Grollovy pohledy na Prašnou bránu, kutnohorský chrám svaté Barbory či snímky mobiliáře z rožmberského hradu jsou slavné. Přesto byla velká část další jeho produkce donedávna téměř neznámá. Impulsem k bádání bylo podle kurátorky výstavy Petry Trnkové v roce 2008 znovuobjevení pěti set Grollových snímků uložených v Ústavu dějin umění AV ČR. Ústav spravuje největší soubor Grollových fotografií díky odkazu českého historika umění Zdeňka Wirtha, Grollova prvního životopisce.
Během několikaletého výzkumu archivních a muzejních sbírek v ČR i v zahraničí byly objeveny tisíce exemplářů jeho fotografií, rozprostřených ve sbírkových institucích napříč zeměmi někdejší habsburské monarchie.
O Grollovi dnes odborníci mluví jako o průkopníkovi fotografie. Byl samouk, nejvíce zkušeností získal během osmiletého pomáhání v chemické laboratoři vídeňského Polytechnického ústavu. Díky své ctižádosti, touze experimentovat a neustálému prohlubování si znalostí fotografické technologie se dopracoval v roce 1853 si ve svých 40 letech k vlastní fotografické živnosti.
Na rozdíl od většiny svých kolegů se nenechal zlákat komerčními úspěchy ateliérové fotografie. Většinu své fotografické kariéry prožil naopak na cestách vybaven rozměrným cestovním fotoaparátem, přenosnou temnou komorou a bednami plnými fotografického materiálu, včetně velkoformátových skleněných desek a chemikálií.
Cílem cest byla především dokumentace městských novostaveb, architektonických památek, uměleckých děl i výdobytků průmyslu. Mezi objednavateli jeho fotografií byli architekti, stavitelé, historikové, archeologové, šlechta i průmyslové a dopravní společnosti. Díky těmto objednavatelům vznikly například nejstarší dochované fotografie Prahy, hradu Rožmberk, zámku Lednice, dělnických osad v rumunském Banátu a mnoha dalších míst.
hrm mal
