Jan Potměšil, kterého každý rok nejen o svátcích vídáme na obrazovkách v roli ševce Jíry v oblíbené pohádce Zdeňka Trošky z roku 1987, již není mezi námi.
V minulosti se potýkal s různými zdravotními potížemi. Zkraje roku 2024 si veřejnost hned všimla jeho proměny – dříve kulatý obličej i trochu zaoblené bříško byly pryč, trochu to působilo, jako by se Jan pomalu ztrácel před očima. „Ke konci minulého roku měl problémy se srdcem a skončil v IKEM. Teď je v rekonvalescenci a vrací se pomalu do práce,“ odpověděla v té době na dotaz deníku Aha! hercova žena Radka Potměšilová. Podle jejích slov Potměšila srdce trápilo už dlouho předtím, než kvůli tomu skončil v nemocnici.
Dlouhodobě měl údajně také problémy, které souvisely s tím, že byl upoután na invalidní vozík. Například trpěl na proleženiny a leckdy kvůli tomu také musel vyhledat lékařskou péči. „Tyhle problémy s proleženinami jsou u vozíčkářů časté. Mívá to opravdu ošklivé. Svaly mu prakticky uhnívají a již musel i na plastickou operaci. Navíc přes pečlivou hygienu mívá časté záněty močových cest. Coby vozíčkář nemůže vylučovat moč klasicky, a tak se používá cévkování. A právě to ho dostává občas do nemocnice. Honza to nemá lehké a tyto trable opravdu neprožívá zřídka,“ tvrdil kdysi jeden z Potměšilových přátel.
I přes nelehký osud přitom Potměšil prožil velmi kvalitní život, měl v životě lásku a rodinu – s manželkou Radkou zplodil syna Honzíka a sám o tom mluvil jako o velkém zázraku. Kromě toho zůstával aktivní i jako herec a pravidelně se objevoval na divadelních prknech, především v rámci Divadelního spolku Kašpar. Řadu příležitostí měl i před kamerou, například se objevil v seriálech Pojišťovna štěstí či Život a doba soudce A. K. a nechyběl ani ve filmu Bony a klid 2, což bylo pokračování legendárního snímku Bony a klid z roku 1987. Právě role v jedničce Bony a klid a pak v Jasněnce a v Proč? jsou asi nejvýraznější role Potměšila z doby ještě před tragickou nehodou, která mu obrátila život naruby.
K té došlo v prosinci 1989 – v osudové době sametové revoluce. Potměšil s Janem Kačerem se vraceli z manifestace v Ostravě zpět do Prahy, ovšem jejich řidič naboural – zřejmě narazil do svodidel a vyletěl z vozovky.
Jan Potměšil o listopadu ´89: Masakr na Národní ve mně zapálil oheň. David Turek, Aleš Brunclík
„Letěli jsme 120 metrů luftem… Trvalo to dlouho, opakoval jsem si: Ještě jsem živej, ještě jsem živej… A pak jsem se probudil v hořící kouli. To bylo strašně zvláštní,“ popisoval to pro iDnes.cz Jan Kačer, který byl v době nehody při vědomí. Na rozdíl od Jana Potměšila, který spal na zadním sedadle. Po náraze zůstal zaklíněný pod autem. Měl velmi vážná a mnohočetná zranění. „Měl jsem sedm procent, že přežiju. Prasklou spodinu lebeční, úrazy po celém těle, krvácení do mozku, prostě celý lékařský fascikl diagnóz,“ popisoval Jan v knize 1989 očima 30 slavných osobností. Do nemocnice ho přišel navštívit i prezident Václav Havel (†75) a Jan Potměšil byl považován za jedinou faktickou oběť sametové revoluce, která jinak proběhla v míru.
Strávil následně tři měsíce v kómatu. „Když jsem se po třech měsících probouzel, nechápal jsem, co se dělo, kde jsem… Měl jsem v paměti černou díru. Nakonec za mnou na ARO pustili rodiče. Musel jsem mít na čele napsanou otázku, protože můj tatínek řekl takovým klidným hlasem geniální holou větu. ‚Václav Havel už je prezidentem.‘ To stačilo. V tu chvíli to bylo, jako by mi někdo vložil do hlavy šém. Vzpomněl jsem si na všechno. To byla síla…“
