Flanagan se v románu věnuje hlavně utrpení australských válečných zajatců v čele s vojenským lékařem Dorrigem Evansem, jejichž osudy sleduje i po skončení války.

Spisovatel a novinář Richard Flanagan (1961) je v Austrálii považován za jednoho z nejvýraznějších prozaiků. Napsal několik knih literatury faktu a jako prozaik debutoval roku 1994. Úzká cesta na daleký sever je jeho šestým románem. Bookerovu cenu udílejí od roku 1968 britští novináři, vydavatelé, literární kritici a další osobnosti. Do roku 2013 se jejím laureátem mohl stát prozaik pocházející z Velké Británie nebo kterékoli bývalé britské kolonie. Nyní ji může získat jakýkoliv anglicky napsaný román.

Historický román je podle nakladatele o to cennější, že čerpá z osobních vzpomínek spisovatelova otce, veterána siamsko-barmské železnice, jenž zemřel roku 2013 a jemuž je román dedikován. Flanagan líčí každodenní boj o přežití v nehostinné džungli, zápolení s cholerou a infekcemi, fanatickou mentalitu japonských císařských důstojníků. Autora však nakonec nejvíc zajímá to, nakolik člověk v mezní situaci navazuje mezilidské vztahy, nakolik v zajateckém táboře vzniká cosi jako rodina.

Úzká cesta na daleký sever je válečným románem i tragickou milostnou epikou: příběhem o lásce mezi Dorrigem a Ellou a později o nezměrné vášni mezi ním a Amy, se kterou hlavní hrdina zahájil sérii partnerských i manželských nevěr a podvodů.

Román Pierra Boulleho Most přes řeku Kwai vyšel v roce 1952. O pět let později vznikl stejnojmenný film, který získal sedm Oscarů. Jak román, tak film mají fiktivní zápletku, právě ta ale proslavila celou oblast spojující Thajsko s Barmou. Železnice smrti vznikla v rekordním čase a údajně si vyžádala životy více než sto tisíc lidí. Po bombardování z konce války zůstaly z mostu jen tři pilíře, dnes ale stojí opět celý a oběti jeho vzniku připomíná nedaleký hřbitov.