Hladovku Karrúbí původně zahájil, aby jeho dům opustili příslušníci bezpečnostních složek a aby byl oficiálně obviněn a postaven před soud. Devětasedmdesátiletý neúspěšný prezidentský kandidát z roku 2009 kvůli vysokému krevnímu tlaku byl nakonec dnes hospitalizován. Následně příslušníci bezpečnostních složek přistoupili na to, že jeho dům opustí a Karrúbí hladovku ukončil, uvedl jeho syn. Soud, který opoziční politik žádá, však zatím plánovaný není.

Reformátorský politik Karrúbí byl do domácího vězení uvržen proto, že nabádal opozici, aby se znovu vydala do ulic po vzoru demonstrantů v arabských zemích. Oficiálně ale nebyl nikdy obviněn.

"Islámská republika obvykle prezentuje domácí vězení jako projev laskavosti vůči zadržovaným a argumentuje, že pokud by tito lidé stanuli před soudem, čelili by velmi tvrdým trestům. Můj otec ale říká, že se nebojí výsledku soudu, i kdyby to měl být trest smrti," prohlásil Karrúbího syn, který žije v Británii.

Podle rodiny byli dosud bezpečnostní agenti v Karrúbího domě přítomni 24 hodin denně a celý dům je sledován videokamerami a odposlouchávacími zařízeními. 79letý duchovní trpí zdravotními potížemi a minulý měsíc podstoupil operaci srdce.

Bývalý předseda parlamentu Karrúbí kandidoval s dalším reformátorským politikem Mírem Hosejnem Músávím v prezidentských volbách v červnu 2009. Oba se pak stali vůdčími osobnostmi masových demonstrací, které vypukly po hlasování. Účastníci protestů poukazovali na to, že volby, které vyhrál zastánce tvrdé linie Mahmúd Ahmadínežád, byly zmanipulované.

V únoru 2011 byli Karrúbí, Músáví a Músávího manželka uvrženi do domácího vězení poté, co opoziční vůdci vyzvali své stoupence, aby vyšli do ulic, tak jako lidé v dalších zemích v rámci demonstrací arabského jara.

V letošních květnových volbách Karrúbí podpořil prezidenta Hasana Rúháního, který úspěšně obhájil svůj mandát. Rúhání ale zatím nesplnil svůj předvolební slib, že opoziční vůdce propustí. Podle íránských činitelů věznění vůdců opozice požaduje duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí, který má ve významných politických otázkách konečné slovo.