že se jim nos a uši zbarví dorůžova. Zajímavé je i to, že jejich srst nepotřebuje skoro žádnou péči a je téměř prosta typického psího zápachu. Dříve se faraóni chovali hlavně jako lovečtí psi určení k lovu králíků, dnes jsou to především aktivní společníci, kteří se uplatní v nejrůznějších psích sportech. Celoroční pobyt venku pro ně není vhodný, kvůli krátké srsti by trpěli zimou.
Norský lundehund: Ohebný pes se šesti prsty a uzavíratelnýma ušima
Toto severské plemeno je naprosto unikátní hned několika svými znaky a vlastnostmi. Bylo vyšlechtěno pro lov papuchalků – nádherných mořských ptáků, kteří žijí v nepřístupných skalách při mořích. A právě zde přicházejí na řadu jeho specifika. Zatímco jiná plemena mají na hrudních končetinách pět prstů a na pánevních čtyři, lundehundi mají prstů šest. Díky tomu se jim lépe pohybuje po skalnatých útesech.
Další jejich zvláštností jsou uši: chrupavka ušního boltce se dokáže stáhnout, takže pes může uzavřít zvukovody a zabránit vniknutí vody. Navíc mají extrémně pružný krk a dokážou si položit hlavu na záda. Lundehund je přátelský a živý pes bez speciálních požadavků. Protože je lov papuchalků zakázán, uplatňuje se dnes jako společenské plemeno.
