14°C
Obyvatelé pražského souměstí až do 19. stol. používali jako zdroj vody systém studní, které se nacházely po celém území dnešního vnitřního města. První vodovody, které přiváděly vody od zdroje systémem vodovodního potrubí, byly soukromé. Vůbec prvním vodovodem na území Prahy byl vodovod pro Strahovský klášter, vybudovaný současně s klášterním komplexem v roce 1142. Vodovod přetrval do dnešní doby a jeho poslední barokní přestavba funguje dodnes. Podobně trvanlivý se ukázal i vodovod pro Pražský hrad. První vodovod pro Hrad byl postaven již v půlce 14. století. Druhý vodovodní řad na užitkovou vodu Pražský hrad dostal za vlády Rudolfa II., kdy byl vybudován nový vodovod přivádějící vodu z rybníků u obcí Chýně a Hostivice. Podobně jako v případě Strahovského kláštera i hradní vodovod funguje dodnes. Poslední dva pražské soukromé vodovody, pro Vyšehrad a pro Zbraslavský klášter, již neexistují. Kdy zanikly, není jisté, nicméně Vyšehrad měl vodovod zaveden ještě v roce 1441 a Zbraslav v roce 1333.
U Vltavy rostou věže
Městské vodárenství je v Praze spjato s používáním vodárenských věží, které lze dodnes ve městě potkat. Nejstarší vodovod z r. 1348, přivádějící vodu na Karlovo a Václavské náměstí, se ještě bez věží obešel, ale čtyři hlavní vodárny, vzniklé v době renesance, je již používaly zcela běžně. Tyto vodárny patřily jednotlivým pražským městům. Nacházely se těsně u Vltavy, která zároveň plnila funkci zdroje vody. Voda byla z Vltavy nabírána čerpacími stroji, poháněnými vodním kolem, podtlakem čerpána do nádrže v koruně věže a poté samospádem tekla dřevěným potrubím do distribuční sítě ve městě. Dnes se z vodárenských komplexů dochovaly jen samotné věže – Staroměstská, Šítkovská, Novomlýnská a Malostranská. Svoji nynější podobu získaly vodárenské věže na přelomu 16. a 17. století, kdy byly postupně přebudovány a staly se dominantami pražských břehů.
Převratné dílo? Vodárna v Káraném
Ačkoliv se voda nijak nečistila, vydržely vltavské vodárny v provozu až do začátku 20. století. Mezi lety 1896 a 1912 město nechalo vybudovat novou vodárnu v obci Káraný, která zajistila moderní získávání pitné vody. Ve své době byla nejmodernější vodárnou ve střední Evropě a i díky ní Praha dokázala přestát útrapy 1. světové války. Vodárna byla založena na jímání vody podzemní a přirozeně infiltrované vody povrchové, dodnes se oba způsoby používají. Artézské studně čerpají podzemní ledovcovou vodu vynikající kvality na povrch, kde se voda upravuje odželezněním. Povrchová voda z řeky Jizery je čerpána tzv. přirozenou infiltrací, kdy je nasávána skrze pískové břehy systémem studní, které vodu přivádějí přímo do vodárny. A odtud je čerpána do Prahy.
Rourník? Elitní profese
Kladením a montáží vodovodního potrubí se zabývali montéři. Do roku 1840, kdy se používalo potrubí dřevěné, kladli a spojovali dřevěné roury tzv. rourníci. Byla to profese vážená a ctěná, protože každý rourník zároveň ručil za provozuschopnost celé vodovodní sítě. A také přísahou stvrzoval městské radě profesní oddanost. Od poloviny 19. století, kdy se začalo používat potrubí kovové, zejména litinové, se touto činností zabývali montéři, někdy zvaní kladeči nebo temovači. Řemeslo vodovodních montérů bylo vždy považováno za náročnou a elitní profesi. Zejména na jejich odpovědné a precizní práci závisela bezporuchová dodávka pitné vody spotřebitelům.
