Osmačtyřicetiletou operní divu, která na světové hudební scéně září více než 25 let, publikum přivítalo hned na začátku téměř jako rockovou hvězdu. Stačilo, že se objevila v bílých šatech s dlouhým závojem hned po skladbě Marcia od Hermanna Raupacha v provedení švýcarského souboru I Barocchisti. Za doprovodu orchestru hrajícího na dobové nástroje pod vedením dirigenta Diega Fasolise zahájila Bartoliová vystoupení árií Nobil onda z díla Adelaide od Nicoly Porpory.
Koncerty Bartoliové se často vyznačují nevšední dramaturgií. Tentokrát se vydala do Prahy s hudebními objevy z archivu petrohradského Mariinského divadla. Proto také v další části večera zazněla díla předních italských a německých skladatelů, které carevny hledající v Evropě kulturní inspiraci pozvaly do Ruska.
Velkým zážitkem pro většinu přítomných byla Raupachova emocemi nabitá árie Jdu na smrt z opery Alceste, kterou Bartoliová odzpívala v ruštině. Nadšení vyvolala i skladba Pastor che a notte ombrosa, jejímž autorem je neapolský rodák Francesco Domenico Araia. Soubor I Barocchisti se sólistou Pierem Luigim Fabrettim na hoboj při ní hudbou vytvořil atmosféru přírody a ruské zimy.
Bartoliová, která do druhé poloviny programu vyměnila bílé šaty za tyrkysové, stejně jako soubor I Barocchisti sklízeli aplaus i v této části, kdy zazněla například díla Vincenza Manfrediniho, Johanna Adolfa Hasseho nebo George Friedricha Händela. Dlouhotrvajícími ovacemi vestoje si na konci obecenstvo vytleskalo čtyři přídavky, z nichž prvním byla árie Sovente il Sole z díla Antonia Vivaldiho Andromeda liberata. K poslednímu přídavku Bartoliová dorazila v oblečení připomínajícím bohaté dámy od carského dvora.
Temperamentní zpěvačka se poprvé v Praze představila v roce 2011, a to hned dvakrát. V červnu nabídla árie z oper Antonia Vivaldiho, v říjnu pak s mimořádným úspěchem zazpívala netradiční program barokní hudby, který pocházel z jejího úspěšného alba Sacrificium, oceněného cenou Grammy.
