Šárka vybojovala v Norsku dceru: Barnevernu jsem se bála už v těhotenství

Stěžovali si a málem je to stálo dceru

Nová zdravotní sestra, která se měla starat o Šárčinu nemocnou dceru, podle ní zásadně pochybila. „Byli jsme daní na ledový pokoj. Dceru nikdo nenapojil na umělou výživu, nedostala včas léky, takže začala hodně zvracet,“ popsala Šárka pro Blesk.cz. Běžná stížnost ale česko-norskou rodinu dostala na bitevní pole se sociálkou – úřadem zvaným Barnevern. Vedoucí dětského oddělení totiž na rodiče poslal udání. Nutno dodat, že sám je s malou holčičkou nikdy neviděl, přesto ale tvrdil, že rodiče nestojí o to, aby se dcera vyléčila, a nebojují dost o její život.

Barnevern se jednoznačně přiklonil na stranu lékaře a rozhodl o odebrání dítěte. „Když nám oznámil Barnevern, že nám vezme dceru, tak jsme si mysleli, že si dělají srandu. Přítel se pořád ptal proč. Neměli odpověď,“ vzpomíná na drsné překvapení Šárka. Chvíli poté jim oznámili, že si dceru z nemocnice už vyzvednout nemůžou. „Dlouho jsme nechápali proč,“ vysvětluje Češka.

Dítě úřad odebral na 3 dlouhé měsíce. Po celou dobu neopustila nemocniční pokoj, o Vánocích ji nikdo nenavštívil, rodiče nesměli, pěstounka nepřijela.

Holčička, jejíž jméno rodiče zveřejnit nechtějí, trpí od narození vzácnou nemocí, která postihuje ledviny. V současné době je odkázaná na dialýzu, jinak se jí ale vede dobře a až na časté návštěvy nemocnice vyrůstá jako běžné miminko. Jakmile povyroste, čeká ji transplantace ledvin.

Šárka S. a její norský partner vybojovali dceru, kterou jim vzal Barnevern. | Blesk

Barnevern chtěl dítě odebrat kvůli nezájmu rodičů o léčbu. „Řekli, že nechceme, aby dcera byla držená při životě. Oni převrací hodně informací,“ reaguje Šárka a popisuje, co zažili po porodu: „Byla svolaná klinická komise, která rozhoduje o tom, jestli se má pokračovat v léčbě, nebo jestli má být léčba zastavena. Na to jako rodiče nemáme žádný vliv.“ Úřady si jednání o miminku ale vysvětlily po svém.

Obavy z Barnevernu už v těhotenství

Když Šárka otěhotněla, přečetla si o případu Evy Michalákové. „Říkala jsem si, co když se to stane i nám? Bála jsem se, že až půjde do školky, tak co když třeba řeknou, že se nesměje dost? Nebo nějaký nesmysl,“ popisuje obavy, kterým se ale tehdy s partnerem smáli. „On říkal: ‚Já jsem Nor, nám se to nestane‘,“ dodává. Před rokem se Šárka ale bála hlavně toho, že úřady nebo učitelky na ni budou nahlížet jinak, protože je Češka.

Manipulace a překrucování

„Když dítě vidí rodiče, brečí,“ tvrdil úřad před soudem. Rodinu ale nikdy žádný zástupce Barnevernu pohromadě neviděl. „Řekli, že jde o vyjádření zdravotních sester. Citovali lidi, které v životě neviděli. V nemocnici nám sestry potvrdily, že je nikdo nekontaktoval. Pak to potvrdily i papíry,“ vysvětluje Šárka.

Žurnál pacienta – lékařské záznamy, které rodině v boji o dceru zásadním způsobem pomohly. Před soudem díky nim česko-norský pár vyvrátil nejednu nejasnost, kterou se Barnevern oháněl. „Ono se předpokládá, že Barnevern nelže, že udělá to nejlepší pro dítě. Proč by taky měl lhát,“ přibližuje Šárka vnímání sociálky v Norsku.

„Kdybychom neměli detailní záznamy z každého dne, tak bychom určitě neměli šanci. Kdyby Barnevern řekl u soudu, že je dcera neklidná a že brečí, když nás vidí, a my bychom neměli těch 30 zdravotních sester jako svědky, ale jen jednu sousedku, tak myslím, že bychom to asi prohráli,“ uvažuje Češka.