V letech 1976 až 2019 byla v Nizozemsku, Belgii a Německu nalezena těla dvaadvaceti zavražděných žen. Jejich jména ale i po letech pro kriminalisty zůstávají záhadou. Interpol v rámci operace Identify Me (Poznej mě, pozn. red.) zveřejnil podrobnosti ke všem nevyřešeným případům a prosí o pomoc s identifikací obětí. Mrtvolu jedné ze zavražděných žen objevil v září roku 1992 Jan M. v nizozemském Amsterodamu, když se plavil po jednom z městských kanálů.
Největší policejní organizace na světě (Interpol) zveřejnila na svých webových stránkách unikátní seznam o celkem dvaadvaceti neidentifikovaných tělech, které byly v letech 1976 až 2019 nalezeny v Nizozemsku, Belgii a Německu.
Nizozemská forenzní detektivka Carina Van Leeuwenová se v roce 2005 připojila ke svým kolegům v Amsterodamu, aby pomohla vyřešit několik případů, se kterými si tamní policie nevěděla rady. Když však prosila o pomoc své kolegy v sousedním Německu a Belgii, zjistila, že podobné kriminalistické pomníčky mají i oni. Státy tak spojily síly a zveřejnily na webu Interpolu operaci s názvem Identify Me (Poznej mě, pozn. red.). Ta má za cíl zjistit identitu zavražděných žen.
Kompletní seznam, který je k dispozici na webových stránkách Interpolu, obsahuje podrobnosti o zavražděných ženách, společně s fotografiemi možných identifikačních předmětů, jako jsou oblečení, šperky nebo tetování. V některých případech kriminalisté přikládají i snímky rekonstrukce obličeje.
V září roku 1992 našel náhodný kolemjdoucí v amsterodamském kanálu Lauriergracht dvě ženské ruce. Když byl kanál potápěči následně prohledán, byly objeveny i dvě spodní končetiny. O dva dny později kriminalisty šokoval nález modrého kufru u břehu kanálu Egelantiersgracht. V něm leželo torzo ženského těla.
Zavražděná žena byla podle soudního lékaře průměrné až středně obézní postavy. Lékař také zjistil, že poškozená měla před smrtí chirurgicky odstraněnou vagínu.
Po několika dnech byly v amsterodamských kanálech objeveny další části ženského těla, které dle kriminalistů patřily stejné ženě. Její hlavu se však ani po více než třiceti letech nepodařilo objevit a policie tak nemůže sestavit její možnou podobu.
Na začátku ledna roku 1995 se vracel do bytového komplexu Uilenstede v nizozemském městě Amstelveen jeden z obyvatel. S hrůzou si všiml, že v potoce plave podivný objekt.
Když se přiblížil, zjistil, že se jedná o divně zapáchající odpadkový pytel a ze strachu přivolal policii. Kriminalisté následně uvnitř nalezli různé části ženského těla zabalené do prostěradla. Chyběla jim však jedna paže, podkolenní část levé nohy a hlava.
Zavražděná nešťastnice byla ve věku zhruba 20 až 35 let. Měřila přibližně 163-171 centimetrů, byla světlé barvy pleti a pravděpodobně měla tmavé vlasy. Na hrudníku ženy bylo několik výrazných mateřských znamének. Na ruce byl nalezen zlatý náramek, který by mohl pomoci s její identifikací.
V září roku 1999 si vyjel Nizozemec Jan M. na projížďku po jednom z městských kanálů. Po chvíli ho kamarád upozornil na plovoucí popelnici, ke které dojel.
Když předmět přivázal k člunu, zjistil, že je těžší, než očekával. Pro BBC se muž svěřil s tím, že při nálezu popelnice si vzpomněl na hrozivý zážitek z dětství, kdy našel hnijící mršinu zabité ovce. Podobný smrad se podle jeho slov tehdy linul z popelnice.
Poté, co ji odtáhl na palubu plavidla, informoval o nálezu policii. Ta uvnitř objevila pytle s pracím práškem a pod nimi beton. V tom bylo zalité ženské tělo, které mělo střelné rány v hrudníku.
Kriminalisté v kontejneru našli také boty, zlaté hodinky, batoh s motivem hadí kůže a pánské oblečení, které zřejmě patřilo pachateli. Podle kriminalistů bylo zesnulé mezi 18 až 35 lety. Měřila přibližně 160 centimetrů, byla světlé pleti, ale je pravděpodobné, že měla částečně asijské kořeny.
V německém přístavu Weser objevil 30. července 2002 jeden z kapitánů plovoucí svazek. Pojal podezření o jeho obsahu a informoval policii. Ta uvnitř pytle našla ženské tělo zabalené ve velkém kusu látky a růžovo-modrém koberci převázané lanem a provazy.
Kriminalisté se domnívají, že tělo bylo ve vodě přibližně čtyři týdny. Příčinu smrti se soudním lékařům určit nepodařilo, na ženině krku byla znatelná poranění.
Mrtvá žena byla drobné, spíše až dětské postavy a její stáří soudní lékař určil na 22 až 35 let. Šlo o blondýnku, zjevně tou dobou nosila „trvalou“. Na rukou i nohou měla fialový lak na nehty a celkově šlo o osobu, která dbala na svůj vzhled.
Na uších měla žena specifické náušnice, které byly dle zjištění kriminalistů zřejmě vyrobeny v ukrajinském Charkově. Ve vlasech měla zesnulá také nápadnou sponku do vlasů s neonově zeleným motýlkem z plastu a s kovovou sponou pravděpodobně ruského původu.
Další nález, u kterého si kriminalisté neví rady s totožností oběti, se uskutečnil 31. května 2009. V Albertově kanálu v belgickém městě Visé nedaleko nizozemských hranic objevila ve vodě skupina kamarádů tělo mladé ženy přibližně ve věku 14 až 24 let. Kriminalisté se domnívají, že ženu někdo usmrtil. Její nahé tělo totiž pachatel u břehu zatěžkal dvěma pětikilovými kotouči.
Vyšetřování odhalilo, že mladá žena žila několik let v regionu Beneluxu a dětství strávila ve východní Evropě. Byla sportovně stavěná, měla středně dlouhé blond vlasy, světlou pleť, dobrý chrup a propíchnuté uši. Na nehtech rukou měla ozdobnou manikúru s květinovým vzorem.
14°C
