Je ukrajinské Kurachovo odsouzeno k záhubě? „Ztráty jsou velké a velmi děsivé,“ říká velitel roty
Ruské jednotky se blíží k městu Kurachovo, které brání i 1. mechanizovaná rota 21. sarmatského praporu 56. brigády. „Od začátku války jsme měli velké ztráty,“ řekl jejich velitel novináři, který zde dělal řadu reportáží. „Ztráty jsou velmi velké a velmi děsivé. Ti, kteří přežili, se dají spočítat na prstech.“ Řada vojáků navíc začíná trpět velkými psychickými obtížemi, píše britský deník Daily Mail.
Článek je sepsán z pohledu novináře, který dělal reportáže na Ukrajině.
Město Kurachovo je odsouzeno k záhubě. Pokud ne k okamžitému obsazení ruskými vojsky, pak k podobné demolici, jakou již potkala města Mariupol, Bachmut, Vuhledar a další. Od doby, co jsme tu v lednu byli naposledy, se frontová linie posunula blíž o několik mil. Jediný civilista, kterého jsme zde potkali, byl opilý.
Po téměř třech letech války je duševní zdraví Ukrajinců téměř stejně velkým problémem jako situace na bojištích. Kameraman Jamie Wiseman a já jsme žili po boku vojáků a civilistů této země od prvních dnů invaze. Za tu dobu se prolilo hodně krve. Jedna nedávná zpráva naznačila, že celkový počet obětí na bojišti, tedy ztráty na obou stranách, přesáhl jeden milion.
Často však nejsou rány viditelné. Studie lékařského časopisu Lancet ukázala, že 54 procent všech Ukrajinců trpí nějakou formou posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Závažné nemoci související se stresem, jako je vysoký krevní tlak, deprese a srdeční choroby, se také dramaticky navýšily, řekli mi zde lékaři, se kterými jsem se spřátelil. Dopad války by mohl ovlivnit fyzickou a duševní pohodu i pro další generace.
„Ztráty jsou velmi velké a velmi děsivé“
Nejtěžší břemeno samozřejmě dopadá na bojující vojáky. Začátkem tohoto roku jsem strávil večer s vojáky 1. mechanizované roty 21. sarmatského praporu 56. brigády. Alespoň s tím, co z nich zbylo. Jsou to kozáci z Mariupolu, z nichž Rusové udělali bezdomovce.
Kos, velitel roty, nosí zatočený knír a vypadá jako herec Errol Flynn. Na rozdíl od většiny velitelů rot, kteří jsou z generace X (přibližně muži narozeni v letech 1965–1980), je Kosovi pouhých 25 let.
Venku byla teplota pod nulou a dělostřelectvo střílelo. Uvnitř opuštěné chaty, která byla nyní jejich velitelstvím, bylo však všechno teplé a veselé. Až do určité chvíle.
Domovským městem jednotky byl Mariupol, kde bylo naverbováno mnoho mužů, a kde žily jejich rodiny. Měslo ale bylo v roce 2022 po dlouhém ruském obléhání zničeno. Oblast je nyní okupována. Navíc drtivá většina původních vojáků zemřela. A ti, kteří přežili, zažívali intenzivní psychickou a fyzickou zátěž. Ale museli pokračovat. „Od začátku války jsme měli velké ztráty,“ řekl mi Kos. „A byli jsme doplňováni a doplňováni. Ale i mezi mladými doplňovačkami byly velmi velké ztráty. Obecně jsou ztráty velmi velké a velmi děsivé. Ti, kteří přežili, se dají spočítat na prstech. Zůstalo jen několik starých profesionálních vojáků s trochu nestabilní psychikou.“
Když v únoru 2022 začala úplná invaze, byla rota umístěna do obce Pisky v Doněcké oblasti, následně byli posláni do Časov Jaru. Z přibližně 100 mužů, kteří tam dorazili, je letos na podzim jen několik desítek naživu nebo bez zranění. Psychologický dopad na přeživší je nevyhnutelný.
„Taková chvíle přijde na každého člověka,“ řekl Kos. „Když budete například týden pod neustálou palbou granátů, nebo když každý druhý den potkáte Rusa v zákopu a zastřelíte ho přímo před sebou a uvidíte všechnu tu krvavou krev, pak to samozřejmě začnete pociťovat duševně. To je jasné. A většina vojáků, čím déle slouží, zvláště v takových pěchotních jednotkách, začne šílet. Je to stoprocentně nevyhnutelné,“ popsal Kos.
Doktor Viktor, hlavní lékař roty, má také něco přes dvacet let a přiznal, že je toho na něj příliš mnoho. „Je to velký psychický tlak,“ řekl mi. „Někdy mám chuť to všechno vzdát a říct: Už mě to nebaví, chci jít domů! Nebyl jsem doma osm měsíců, neviděl jsem svou rodinu. Psychologicky... já nevím... každý má své hranice a mohu s jistotou říci, že já už jsem na pokraji sil,“ svěřil se mladý muž.
