České cestovatelky šly proti proudu uprchlíků: V davech míří do Evropy i zlo

Při pohledu na fotky, které odvážné české novinářky na severu Sýrie pořídily, není divu, proč odtud lidé utíkají. Takové město Kobani připomíná jednu velkou haldu trosek. Netknuté zůstalo jen malé množství domů, osmdesát procent jich je naopak zničeno. Život v ruinách a strachu z dalších útoků řada Syřanů vzdala. „Válka tam už trvá přes 4 roky. Lidé, kteří odcházejí teď, ztratili naději, že se to v průběhu času zlepší,“ upozornila ve druhé části rozhovoru pro Blesk TV Lenka Klicperová, šéfredaktorka časopisu Lidé a Země.

V dnešní Sýrii nefunguje mnoho věcí. Nejen dodávky vody a elektřiny či distribuce potravin a léků. "Nefungují ani univerzity, střední školy, pomalu ani základní školy. Vy, když máte děti, tak chcete, aby nějakým způsobem žily a chodily do škol. Občas se opravdu nelze divit, že lidé berou ten odchod do Evropy jako poslední nebo jedinou možnost. A hlavně většina z těch, co odchází, tak tady má nějaké příbuzné či známé, kteří jim říkají: Tady v Německu (nebo kdekoliv jinde) je to vlastně fajn. Děti chodí do školy, máme se dobře, nemáme hlad, přijďte. A pak se ta vlna jenom zvedá," upozorňuje Markéta Kutilová.

Cesta do Evropy minimálně za 80 tisíc. Na osobu

Jenže kdo chce utéct, musí na to v první řadě mít i dostatek peněz. „Cesta jednoho člověka do Evropy ze Sýrie stojí minimálně 3 tisíce eur (81 tisíc korun). Záleží, jestli půjdete přes Řecko nebo balkánskou cestou. Dvě děti stojí stejně jako jeden dospělý,“ uvedla Kutilová. S cestou jsou přitom spjaté i další náklady.

Na uprchlících se snaží profitovat mnoho lidí, ať již legálně (mobilní operátoři poskytující své služby apod.) či nelegálně (převaděči, pašeráci). Ne všichni Syřané do Evropy chtějí. Zhruba 30 tisíc lidí se snaží Kobani, které je přezdívané Stalingrad Blízkého východu, opět povznést. Jenže situace je složitá. A na útěku ze Sýrie jsou již celkově miliony lidí. V okolních zemích jako je Irák či Turecko, ale i právě na cestě přes Středozemní moře dál do Evropy.

Svědectví Češek od syrského Stalingradu. Zažily i světelné bomby a útok ISIS

Až nyní si však Evropa sílu téhle migrační vlny naplno uvědomuje. Nejspíš poněkud opožděně. "Podle mého názoru Evropa hrozně zaspala v začátcích uprchlické krize, kdy se vlastně nenastavila přísnější pravidla a začali se do Evropy pouštět úplně všichni bez rozdílu toho, odkud prchají a proč sem prchají. A to vlastně motivovalo i další, když viděli, jak je to snadné," přemítá novinářka Kutilová, která si již vyzkoušela i roli humanitární pracovnice. 

Do Evropy míří i ti, kteří chtějí páchat zlo, varují Češky

V davech uprchlíků, kteří míří do Evropy, však nemusí být jen zoufalí Syřané, kteří přišli o střechu nad hlavou, případně dokonce své blízké. "Jsem přesvědčená o tom, že sem s tou uprchlickou vlnou přicházejí i ti, kteří tady chtějí páchat zlo, kteří se na tom přiživují," upozornila ve studiu Blesk TV Kutilová.

Jenže postavit se k uprchlíkům zády podle ní zkrátka nelze. "Podle toho, co jsme viděly v Sýrii, bychom tady měli přijímat uprchlíky z válečných zón, zejména právě z té Sýrie. Ale určitě není možné tady přijímat všechny ze zemí jako je Senegal, Ghana apod., což jsou země, které jsou bezpečné, a je potřeba začít nacházet nějaký systém, jak je vracet zpět, a tím ukázat těm dalším, že to není tak jednoduché," pokračuje Kutilová.

Česká turistka našla na pláži v Řecku kartu s fotkami uprchlíků: Fotili se se samopalem a meči

Multikulturalismus selhal. A Zeman prý jen tak plácl

"Druhá věc je samozřejmě integrace těch uprchlíků. Já jsem samozřejmě přesvědčena, že ten koncept multikulturalismu prostě selhal, neosvědčil se a je potřeba najít jiný model. Je potřeba najít způsob, jak ty lidi skutečně začlenit do společnosti, ve které žijí, a ne aby zkrátka trvali všichni tvrdošíjně na tom, že se budou držet jenom svých kulturních zvyklostí, protože to zkrátka přijímá velké problémy všem," navazuje na svou kamarádku Lenka Klicperová.

Na dotaz, co si myslí o řečích typu proslovu prezidenta Zemana, že k nám uprchlíky vlastně nikdo nezval, Klicperová však reaguje ostře: "Tomu se člověk může jenom smát, nebo nad tím plakat. Tenhle výrok pro mě nemá naprosto žádnou relevanci, to je prostě plácnutí." 

Strach z ISIS

Při konfliktu v Sýrii řada lidí zkrátka neměla na výběr, pokud si chtěla zachovat zdraví či zůstat vůbec naživu. "To, co my jsme viděly, je v podstatě druhá světová válka. I když vám třeba zůstane náhodou stát váš dům, tak žijete v neustálém strachu, že někdo může na váš dům zaútočit," uvedla Kutilová. Ze Syřanů, kteří zůstali, však měly Češky až neskutečné pocity. Z jejich přístupu, ochoty, snahy pomoci, i když sami už skoro nic nemají. "Ani jednou se nám nestalo, že by řekli: Dej mi. Pomoz mi. Fakt ani jednou," pokračovala Kutilová.

Sama se přitom setkala se strachem z ISIS u jejích blízkých. Do Sýrie Češky vyrazily přes území, které ještě nedávno ovládal Islámský stát. Při příjezdu jim osobní strážce dělali členové kurdských jednotek, jinak se po severu Sýrie pohybovaly jen s doprovodem v podobě tlumočníka a fixera, tzn. člověka s místními kontakty. Doma přitom na Kutilovou čekala malá dcera. „Moje rodina to neprožívala úplně jednoduše, všichni ti nejbližší se o mě tentokrát báli, i když těch cest mám za sebou hodně. To vědomí, že jsem přece jenom kousek od IS, tady působí docela děsivě. Ten strach tam byl,“ přiznala Kutilová.