14°C
Co dělají české ženy v módě špatně?
Silonky. Tělové silonky, to je naše česká specialita. Místo dvou hezkých nohou udělají dva kůly, které vypadají jako protézy. Ale jinak jsme se v módě dost zlepšily, alespoň v Praze. Ženy už se nebojí experimentovat, oblékají se kvůli sobě a kvantitu mění za kvalitu.
Sama jsem z menšího města a pokaždé, když se vracím domů, je to pro mě lehce šok. Tam to většina žen neřeší. Móda je pro mnohé druhotná záležitost, člověk se ale nemusí oblékat podle posledních módních trendů. Stačí, když bude čistě oblečený a svým zevnějškem projeví okolí určitou úctu. Žena přece nemusí oblékat poslední módní kreace a podpatky každý den v týdnu od rána do večera, aby na okolí působila příjemně. Taky chodím skoro všude v teniskách, ale aspoň je mám čisté!
A největší kosmetické hříchy?
Rozhodně odličování. Někdo si jen vezme mýdlo a tím pleť večer odlíčí, což je hrozné, ale aspoň něco. Spousta žen na to kašle úplně, večer obličej opláchne vodou a ráno ho zase namaluje. To je rozhodně cesta do beauty pekla!
A pak ještě jedna věc – permanentní makeup – linky, konturka rtů, vytetované obočí… Mám pocit, že tahle móda tady, bohužel, stále přetrvává. Svět kosmetiky miluju, ale pořád si myslím, že bychom ze sebe měly dělat jen trochu lepší já, ne se měnit úplně.
Kdy jste si uvědomila, že právničina není nic pro vás?
Takže jsem tam šla a rozhodně toho nelituji, našla jsem si tam spoustu přátel, i přítele!
V prváku jsem mamce ukazovala, jak budu pracovat v Brně na Ústavním soudu. Tak to teda nevyšlo! Tehdy jsem tomu ještě věřila, ale už tak od druhého ročníku jsem tušila, že to nebude to pravé ořechové.
Ve čtvrtém ročníku jsem odjela na rok za přítelem do Švýcarska na pracovní Erasmus. Když jsem se vrátila zpátky do Brna, řekla jsem si, že práva dodělám. Měla jsem před státnicemi a až pak jsem se chtěla rozhodnout, co bude dál. Mezitím jsem se přihlásila na pracovní místo ve Škole stylu, kde jsem si půl roku předtím udělala Kurz stylingu. Hledali asistentku, vzali mě a všichni okolo se mě ptali: „Ty budeš s právama dělat asistentku?“
Jenže v módě to nefunguje tak, že zaklepu na dveře redakce Elle a tady mě máte. Člověk musí začít opravdu od nuly. Naštěstí mě mí rodiče i přítel podporovali. Nastoupila jsem jako asistentka a za půl roku jsem měla na starosti tvorbu magazínů pro nákupní centra. Jednoduše jsem se v tom našla.
Takže oklikou jste se dostala do prostředí módy.
Byla to velká shoda náhod, že někoho hledali a vybrali zrovna mě. Když jsem nastoupila, měla jsem dva týdny před státnicemi. Učila jsme se po večerech, ale nakonec to všechno vyšlo. I práce i státnice. Zpětně si teď i říkám, že dva právníci doma, to by stejně nedělalo dobrotu. Nedej bože, kdybych byla lepší než přítel!
Teď jste na volné noze, proč jste se rozhodla opustit práci ve Škole stylu?
Uvědomila jsem si, že už nestíhám být v práci pět dní v týdnu, a potom dělat ještě na dalších projektech a nemít víkendy. Trpěla jsem já, osobní život a ve finále ani práce nešla tak od ruky. Ale stále pro ně píšu a pracuji na projektech.
Věnujete se tedy tomu samému, jen si čas i práci organizujete sama.
Ano, moc mi to vyhovuje. Dřív jsem mívala v pátky homeoffice a paradoxně jsem toho stihla udělat mnohem víc. Spousta lidí potřebuje pevný řád, při kreativní práci to podle mě funguje ale trochu jinak. Člověk neustále něco tvoří a vymýšlí a ne každý den to jde od osmi do pěti. Navíc jsem se rozhodla, že se budu i víc věnovat svému blogu, který se mi teď dost rozjel. To je totiž to, co mě baví a naplňuje.
