Budova Transgasu v posledních letech budí vášně. Poté, co developerská společnost HB Reavis komplex na pražské Vinohradské třídě v roce 2014 koupila a oznámila svůj záměr stavbu zbourat a nahradit jinou se vzedmula vlna odporu. Komplex ve stylu brutalismu se ovšem nepodařilo prohlásit památkou a firma tak získala povolení jej zbourat, jen pár dní poté ovšem oznámila, že Transgas prodá.

Historie Transgasu se začala psát již v polovině 60. let. Místo a podobu pro své nové sídlo tehdy hledaly Plynárenské podniky. Ty nakonec vybraly místo na Vinohradské třídě vedle budovy Českého (tehdy Československého) rozhlasu. Z původního záměru ovšem nakonec sešlo.

V sousedství rozhlasu se tak začalo stavět až na začátku 70. let. Československo se zavázalo postavit více než 1000 kilometrů plynovodu Transgas. Ten potřeboval i místo pro svou telemetrickou ústřednu, která měla být vybavena moderní výpočetní technikou.

Na vytvoření budov pracoval tým architektů. V první řadě šlo o vedoucího Vojenského projektového ústavu Jiřího Eisenreichem a Václava Aulického, který v ústavu vykonával vojenskou službu. Kromě nich se na stavbě podíleli i architekti zodpovědní za původní návrh sídla Plynárenských podniků Ivo Loos a Jindřich Malátek.

Podle historika architektury Rostislava Švácha tito architekti v té době mimořádně vynikali. Ivo Loos a Jindřich Malátka se kromě toho podíleli na vzniku hrobu Jana Palacha na Olšanských hřbitovech. „Tím se z nich staly persony non grata – nevítané osoby, které nesměly nikde publikovat. Proto se zařadili do neoficiálního proudu architektury v 70. a 80. letech, pro kterou bylo typické udržet krok se světovou architekturou,“ připomínal Švácha.

Kromě samotného dispečinku na místě vznikly i administrativní budovy Federálního ministerstva paliv a energetiky. Jejich interiéry byly dílem právě Ivo Loose, který na nich spolupracoval s Janem Fišerem. Jejich dílem je i kašna v rohu komplexu. Ta měla tvar oka a původně byla její součástí i bronzová koule, přes kterou stékala voda a vytvářela tak dojem, že levituje.

Dalšími výraznými prvky bylo využití plynovodních trubek, které sloužily jednak jako spojení jednotlivých budov, tak jako zábradlí u vstupního schodiště.

Spory o demolici budov Transgasu

Developerská společnost HB Reavis komplex koupila v roce 2014. V roce 2016 pak oznámila záměr brutalistní stavbu zbourat a na jejím místě vybudovat komplex kancelářských budov. Proti tomu se ovšem zvedla vlna nevole mezi odbornou i laickou veřejností.

Snad nejvýraznější v tomto byl Klub Za starou Prahu, který podal návrh na prohlášení budov za kulturní památku. Ministerstvo kultury ovšem návrh zamítlo. Národní památkový ústav totiž Transgas označil za ojedinělé, ale nedotažené torzo urbanismu. „Podle nich dotčený areál nevytváří mírotvorné prostředí a poškozuje okolní památky, nacházející se v jeho blízkosti,“ přiblížila v minulosti stanovisko úřadu předsedkyně Klubu Za starou prahu Kateřina Bečková.

Transgas je dnes obestavěn z různých stran, z některých na něj není ani vůbec vidět. „Nedá se říct, že by harmonicky navazoval na další stavby a byl v rozporu s okolím. To samé by se dalo říct o nedaleké budově Federálního shromáždění, která je taky solitér. Stejná situace platí i u Invalidovny a nikdo ji nechce bourat,“ dodával k tomu místopředseda klubu Richard Biegel.

S demolicí nesouhlasil ani jeden z autorů – Václav Aulický, který si kvůli tomu cení i Klubu za starou Prahu, který se ve snaze budovu zachránit angažuje nejvýrazněji. „S demolicí samozřejmě nesouhlasím. Jako projektant jsem zažil leccos, ale jsem přesvědčen, že základ všeho je v Národním památkovém ústavu. Ten řekl, ať se to zbourá, protože se to jim osobně nelíbí. Celé to prožívám jako tragédii, jelikož jde tak trochu o moje dítě,“ komentoval architekt rozhodnutí o tom, že jeho dílo nebude prohlášeno za kultovní památku.

Protesty ovšem nepomohly a demolice tak byla schválena. Na místě plánovala společnost HB Reavis vybudovat polyfunkční objekt podle návrhu architekta Jakuba Ciglera. Nový komplex by mělo tvořit sedm domů a veřejné prostranství ve vnitrobloku.

Nový návrh se přitom dočkal i chvály od autora Transgasu Aulického. „Návrh na novou výstavbu od architekta Jakuba Ciglera považuji za zdařilý, přinášející významná pozitiva zejména po urbanistické stránce a hmotové konfiguraci, adekvátně reagující na současné danosti prostor,“ komentoval návrh nové podoby místa.

Povolení demolice Transgasu a další prodej

Jelikož budovy nebyly prohlášeny za památku, nic nebránilo stavebnímu úřadu Prahy 2, aby demolici povolil. Ten tak učinil v polovině ledna. Tím začala běžet 15 denní lhůta, kdy bylo možné se proti rozhodnutí odvolat, této možnosti ovšem nikdo nevyužil.

Rozhodnutí tak dává majiteli objektu právo zbourat dispečink, obchody, věžové budovy i podzemní požární nádrž pod kašnou. Rozhodnutí o demolici se přitom stalo pravomocným od začátku února.

Jen o několik dní později pak deník E15 přinesl zprávu o tom, že společnost HB Reavis chce omezit své aktivity v Praze a v rámci toho plánuje i prodej souboru Transgas. Zároveň ovšem podle mluvčího společnosti Jakuba Vernera pokračují práce podle původního harmonogramu, který obsahuje i demolici budovy.

„Budova není demontovaná nebo zbořená během jednoho týdne. Závisí na tom, jak rychlá budou jednání s potenciálními kupci,“ řekl Verner. Nový majitel by tak mohl získat už jen volnou plochu.

Video
délka: 00:33

Budovu Transgasu na Vinohradech začali nedávno vyklízet Matěj Smlsal

Fotogalerie
90 fotografií