Wagnerovec prý zabil 200 Ukrajinců - a stal se youtuberem. Natáčí ale jiná videa, než byste čekali
Vladislav Zamkov strávil pět měsíců na Ukrajině v žoldnéřských šicích Wagnerovy skupiny; mj. obléhal Bachmut. Střelné zranění jej poslalo zpět domů. Místo hrdinského uvítání a náhrad pro veterány „speciální vojenské operace“ se ale dočkal jen zmaru. A tak o tom začal natáčet videoblogy.
Jak Zamkov popsal, vyrůstal od dvanácti let v sirotčinci - otec odešel, matce ho odebrali do ústavní péče, neboť pila. Dvakrát ho pak soudy potrestaly za drogové delikty odnětím svobody.
„Kamarádi, čau všem. Osm let ve speciální,“ loučil se na sociální síti VK v prosinci 2019, když podruhé nastupoval do trestanecké kolonie. „Ti, kdo přispěli k mému zavření: Vězte, že bumerang se umí vracet.“
Prigožin bral i tuberáky
Vrátil se rychle, ovšem docela oklikou. Nechal se naverbovat s dalšími desetitisíci vězni do žoldnéřské armády Jevgenije Prigožina - Wagnerovy skupiny. Za šest odsloužených měsíců slibovali verbíři prezidentskou milost a lákavé sumy. „Jevgenij Prigožin poprvé přijel v létě. To jsem se k nim nedostal, byl jsem ve špitále a oni nabírali jen z přísného režimu,“ vzpomínal Zamkov podle serveru Okno. „Když přišli na podzim podruhé, už brali z obecného režimu a z nemocnic, dokonce i tuberáky, když neměli otevřenou formu,“ dodal. „Nikoho nenutili. Kurátor mi čtyřikrát říkal, ať to nepodepisuju - že mám tři děti. Ale já už byl rozhodnutý.“
Rodinu napřed neinformoval, aby ho nezrazovali. Až z fronty dal ženě instrukce, ve které kanceláři má inkasovat jeho žold.
Former Wagner PMC member Vladislav Zamkov returned to the town of Pitkyaranta, Republic of Karelia, Russia, and showed the state of the town.
— Anton Gerashchenko (@Gerashchenko_en) June 26, 2024
According to Zamkov, he killed more than 200 people in the war, and his apartment was taken away from him for debt. Now he, his wife and… pic.twitter.com/ps0uKcLnRU
Z bojů si přivezl jizvu od kulky na paži, kterou ukazuje na sociálních sítích („těm, co tvrdí, že to je jen popálenina“) a pár metálů od Wagnerovy skupiny: Vyznamenání za zranění a účast ve speciální vojenské operaci, medaili „za bachmutský mlýnek na maso“. Ale to vše jsou prakticky jen suvenýry, žádná oficiální státní/armádní vyznamenání. Od úřadů nemá ani osvědčení válečného veterána - a bez něj ani platby, jaké slibovali verbíři i politici. Děkovný dopis od okupačního gubernátora Luhanské oblasti mu doma také nikterak nepomohl.
Zpátky doma byl na jaře 2023. V bytě na něj čekala žena a tři děti - a spousta dluhů, které nadělala jeho manželka. „Když jsem byl čtyři roky ve vězení, byla sama s dětmi, musela z něčeho žít. Vzala si půjčky. Dodnes se jí z platu strhává 45 procent na splácení nejrůznějších mikropůjček," vypočítal. Za zranění v boji inkasoval půl milionu rublů, padly na umoření půjček, ale ještě dvakrát tolik dlužili.
Za co jsem bojoval?
O svých zkušenostech z bojů se tu a tam svěřuje. „Ve válce se vám přeorganizuje mozek, získáte smysl pro spravedlnost,“ bilancoval po návratu. „Za co jsem bojoval? Proč jsem zabíjel lidi, které jsem ani neznal? Přišel jsem do jiné země a prováděl ty operace. Zabil jsem přes 200 lidí. Proč jsem je připravil o život, přivodil smutek jejich rodinám? Abych se později mohl vrátit do své země a byl zbytečný,“ vylíčil své rozčarování z bojových zkušeností a návratu do civilu.