Já vlastně vůbec nevím! Když jsem ho zakládala, přítel mi říkal: „Kdo jiný než ty by tohle měl dělat.“ A to jsem neuměla vůbec fotit a mé IT znalosti byly pod bodem mrazu.
Navíc jsem vždy milovala kosmetiku, ale mé kamarádky jsou všechny trochu jinak založené a neměla jsem si s kým o tom popovídat. Hučela jsem to akorát do partnera, byl to chudák.Tak jsem si řekla, že o tom začnu psát a třeba to někdo bude chtít číst. Rozhodně jsem tenkrát neměla žádné ambice stát se známou bloggerkou a mít blog jako práci.
Lidem se to začalo líbit, návštěvnost rostla a já byla šťastná jako blecha, že to někoho vážně zajímá. Úspěch můj blog má možná i díky stylu psaní, který se prý od ostatních beauty blogů liší. Nedělám jen strohé recenze kosmetiky, snažím se to vždy zaobalit do nějakého příběhu. A podle všeho jsou mou velkou devízou fotky, s těmi si ráda vyhraju.
Hodně žijete na sociálních sítích, které se od vaší práce nedají oddělit, že?
Ano, až je mi z toho někdy úzko, jak jsem pořád na telefonu. Ale jednou z mých prací je to, že se starám o instagramové účty různých značek a součástí toho je i sledovat, co se na sítích děje. Je pro mě svátek, když můžu v neděli dát mobil pryč a vůbec se na něj nepodívat, i když mám nutkání zkouknout, co dělají ostatní bloggerky.
Co je vaším oblíbeným rituálem v beauty rutině?
Nesmírně ráda se starám o pleť, každý večer mám asi osm kroků. Miluji ten pocit, kdy si večer po práci užívám těch pár minut jen pro sebe, beru to jako spa. Masíruju si pleť, nanáším olejíčky, séra… Na nic nemyslím a jen si to užívám.
Bez jakého kosmetického produktu byste si nedokázala život představit?
Byla by to asi tužka na obočí. Myslím si, že upravené obočí dělá hrozně moc. Kolikrát se o víkendu vůbec nelíčím, ale to obočí si alespoň trošku dokreslím. Druhým základem je právě to odličování.
Já se odlíčím, použiju toner, pak sérum, pak další sérum, pak krém a olej, oční krém a někdy si dám ještě noční masku.
Nevadí vám, že se vám pracovní život mísí s tím osobním?
Když člověk dělá práci, kterou miluje, většinou se tomu propojení úplně nevyhne. Ale uznávám, že to byl právě můj problém poslední dva roky. Přišla jsem z práce a zase jsem pracovala pro jiného klienta, víkendy pro mě byly skoro sprosté slovo. Teď si čas můžu přece jenom zorganizovat podle sebe.
Taky jsem se naučila říkat ne, to mi dřív nešlo. Takže už si třetí týden užívám víkendy a je to naprosto skvělé. Ale upřímně si nedokážu představit, že bych pracovala v korporátu, tam zaklapla dveře v pět a pak už na práci vůbec nemyslela. I když v době uzávěrky si vždycky zoufám, jak jsou tihle zaměstnanci vlastně šťastní.
Čím se pak dostanete do pohody, abyste si oddychla od pracovního shonu?
Naučila jsme se chodit do spa. Ale mám pocit, že nikdy neumím vypnout hlavu. Když jsem v sauně, i tam pořád přemýšlím, co ještě musím udělat, napadají mě články na blog. Ale úplnou náhodou jsem zjistila, co mi dokáže myšlenky vypnout. Miluju Alenku v říši divů a v jednom knihkupectví jsem uviděla antistresové omalovánky s touto tematikou. Takže jsem je koupila a hned, jak jsem přišla domů, začala jsem omalovávat.
Po dvou hodinách jsem zjistila, že jsem vážně na nic nemyslela. To bylo poprvé po strašně dlouhé době, co jsem vypnula mozek.
Jaký máte názor na váš svět bloggerek?
Je to povrchní svět a nezachraňujeme životy. I když možná ano, třeba někomu dodáme sebevědomí a pomůžeme mu! Některé slečny mají pocit, že dělají nejzáslužnější a nejprestižnější práci na světě, a tak to rozhodně není. Ale většina z nás jsme úplně normální holky, které si blog zakládaly s tím, že chtějí něco předat dál, rozhodně jsme netušily, že budou mít blogy někdy takovou sílu.
