Nemocná Hermína (24) omdlela v parku a lidé ji 1,5 hodiny obcházeli: Nikdo mi nepomohl!
Lhostejnost, která může zabíjet! Na vlastní kůži ji okusila Hermína (24) z Prahy, když omdlela v parku plném lidí. Nikdo z nich nepomohl. Záchrana přišla až po neuvěřitelné hodině a půl!
Byla středa, hodina po poledni, když šla Hermína se svou fenkou Margie (4) jako každý den do práce parkem v pražských Střešovicích. Asistenční pes ji doprovází pravidelně, stává se, že zčistajasna omdlí. A k tomu došlo...padla na zem, nevěděla o sobě.
„Margie mne probrala jako vždy, ale já si při pádu zablokovala hrudní páteř a nemohla jsem pořádně dýchat. Po probrání mi trvá, než začnu normálně vnímat, natož komunikovat. Protože jsem byla zmatená a nevěděla, co se děje a proč nemohu dýchat, dýchala jsem rychle a brzy mi z toho začaly brnět ruce i nohy,“ začala vyprávět Blesku Hermína a pokračovala popisem toho nejhoršího, co si kdo dokáže představit: „V parku seděla nějaká slečna se psem, která podle mě musela vidět můj pád. Ovšem ta na situaci nijak nereagovala.“
Podívejte se, jak probíhá výcvik asistenčního psa:
Nemohla mluvit
Ač se to zdá neskutečné, nebyla jediná! „Vnitřně jsem panikařila, ale nemohla jsem volat o pomoc, jen jsem sledovala, jak se Margie bezradně snaží někoho ke mně dostat. Parkem prošlo dost lidí a někteří nanejvýše tři metry ode mně a jeden pán dokonce dvakrát. Absolutně bez reakce. Pokaždé, když někdo procházel okolo, začala Margie štěkat a pro kolemjdoucího běžela, když k němu doběhla, otočila se a běžela zpátky ke mně, kde do mě žďoubla, a běžela zpátky ke kolemjdoucím a to několikrát opakovala. Marně,“ konstatuje.
Pomoc z Rumunska
Při pádu zrovna telefonovala se známým, který o jejích problémech ví. Jenže... Byl v tu chvíli byl v Rumunsku a v Praze to nezná. „Když jsem přestala odpovídat, ihned začal shánět pomoc. Jenže mu to trvalo desítky minut, přestože zalarmoval i rumunskou ambasádu v Praze, aby mi někdo zavolal záchranku. Netušil ale, kde jsem omdlela,“ říká Hermína. Ve chvíli, kdy ji začala hledat policie, fenka Margie k ní přivedla cizího psa a teprve její majitel, když uviděl v jakém je stavu, hned zavolal pomoc.
Smutno z lidí
Než se dostala do nemocnice, trvalo to hodinu a půl! „Celou tu dobu jsem sledovala absolutní sobeckost a lhostejnost kolemjdoucích. Vidí na zemi ležícího člověka a nic neudělají, je mi z nich smutno. Nevypadám přece jako nějaký feťák, nebo opilec. Jsem přece nemocná,“ postěžovala si.
Měla jsem svého anděla
Hermína měla tentokrát štěstí, jak říká, hned natřikrát. Prvním byl její kamarád na telefonu, dalším samozřejmě muž, který jí jako jediný z kolemjdoucích pomohl. „Rozhodně nejdůležitější bylo, že jsem u sebe měla svého anděla, moji Margie, která to ani po tak dlouhé době nevzdala a stále se snažila mi zachránit život,“ děkuje všem.
Lékaři si nevědí rady
Nenadále omdlévá a ztrácí vědomí. Proč, nikdo neví. Hermína trpí nemocí, s níž si lékaři nevědí rady. Poprvé ji to postihlo na gymnáziu. „V nemocnici mně doktoři vždycky píchnou infuzi, protože víc dělat nemohou. Nikdo neví, co mi vlastně je,“ tvrdí.
Bez asistenčního psa ani krok
To, že Hermína omdlí, se stává často. Bez asistenční fenky, kterou získala od organizace Helppes, nemůže udělat ani krok. „I když mě pokaždé Margie olizuje, převrací, štípe do tváří a pokaždé probere, mám výpadky paměti a jsem zmatená,“ vysvětluje mladá žena.
Psa měla v sanitce
Na místo dorazili zdravotníci a policisté. „Jeden z policajtů jel s námi i sanitkou, aby mohl Margie uklidňovat a hlídat při převozu. Ze strany záchranářů v sanitce s pejskem nebyl vůbec žádný problém a ani ve vojenské nemocnici, kde nás už znají a Margie se mnou vždy leží na lehátku. Policii, záchranářům a personálu v nemocnici patří obrovské díky. Ale lidi by se měli stydět, protože pokud bych měla například vnitřní krvácení, nechali by mě klidně umřít,“ říká smutně Hermína.
Vzkaz Hermíny všem lidem
„Chtěla bych Vás poprosit o pomoc při šíření téhle mé zkušenosti. Protože se tohle může stát, a nejspíš i stává, lidem, kteří v danou chvíli můžou být v ohrožení života a hodinu a půl čekání by nepřežili.“
Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod...Faktem je: že ta slečna ležela na zemi a nikdo se ani nepřesvědčil, co jí je. Vy říkáte, že v parcích se lidé válejí a asistenčního psa nepoznají (to snad kdyby nebyli ani z této planety!). Existuje ale paragraf o neposkytnutí pomoci, takže by mohlo jít i o trestný čin. A kdyby se taková věc stala Vám nebo Vašim blízkým, měla byste stejný názor? O tom pochybuji! Jenže co mohu očkávat, když nevíte, jaký je asistenční pes? Každopádně Vám nepřeji, abyste se sama v podobné situaci ocitla.