Trojanová: Chtěla bych mít Nikolku u sebe!

Vyučená kuchařka-servírka přiznala, že se občas s přítelem pohádali, protože byl pořád v práci.

"Přítel u porodu nebyl. Já jsem chtěla, aby tam byl se mnou, ale neukecala jsem ho. Miminko hned po porodu označili provázkem s kolečkem s číslem 17 na ručičce. Na nožičce nebylo nic napsáno. Byl tam jen flíček, který vypadal jako modřinka. Vypadalo to, jako by tam ukápla barva. Jak jsem porodila, dítě hned někam odnesli a nedali mi ho ani na sebe. Když dítě později přinesli zabalené v peřince, žádného rozdílu jsem si nevšimla. Neměla jsem v žádném případě pocit, že mám u sebe cizí dítě. Nesrovnalosti váhy a míry jsem řešila se sestrou, ona mi řekla, že se to nemohlo stát. Řešila jsem to i s paní Čermákovou, bavili jsme se o tom. Dívala jsem se na dítě, které měla paní Čermáková u sebe. Na Libora ale bylo podobné dítě, které jsem měla u sebe. Paní Čermáková říkala, že měla manžela u porodu, že se nemohla záměna stát," uvedla Trojanová.

Po návratu z porodnice byla šťastná a těšila se z dítěte, které bylo plánované. "O problémech s možnou nepodobou mi nikdo nic neříkal. Partnerova rodina řešila všechno s Liborem bez mého vědomí. Z jejich chování bylo cítit, že mají s dítětem nějaký problém. Skoro vůbec mi nepomáhali, nechovali. Libor měl dítě rád, pochoval ji, pomazlil se s ní, pomáhal mi s koupáním a přebalil ji. Partner však neměl moc času, ve všední dny byl pryč a přes víkendy pracoval na baráku," vypověděla maminka Nikolky-Veroniky.

Brožova rodina ji napadala

Když později přišly výsledky testů DNA, napadala Trojanovou celá Brožova rodina. Čtyři dny proto zůstala u svých rodičů v Tasově. "Pak jsem se i s dítětem, které jsem stále kojila, vrátila do Jabloňova. Liborova rodina se na mě dívala jako na nějakou ku..u! Všichni jsme brečeli. Liborův švagr se měl ptal, jestli jsem se někde neopila a neotěhotněla jsem s někým jiným, aniž bych o tom věděla. Já jsem vylučoval a trvala jsem na tom, že dítě je Liborovo. Pak jsme seděli s Liborem a se švagrem a mluvili jsme o tom, že dítě mohli vyměnit. Nevěřila jsem ani výsledkům testů DNA. Libor mě přemlouval, ať zůstanu u něj. Říkal, že mě miluje, i kdyby dítě nebylo jeho. Nakonec mě přemluvil, takže jsem tam zůstala," popsala Trojanová chování partnera a jeho rodiny.

Chtěla příteli dokázat, že mu byla věrná. Proto nakonec souhlasila s tím, že je ochotná jít na testy DNA. "Soudní znalkyně mi pak volala, že nejsem maminkou Nikolky. Ta zpráva byla hrozná. Byla jsem v šoku! Nevěřila jsem tomu! Bála jsem se, že o Nikolku přijdu. V té době jsem ji ještě kojila. A volala jsem to Liborovi. Také byl v šoku. Brečel do telefonu a nevěřil, že se v dnešní době může něco takového stát. Připadali jsme si jak ve středověku, že nám vyměnili dítě v porodnici," uvedla přítelkyně Libora Broži.

Potvrdila, že první kontakt s Čermákovými měli až v jihlavském psychocentru. "Bylo to strašné. Nechtěla jsem tam jet. Pořád jsem držela svou Nikolku a nechtěla jsem ji nikomu dát. V Jihlavě byli Čermákovi, dítě se motalo kolem nich a bylo jasné, že to je celý Libor. Paní Čermákovou jsem znala z porodnice, pana Čermáka taky," řekla Jaroslava Trojanová.

První noc bez Nikolky, která byla kvůli návratu k biologickým rodičům s Verunkou u Čermáků, proplakala. "Nemohla jsem spát, začala jsem kouřit a přestala jsem kojit," vysvětlila.

Později si děti půjčovali vzájemně vždy na týden. "Výlet do Německa jsme pojali jako poslední možnost být s Nikolkou. Ale psychologové i právník nám řekli, abychom do Německa jeli s biologickou dcerou. Když jsme se vrátili, Nikolka ke mně nechtěla jít a brečela. Psycholog usoudil, že je nejvyšší čas na návrat dětí k biologickým rodičům. Nikolku beru jako svou dceru, Verunku beru jako dceru své kamarádky. Nikolku miluju, Verunku mám ráda," sdělila Jaroslava Trojanová.

Výměnu stále těžce snáší

Ta dodnes nemůže spát a celou situaci špatně snáší. "Pořád se mi zdají hrozné sny o Nikolce. Zdálo se mi třeba, že paní Čermáková vyhodila Nikolku z okna a já ji chytila za nohu. Vidím ji jednou za tři týdny, někdy ani to ne. Pro mě je to strašně málo. Paní Čermáková říká, že je pro ni lepší, když Verunku-Nikolku nevidí, já bych naopak chtěla Nikolku vidět častěji. S Čermákovými máme přátelské vztahy. Mám však výhrady k tomu, že Nikolku dali na čtrnáct dní na prázdniny k babičce, ale nemůžu s tím nic dělat," tvrdí matka Nikolky-Veroniky.

"Největší újmu cítím v tom, že jsem se devět měsíců těšila na miminko, byla jsem šťastná, že ho mám a po dalších devíti měsících jsem o ně přišla. Neviděla jsem, jak mojí vlastní dceři rostou zoubky, jak začíná chodit. Nevím o ní nic, neviděla jsem ani její první úsměv. Nejradši bych byla, kdyby se na nic nepřišlo. Kdyby si partner nenechal udělat testy DNA, tak bych o Nikolku nepřišla. Chtěla bych mít Nikolku pořád u sebe," posteskla si Trojanová.

Popsala také nápor novinářů. "Bylo to otravné!" míní žena. Stejně jako její partner Libor Broža přiznala, že od některých médií dostali peníze. Výslech Jaroslavy Trojanové trvá už víc než půldruhé hodiny. Výpověď se zdržovala tím, že soudce ji po částech diktoval do protokolu, neboť se jednání nenahrává.

Výpověď Libora Brože si můžete přečíst zde.

Výpověď Jana Čermáka naleznete zde.

Výpověď Jaroslavy Čermákové čtěte zde.