Snaha o nalezení svébytnosti se v Česku objevila už v polovině 19. století. Styl, kterému se říká československý svéráz, se ale zrodil zejména v těžké době první světové války a pak po vzniku Československa jako potřeba národního sebeurčení. "Není to ale jen výstava věnovaná projevům lidové kultury, ale výstava o hledání něčeho specifického pro celý národ. Šlo o to najít pro Čechy, Slováky, Moravany, prostě pro nově konstituovaný československý národ nějaký jednotný estetický vzorec a něco, čím by jej bylo možné prezentovat a čím by se mohl honosit," řekl Chmelenský.

Tehdejší teoretici svérázu vytvářeli vzorníky motivů, které se měly objevovat při výzdobě na území nového státu. "Ve své době znamenal svéráz z obecnějšího pohledu i jistý myšlenkový směr, nešlo o to jen najít ten dekor, motiv, ale hledaly se i svérázné lidské typy. Jezdilo se po venkově a fotili se stařečkové a stařenky a nějakou komparací se teoretikové snažili najít ideální typ Čechoslováka," uvedl Chmelenský.

Už v 20. letech byli ale zastánci svérázu, jímž byl například v Plzni zakladatel národopisného muzea Ladislav Lábek, kritizováni, že svéráz jen přejímá motivy a chybí mu vlastní invence. Postupně ho tak vytlačoval tak zvaný národní styl. Sice také částečně využíval stylizovaný lidový ornament, ale přinášel i vývoj a autorský rukopis. Svéráz se udržel do druhé poloviny 30. let. Zájem o něj nakrátko vzrostl po roce 1945, dodnes je svérázový dekor součástí výzdoby baráčnické obce případně sokolů, dodal Chmelenský. Výstava trvá do 14. října.

Lada Pešková dr