9°C
Historie poštovnictví nejen na území Prahy sahá do hluboké minulosti, ve které docházelo k mnohým zajímavostem. Jednou takovou raritou byla instituce s názvem „klapačková pošta“, která v hlavním městě začala působit v 80. letech 18. století.
„Tato pošta mohla na rozdíl od státní pošty operovat pouze v Praze a v okruhu do tří mil od hranic města. Po ulicích tehdy chodili doručovatelé a sběratelé klapačkové pošty a klapáním ohlašovali svůj příchod,“ vysvětluje vedoucí Poštovního muzea Jan Kramář.
Klapačky byly vlastně různé kusy dřeva s kováním, které fungovaly podobně jako klepadlo na dveře. Instituci v Praze provozovali soukromníci s povolením státní pošty.
K oznamování své přítomnosti v ulicích nesměli na rozdíl od státního úřadu používat lesní rohy. Převzali proto klapačky, které se používaly také v klášterech místo budíčku a při honech na plašení zvěře.
Dopisy shromáždili, ale nevozili
Poštovní přepravní síť s dostavníky byla v té době výsadou pouze státní instituce. Sběrači Klapačkové pošty tedy pouze shromažďovali dopisy od Pražanů. Poté je donesli na centrálu, kde je vytřídili. O samotnou přepravu se postaraly dostavníky státního úřadu.
V Poštovním muzeu se také nachází raritní artefakt. „Je to dopis, který byl odeslán právě klapačkovou poštou. Dá se to poznat podle pečeti, máme zde v muzeu jediný unikát,“ uvádí Jan Kramář.
Vize předběhla dobu a zkrachovala
Klapačková pošta v Praze bohužel neměla dlouhého trvání. „V soukromých rukou tato instituce fungovala velmi krátce. Praha byla tehdy ještě dost malé město, počet zájemců o doručování pošty v hlavním městě a jejím blízkém okolí byl nízký. Klapačková pošta musela část výnosu odevzdávat státu. Protože to ale nedělala v dostatečné míře, byla jim odejmuta koncese,“ vysvětluje Kramář.
Klapačkovou poštu pak převzala státní instituce, která ji provozovala až do roku 1820. Poté vzhledem k neustálému rozvoji města a celé říše ztratilo zvláštní doručování zásilek pouze na území Prahy svůj smysl.
Klapačkové pošty fungovaly také v jiných velkých městech tehdejší Evropy. Nacházely se ve Vídni, Štýrském Hradci, Budapešti nebo Paříži. „Tam existovala dokonce už v 50. letech 17. století. Její provoz ale byl všude kvůli nízkému zájmu problematický,“ prozradil Jan Kramář.
Centrála klapačkové pošty v Praze sídlila v Celetné ulici. Dnes se na tomto místě nachází budova Univerzity Karlovy, která funguje částečně jako ubytovna pro hosty vzdělávací instituce. Vzhledem k nízké kapacitě se ale pro veřejné a komerční účely nevyužívá.
Budou „pošťáci“ zase troubit nebo klapat?
Redakce Blesk.cz se na Českou poštu obrátila s dotazem, zdali by systém ohlašování poštovních doručovatelů při příjezdu do ulic znovu nezavedla. Klienti pošty by v takovém případě přesně věděli, že se mají na doručení zásilky připravit, a skončily by tak spekulace nad tím, jestli ten den vůbec „pošťák“ přijel, či nepřijel.
Česká pošta si však v reakci tento systém avizování neumí v praxi představit. „Pokud se bavíme o zvukových signálech, pravděpodobně by v úvahu přicházelo troubení, ze kterého by ale nebylo patrné, zda se jedná o doručovatele, nebo o řidiče, který se tímto signálem snaží upozornit ostatní účastníky silničního provozu na nenadálou situaci,“ vysvětlil mluvčí České pošty Matyáš Vitík.
„Další způsob, který využívají některé firmy, je namluvená hláška pouštěná z reproduktoru, která oznamuje příjezd vozidla do dané lokality. Při množství aut, kterými Česká pošta doručuje svým zákazníkům zásilky, a při četnosti těchto zásilek by pravděpodobně efekt tohoto oznamování byl klienty vnímán spíše negativně,“ uvedl mluvčí.
„Musíme také vzít v úvahu možnosti, které v době klapačkové pošty neexistovaly a které jsou dnes běžné a Česká pošta je využívá. Jedná se o SMS nebo e-mailová avíza, ze kterých se zákazník dozví, že mu Česká pošta bude doručovat zásilku,“ uzavírá téma propojení historie se současností Vitík.
