8°C
Nejčastější trasou nejen pro cestující, ale také pro doručování zásilek byl v minulých staletích spoj mezi Prahou a Vídní. Hned první zastávkou za naší metropolí byla od roku 1755 poštovní stanice v Běchovicích, které tehdy ještě ležely daleko za hlavním městem. Pošta byla v minulosti jedinou institucí, která kromě doručování zásilek zajišťovala také převoz lidí.
Ze systému, který tehdy na stanici v Běchovicích a jí podobných místech fungoval, vychází inspirace soudobých čerpacích stanic. Na místě přepřahal vozmistr unavené koně za odpočaté. Cestující a poštovní kočí – tedy postilióni – zde odpočívali a nabírali sílu na další cestu.
Budova měla svůj vjezd a výjezd uzpůsobený tak, aby se dalo pohodlně pokračovat v cestě. „Z jedné strany se vjelo dovnitř a z druhé se zase jelo dál. Čerpací stanice vlastně okopírovaly systém ze starých časů. Bylo tu k dostání občerstvení, cestující si odpočinuli, koně se napojili, dalo se jim nažrat. Vozmistr přepřáhnul, cestující pak mohli nasednout a vyjet,“ popisuje praktiky z cestování v 18. století vedoucí Poštovního muzea Jan Kramář.
Bylo to obrovské sídlo
Běchovická poštovní stanice byla neuvěřitelný a soběstačný kolos. Samotnou poštovní budovu doplňovala řada hospodářských staveb. „Nacházely se tu také stáje a maštale, aby bylo možné dostavníkům poskytnout odpočaté koně. Poštmistr si tehdy často přivydělával vlastnictvím polností, choval zde také krávy a jiný jateční dobytek,“ vypráví o tehdejším životě Jan Kramář.
Rozsáhlá stavba počítala také s budovou pro úschovu kočárů, která vlastně předcházela dnešním garážím. Nechybělo ani ubytování pro hosty a v neposlední řadě zájezdní hostinec. „Nebyl problém se zde stravovat a ubytovat,“ potvrzuje vedoucí Poštovního muzea.
Velké množství služeb pro hosty si vyžadovalo také neméně početnou skupinu lidí, která se o poštovní stanici v Běchovicích starala. „Sídlil tu poštmistr s rodinou, většinou zde i bydleli. Poštmistr byl vlastně manažer pošty. Kromě rodiny na stanici působili také postilióni, podkoní, vozmistr a další sluhové,“ prozradil Kramář.
Unikátních 200 let na jednom místě
Běchovická poštovní stanice v dnešní Praze 9 je typickým příkladem stavení, které sloužilo cestovatelským a poštovním účelům. „Mnohé jiné stanice sídlily v budovách, které nebyly postaveny pro účely pošty, tato ale ano. Na stejném místě tady tato instituce fungovala přes 200 let, což pravděpodobně nemá v českých zemích obdoby,“ popisuje jedinečnost tohoto areálu Kramář.
Během minulých staletí bylo totiž velice běžné, že poštovní domy se stěhovaly a měnily majitele. Zde se z rozsáhlého předchůdce čerpací stanice s hostincem a ubytováním stal poštovní úřad, který zcela zanikl až kolem roku 1970.
Stavba i se všemi přilehlými prostory se tu však nachází dodnes. Na místě funguje restaurace a také taneční klub. Zbylé prostory očividně nahlodal zub času a je patrné, že se nevyužívají. Při vstupu na obrovské nádvoří je ale jednoznačné, že kdysi šlo o neuvěřitelně významný prostor.
„V tehdejších dobách tady také doložitelně přepřahával koně během svých cest i Wolfgang Amadeus Mozart, určitě také mnoho panovníků včetně Marie Terezie. Cestou odtud pokračovali lidé dál na Kolín, Havlíčkův Brod a Znojmo až do Vídně,“ potvrzuje významnost běchovické poštovní stanice Jan Kramář.
Podívejte se na podobu někdejší poštovní stanice v Běchovicích:
