Stát sice literární překlad podporuje, podle předsedkyně ale nedostatečně. Poskytne ročně několika překladatelům stipendium, formou grantů podporuje překlady české literatury do jiných jazyků, nakladatelům přispívá i na konkrétní projekty překladů do češtiny.

"Tyto finanční prostředky však neznamenají podporu či navýšení honoráře pro překladatele, jsou to vesměs dotace pro nakladatele, umožní, aby dílo vyšlo. Jde přitom doslova o směšné částky ve srovnání například s českou kinematografií, o jejíž opulentní podpoře státem si literatura může nechat jen zdát," srovnává přístup státu k jednotlivým uměleckým odvětvím.

Ministerstvo kultury a Státní fond kultury podporují aktivity obce v podobě udílení cen i anticen, pořádání soutěží, výstav i překladatelských dílen. Ale obecně je překlad, respektive jeho ohodnocení podle ní ve společnosti podceněno. "Před pár dny padl pod stůl návrh na zvýšení stagnujících znaleckých honorářů, kam spadají i tlumočnické a překladatelské služby pro státní správu," připomíná. "Dokud si politici nezačnou vážit kultury a práce vzdělaných a schopných lidí, ať již to jsou autoři, lékaři či učitelé, nelze podle mého názoru počítat s výraznou změnou k lepšímu," míní odbornice.

Překladatelé jsou podle Linhartové v nelehké pozici i vůči nakladatelům. "Licenční smlouvy jim předkládá nakladatel, který nebývá přístupný návrhům na změny. Souvisí to se smluvní volností danou zákonem, což znamená, že si lze sice dohodnout vlastně cokoliv, ovšem nakladatelé vystupují z valné většiny z pozice síly a podmínky nastavují jednoznačně ve svůj prospěch," popisuje běžnou praxi.

Nakladatelé tak žádají od překladatele poskytnutí stále širších práv, třeba na delší dobu - na 20 let až nadosmrti místo doporučovaných tří až pěti let, na vyšší počet výtisků - až na 100.000 namísto 2000 až 5000, na možnost šířit dílo nejen knižně, ale i na CD či internetu, to vše za týž honorář. Do smlouvy si také třeba prosadí penále za každý den prodlení v dodání rukopisu, ale reciproční finanční postih za opožděnou platbu honoráře odmítají. "Absurdní je i zvyklost zaplatit překladateli při odevzdání rukopisu pouze 50 procent honoráře a druhou část až po vydání knihy - třeba za rok," uvádí předsedkyně oborového sdružení.

Překladatelský obor trápí i porušování autorských práv, které si většina lidí spojuje spíše s filmem či hudbou. Vleklý spor vede Obec překladatelů a Dilia s Národní knihovnou. Zejména v posledních deseti letech totiž elektronický systém NK přestal uvádět příslušné dílo pod jménem překladatele. "Takže místo spolehlivé bibliografie překladatelů nabízí NK pouhá torza," říká Linhartová. Odborníci z knihovny říkají, že zákon neporušují a obec spoléhá na jednání s novým ředitelem NK, již třetím během letošního roku.