Jeden by nevěřil, jak takový kousek kovu na stužce dokáže rozparádit. A to se o Gottovi ještě před dvaceti lety říkalo, že je zombie.
Gott mládne a je otázkou, kdy se to zastaví. Z rozpustilého střízlíka, který dá na požádání dělovou ránu, se postupem času stává zpěvákem evropského formátu a ve svých 50 letech hovoří o iluminátech a promlouvá z balkónů k revolučním davům.
Poté se Mistrova kariéra jakoby zpomaluje, Gott, znaven a obtěžkán slavíky, spočívá ve svém sídle nad Prahou, maluje a tu a tam vyjíždí na turné za hranice. „Končí,“ tvrdí jedni. „Odpočívá,“ říkají druzí.
Když bylo Mistrovi 60, označí ho zapšklý kritik za živoucí mrtvolu, zombie, která pronásleduje jeho i jiné, živé kritiky, kteří mrštným perem plni elánu tepou nešvary všedních dnů. Gott se probouzí a s ním i jeho kariéra.
Rok po zombie-aféře se seznamuje se svou budoucí ženou a všechno se začíná tak nějak zrychlovat. V 67 letech se mu narodí dcera a Mistr veřejně pojmenovává stav, který dosud pozorovatelé jen tuší: „Vracím se do dětských let,“ oznamuje a je to jako zamávání před plavbou.
Krátce na to se žení a záhy se jemu a jeho manželce narodí druhá dcera. V 69 letech nečekaně mění žánr a zpívá rap s německým zpěvákem Bushidem. Krátce po svých 70. narozeninách dostane medaili a ukazuje prostředníček, gesto drzých kluků. Mládne a zrychluje se to. Jestli to takhle půjde dál, začne chodit sousedovi na třešně.
Přidat názor