A připomíná zdůvodňování, jaká vtlouká Rusům do hlavy televize. Dost si jich užil v trestanecké kolonii, kde pouštějí federální kanály: „Mně nevadí Ukrajinci, mně vadí nacismus,“ zní jedno takové klišé. Nebo další - že ti, proti kterým Rusové bojují, nutí děti křičet „Smrt Moskalům (Rusákům)“.
Těmto tématům se však na svém kanále na YouTube Zamkov věnuje jen okrajově. Hlavně ukazuje malebnou krajinu a své domovské město Pitkjaranta (karelsky Pitkyrandu, finsky Pitkäranta). To už tak malebné není, youtuber rozebírá jeho problémy a zanedbanost.
Město leží v Karelské republice na březích Ladožského jezera; dřív patřilo Finsku, než ho nadvakrát dobyl Stalin. Dřevěné domy z finských dob tam nadále stojí, ale je na nich patrný úpadek dnešních časů.
Pitkjaranta spadá do kategorie „krizový monogorod“ - označení pro město závislé na jedné či pár velkých továrnách, jejichž provoz upadá či se už zastavil. Zamkovův domov dříve prosperoval díky továrně na celulózu a dvěma kamenolomům. Celulózka v minulých letech bankrotovala, a ač se provoz podařilo udržet, zůstává městu krizový status.
Kdo nenajde práci v těžbě a průmyslu, chodí do lesa sbírat ovoce a houby. Nebo na Ukrajinu do armády. I Zamkov má problém se uživit, je rád, když najde aspoň nějakou tu brigádu na stavbě. „Už třikrát mi na pracáku nabízeli volné místo u granátometu, kulometčíka, ba velitele posádky. Chtějí mě znovu poslat do speciální vojenské operace. A odvolávají se na to, že nemám veteránský průkaz, nemůžu dokázat, že jsem na Ukrajině byl,“ stěžuje si.
Nesplnil se ani slib, že se vysloužilým bojovníkům budou odpouštět úroky z půjček. Oproti vojákům řádné armády veteráni od wagnerovců na řadu benefitů nedosáhli, navzdory slibům. Kvůli dluhům Zamkov přišel o vlastnictví bytu - byť ho zatím nikdo nevyhodil.
Jsme pro ně municí
Bez práce má aspoň čas na procházky a dokumentování městského úpadku. „První lidská kolonie na MARSU!“ zní ironický název jednoho z videí, jež zachycuje rozpadlé domy. „Dům stojí, kultura není,“ komentoval dům kultury chátrající navzdory oficiálnímu přidělení dotací. „Mariupol? Ale ne, Pitkjaranta“, pojmenoval další reportáž, s odkazem na jihoukrajinské město zdemolované ruskou invazí - a které ruská propaganda ukazuje jako příklad velkolepé poválečné obnovy, o jaké si chudé ruské regiony mohou leda nechat zdát. „Žijí v těchto domech, chodí si pro vodu ke sloupům, není tu plyn. Kakají do septiků," líčí bídnou realitu obyvatel jedné z ulic. U kostela si zase všímá, jak je nespravený chodník, po kterém musejí chodit postarší věřící.
Na YouTube se pojmenoval Vadja-Gadja. Vadja snad od jména Vladimir, gadja je tvarem slovesa gádiť (kadit, posí*at…). Nasbíral už hodně přes 15 tisíc odběratelů - skoro dvojnásobek populace Pitkjaranty.
„Bohužel, nebo naštěstí, nejsem politik. Jsem obyčejný občan, už mě nebaví se na to všechno dívat a chci, abyste mi pomohli dát věci do pořádku," hlásí na jednom z videí a věří v lepší zítřky. „Protože vážení lidé, vážení Rusové, tento problém kromě nás nikdo nevyřeší, nevyřeší ho za nás.“
Bude kromě městských problémů řešit i ty celonárodní - důsledky války s Ukrajinou? „Rusko zřejmě nebylo připraveno na návrat tolika lidí z války. Naloží s námi jako s veterány z Afgánu,“ připomíná youtuber podobně bezútěšnou situaci vysloužilců sovětské invaze do Afghánistánu v 80. letech. „Jsme pro ně jen zdrojem, jen municí.“
