Reportéři Blesku mezi uprchlíky v Řecku: Jedni přijíždějí hladoví, druzí s batohy jídla!

Někteří uprchlíci opravdu nemají co jíst, jiní si ale dělají hlavu spíš s vybitými telefony a tablety. Každý den se po moři z tureckého pobřeží, které je od Kosu vzdálené zhruba 10 kilometrů, připlaví na nafukovacích člunech až 100 běženců. Podobné počty lidí ale opět odplouvají z druhé strany ostrova do Atén a pokračují dál do Evropy.

Nějakou dobu si tu ale musí počkat, ihned po připlutí od nich totiž místní »kápo« vybere doklady a dalších několik dní místní policii trvá, než jim vystaví nové. Někteří tu dobu prosedí na lavičkách či na zemi před policejní stanicí, jiní včetně rodin s malými dětmi jsou v domě, který jim poskytlo město.

A jsou mezi nimi značné rozdíly – někteří vycestovali z bídy pouze v jednom oblečení, jiní ve značkovém a s velkými batohy plnými jídla. Ti první hladoví, druzí mají spíš starost, aby měli nabité mobilní telefony. Tak či onak dají za cestu i několik tisíc eur. Je to ale mírumilovná cena za záchranu života.

Poblíž přístavu, do kterého uprchlíci připlouvají, pracuje v místní restauraci i Ermal Skenderaj (32). Podle něj není ani tolik problém s uprchlíky jako takovými, jako spíš s tím, že nikdo neví, jestli se mezi nimi náhodou neukrývají teroristé. 

„Vídáme je tu skoro každý den, vždy ale jiné tváře. Denně jich připlouvá zhruba 50 až 100, na malých lodičkách, na moři je vyzvedává řecká policie. Občas si přijdou něco koupit, nejsem si u nich ale jistý, jestli spí v hotelích, či na ulicích,“ řekl Blesku číšník.

Češky v táboře uprchlíků: Haldy odpadků, málo pitné vody a drahé jídlo

Linky cestovních kanceláří jsou doslova horké, žhaví je jejich klienti v obavě, že jedou na dovolenou do válečné zóny. To tak ale ve skutečnosti není.

„Žádné problémy s uprchlíky nemáme, zdržují se jen v oblasti policejní stanice. Našich turistů se to netýká, v turistických střediscích imigranty totiž neuvidíte,“ řekla Blesku delegátka Jana Baudyšová. Podle ní je na Kosu právě zhruba tisíc českých turistů, nikdo si ale nestěžoval, že by ho někdo obtěžoval nebo žebral.

Paradoxem je, že ač zahraniční média informovala o zvěrstvech, kterých se tu uprchlíci dopouštějí, realita je naprosto odlišná.

„Jsme tu už týden a zatím jsme nikoho nepotkali. Dozvěděli jsme se to až od našich známých z Česka, kteří nám to zavolali. My osobně nic. Nula. Na pláži, ve městě, ani v zajímavých destinacích nikdo z nich není. Známí nám volají, jak to tu vypadá, ať pošleme fotky, že se tu prý někdo mlátí a že přepadávají. Spíš se o nás bojí,“ překvapeně Blesku popsal situaci český turista Pavel Pěnička (29).