Jak vzpomínali herci Miroslav Hanuš a Miroslav Táborský, Borna svou poslední sbírku vytvořil pomocí speciálně upraveného počítače. Měl k němu přidané zařízení, které mu umožňovalo pouhým pohledem na jednotlivá písmena na speciální klávesnici zaznamenávat písmena, slova a celé věty. "Byl šťastný, že zase může psát," řekli.

Z Bornovy šesté sbírky básní se pak dnes večer četlo, zněly texty plné vzpomínek, někdy bilancující, někdy smířené s těžkou životní situací, ale také plné černého humoru a ironie, které byly podle kolegů Bornovi vlastní. Často jde o drobné poetické hříčky, založené na vtipně zkombinovaných rýmech, více či méně uvěřitelných příhodách. "Může to být pravda, ale Honza taky hrozně kecal," vzpomínal Hanuš. "Krásně kecal," doplnil ho Táborský. S láskou dnes Bornovi kolegové vzpomínali na jeho divadelní práci, režírování, při kterém nechyběla ostřejší slova, i na jeho nezdolnou vůli k tvorbě a životu.

Improvizovaný večer spojovaly písně Petra Skoumala a Jana Vodňanského, které znějí v kabaretech, jež v Bornově režii Divadlo v Dlouhé uvádí. Zahájila ho píseň Karla Gotta Včelka Mája, která zněla i při pátečním posledním rozloučení s divadelníkem. "V pátek jsme s ní končili, dnes začínáme, dneska je křest, dneska se Honza zase vrací," řekl na úvod večera Hanuš. Návštěvníci divadla si dnes také poslední Bornovu knížku mohli hned koupit. "Musíte si ji kupovat, řekl, že v tom má prachy," vyzýval Bornovy přátele a milovníky jeho práce Hanuš, který se v posledních letech režisérsky podílel na Bornových inscenacích.

Borna se jako divadelník věnoval tvorbě pro děti, divadlu pro všechny generace. V 80. letech režíroval v brněnském HaDivadle, loutkovém divadle DRAK nebo Realistickém divadle v Praze. V letech 1993 až 1996 byl uměleckým šéfem Dejvického divadla. Spoluzakládal divadlo Vizita. Od roku 1990 vedl ateliér herectví na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Od roku 1996 působil v Divadle v Dlouhé.