Analýza by měla řešit dopady sdílené ekonomiky v oblasti ochrany spotřebitele, daňových pravidel nebo pracovního práva. "Potřebujeme porozumět tomu, co je sdílená ekonomika, popsat jak velká sdílená ekonomika je a také jak si s tím právně poradit, jestli stávající právní rámec dává smysl," doplnil Prouza.

Podle prezidenta Hospodářské komory ČR Vladimíra Dlouhého čeká trh sdílených služeb dynamický rozvoj a jeho regulace by se měla omezit na nezbytně nutný rozsah. Případná regulace by měla být jednotná na evropské úrovni. "Fenomén sdílené ekonomiky vnímám jako přirozenou reakci na přeregulovanost některých odvětví, jako je doprava nebo peněžní trh," uvedl.

Ministerstvo průmyslu chce podle Havlíka počkat, jak se bude odvětví dále vyvíjet, zatím jeho dopad není velký. "Proč řešit něco, o čem ještě přesně nevíme, jak funguje," podotkl.

"Česko je nyní na samotném začátku budování takzvané sdílené ekonomiky, která spočívá v pronájmu, výměnách či sdílení majetku mezi lidmi. Její podíl zatím nečiní ani 0,1 procenta ekonomiky," řekl ČTK hlavní ekonom společnosti Chytrý Honza František Bostl. Předpokládá ale, že do roku 2020 by měla sdílená ekonomika v Česku dosáhnout minimálně 0,5 procenta HDP.

Sdílená ekonomika vznikla z anglického sharing economy. Jde o model podnikání, který je postavený na pronájmu, výměnách i sdílení majetku. Mezi nejběžnější formy patří opakovaný pronájem nemovitostí v období, kdy je majitel nevyužívá, nebo sdílená doprava. Služby sdílené ekonomiky v Evropě generovaly v roce 2013 kolem 15 miliard dolarů a v roce 2025 by to mělo být 335 miliard dolarů. V ČR se do budoucna odhaduje její podíl na jedno až dvě procenta HDP. Služby sdílení nabízí například taxi aplikace Uber nebo Liftago, zprostředkovatel ubytování Airbnb či projekt Super soused, který propojuje nabídku a poptávku po drobných pracích v domácnosti.