Mrtvoly spolubojovníků táhli 1,5 km
Oleksij při obraně Kurachova ztratil svůj „klid v duši“. Setkali jsme se s ním šest dní poté, co byl stažen z jedné tvrdé bitvy, trpěl stresem z boje.
Před ruskou invazí byl Oleksij baličem v továrně na nábytek. Od nástupu k 33. brigádě byl ve stejné exponované palebné pozici 64 dní bez odpočinku a rotace.
Řekl mi, co ho nakonec zlomilo. „Byli tam už dva zabití druhové,“ začal. „Abyste mi rozuměli, trvalo nám tři týdny, než jsme k nim došli a odtáhli jejich těla na evakuační místo. Urazili jsme s jejich těly 1,5 km. Po mém návratu z té bojové mise můj kolega, který byl zodpovědný za morální a psychologickou podporu, viděl a pochopil, co se mi stalo. Zeptal se, jestli potřebuji pomoc, a já řekl: Ano, myslím, že ji potřebuji."
O příznacích svého stavu řekl: „Byl tam hněv, nějaký druh nenávisti. Ne nutně vůči nepříteli, ale obecně se v člověku objevuje nějaká nenávist. Je to jako hrouda uvnitř tebe.“
Oleksije jsme navštívili v rehabilitačním centru, které zřídila 33. brigáda hluboko na venkově východní Ukrajiny, kde vojáci z prvních linií trpící únavou z boje dostávají oddech a šanci se zotavit.
Existuje mnoho indikátorů, že voják je na pokraji sil nebo už za nimi, řekl mi ošetřovatel, který má volací znak Godzilla. „Znaky akutní reakce na stres nejsou okamžitě viditelné,“ vysvětlil. „Někdy uplyne určitá doba, a pak si voják uvědomí, co udělal."
Godzilla dodává: „Člověk se může vrátit z bojové pozice s vysokým adrenalinem a všechno se s ním zdá být v pořádku, ale pak mu adrenalin odejde a začne mít halucinace, poruchy a další reakce. Spoustu různých reakcí.“
Spouštěče mohou sahat od zvuku dělostřelectva nebo letadel a, nejčastěji, smrti či zranění blízkých kolegů až po pach střelného prachu.
Terapie se zvířaty
Ukrajinská generace X nese břemeno boje s Ruskem a tato skupina středního věku je vůči takovým psychologickým reakcím nejzranitelnější, řekl podplukovník Ruslan, zástupce velitele 33. brigády. „Průměrný věk pacienta je zde dnes 45 let a silným bojovým stresem trpí častěji lidé ve věku od 40 do 50 let. To znamená, že veškerý vojenský personál, který plní úkoly na samotných frontových liniích, je psychicky zasažen. Jinými slovy, všichni jsou nemocní,“ uvedl Ruslan.
Rehabilitační tým jí a spí vedle mužů. Alkohol není povolen. Každý večer se konají filmová představení pod širým nebem. Prioritou je fyzický a duševní odpočinek.
Poručík Andrij je nyní ve vedení rehabilitačního centra. Vysvětlil, proč je na pozemku tolik koček a psů. Poškození vojáci spolu nemluví, ale kočka nebo pes mohou k vojákovi přijít a navázat s ním kontakt. „To je první velmi důležitá věc. Voják zvířeti důvěřuje. Toto zvíře není nebezpečné. Za druhé, je velmi důležité, aby vojáci mohli říct kočce některá obtížná slova nebo myšlenky, které nemohou sdílet se spolubojovníky. Kočka ani pes nemohou tato slova prozradit jiným lidem ani veliteli,“ uvedl poručík.
Brzy zde začne také hipoterapie (terapie s koňmi). Andrij tvrdí, že po sedmi dnech ve středisku je asi 90 procent bojovníků schopno vrátit se ke svým frontovým jednotkám.
Zima a třetí výročí invaze se blíží. Očekává se, že Rusko zdvojnásobí svůj raketový útok na ukrajinské elektrárny. Miliony domácností se v nejchladnějších, nejtemnějších a nejtrpčích měsících nepochybně opět ocitnou bez světla nebo elektřiny. Je to účelová psychologická válka.
Děkujeme za pozornost, opět se přihlásíme v neděli ráno.
Ruský prezident Vladimir Putin dnes měl zhruba padesátiminutový telefonický hovor s americkým protějškem Donaldem Trumpem. Odsoudil v něm izraelské útoky na Írán a potvrdil připravenost pokračovat v jednání s Ukrajinou, informují s odkazem na Bílý dům tiskové agentury.
Podívejte se na snímky z dnešního ruského útok na Záporoží.
