Rošáda v Rusku: Putin vyhodil ministra obrany! Kdo nastoupí místo Šojgua?

Aktualizováno -
12. května 2024
22:29
Autor: ČTK, mav - 
12. května 2024
20:34

Ruský prezident Putin navrhl jmenovat Andreje Bělousova ministrem obrany místo Sergeje Šojgua. Podle agentury TASS to oznámila Rada federace. Naopak na pozici ministra zahraničních věcí se změna nechystá. Putin navrhuje, aby tuto funkci dál vykonával Sergej Lavrov.

Ještě 9. května se přitom PutinŠojguem ukazoval, ministr vedl vojenskou přehlídku na Rudém náměstí k 79. výročí porážky nacismu. Rezort obrany přebral roku 2012, v letech 1991–2012 vedl ministerstvo pro mimořádné situace mající na starosti záchranáře apod. Dosud byl Putinovým blízkým spolupracovníkem, a to i v posledních více než dvou letech, kdy Rusko vede válku proti Ukrajině. Jezdil s ním i na letní dovolenou na Sibiř.

Putin 7. května zahájil pátý prezidentský mandát, zpravidla v těchto chvílích obměňuje vládu. Premiérem zůstává Michail Mišustin, o změnách v rezortu obrany se nicméně hodně spekulovalo. Šojgu nedokázal zařídit úspěchy „speciální vojenské operace“ na Ukrajině. Naopak se (zatím) nepotvrzují spekulace o pádu náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova – podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova ve funkci zůstává, píše agentura TASS.

V minulých týdnech padl Šojguův náměstek Timur Ivanov, odpovědný za armádní stavby a zakázky. Byl obžalován z korupce astronomických výšin. O korupci se v Kremlu dlouho vědělo, jeho zatčení tak spíše lze považovat za předzvěst konce ministra.

Ekonom Andrej Bělousov byl od ledna 2020 vicepremiérem (tři týdny sloužil i v čele kabinetu, když premiér Mišustin stonal v nemocnici s covidem), dříve dělal ministra hospodářského rozvoje či ekonomického asistenta prezidenta.

Je nutné „začlenit ekonomiku silového bloku do ekonomiky země“, vysvětlil Peskov, proč se rezortu obrany chápe civilista-ekonom. Dodal, že nyní se rozpočet vojenského rezortu již blíží úrovni 80. let, což není sice kritické, ale „nesmírně důležité“.

Agenti KGB a Lavrov

Agentura TASS dodává, že dekretem prezidenta byl Šojgu jmenován tajemníkem Bezpečnostní rady Ruské federace, víceméně poradního orgánu prezidenta.

„Jako tajemník bude současně místopředsedou v komisi pro vojensko-průmyslový komplex, je do této práce hluboce ponořen, zná dokonale tempo výroby vojensko-průmyslových výrobků v konkrétních podnicích, často tyto podniky navštěvuje,“ uvedl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov podle TASS. Také bude dohlížet na práci Federální služby pro vojensko-technickou spolupráci (FSVTS).

Funkci tajemníka bezpečností rady dosud zastával jiný Putinův věrný, Nikolaj Patrušev – v 70. letech spolu sloužili v Leningradu v KGB. Později, ihned po Putinovi, vedl její nástupnickou tajnou službu FSB (1999–2008). Dekret o propuštění zmiňuje „přechod na další pozici“. Nynějšího šéfa, dalšího dlouholetého spolupracovníka z KGB Alexandra Bortnikova, si prezident přeje ponechat stejně jako dalšího dávného spoluagenta Sergeje Naryškina  v čele zahraniční rozvědky SVR. Zůstat má i dřívější Putinův bodyguard Viktor Zolotov v čele relativně nové Národní gardy (Rosgvardije).

„Putin navrhuje dílčí obměnu kádrů. Není důvod domnívat se, že by snad jeho návrhy nebyly přijaty,“ komentoval politický geograf Michael Romancov z FSV Univerzity Karlovy.

Ve stejnou dobu Putin navrhl horní komoře ruského parlamentu – Radě federace – ponechat ve funkci Sergej Lavrova. Vede diplomacii od roku 2004, připomíná TASS. Ponechat si přeje i ministry vnitra a spravedlnosti a jiné méně známé funkcionáře. 

Ministry a potentáty na silových postech schvaluje na návrh ruského prezidenta horní komora, šéfy ostatních rezortů pak odkýve na nominaci premiéra Státní duma – dolní komora. Poslanci v 18 výborech podle zprávy TASS na Mišustinovy návrhy kývli. Následovat bude hlasování pléna.

Sergej Šojgu

  • Před jmenováním do ministerské funkce r. 2012 neměl vojenské zkušenosti. Krátce po zahájení války proti Ukrajině byl kritizován za neúspěch invaze. Západní média několikrát spekulovala o jeho výměně či o soupeření v nejvyšších patrech ruské politiky a vedení ozbrojených sil, ve kterém měl být Šojgu jednou z hlavních postav. K jeho velkým kritikům patřili šéf žoldnéřské Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin či bývalý velitel proruských separatistů na Donbasu Igor Girkin. Wagnerova skupina se loni v červnu pokusila o ozbrojenou vzpouru proti vedení ruské armády a ruskému ministerstvu obrany. Prigožin zemřel v srpnu při letecké nehodě.
  • Ukrajina zařadila Šojgua na seznam občanů Ruské federace, které obvinila ze spáchání válečných zločinů na Ukrajině nebo z odpovědnosti za ně. Šojgu je na sankčních seznamech EU i USA.
  • Šojgu se narodil 21. května 1955 ve městě Čadan v Tuvinské republice ruské matce a otci z turkického národa Tuvinců. Vystudoval Krasnojarský polytechnický institut, následně působil jako stavební inženýr v řídících funkcích řady podniků. V roce 1988 zahájil kariéru v komunistické straně, rok nato už zasedal v jejím krajském výboru. V roce 1990 se stal místopředsedou Státního výboru Ruské federace pro architekturu a strojírenství a o rok později předsedou výboru pro mimořádné situace. Z něj se, stále s Šojguem v čele, stalo ministerstvo.
  • Od ledna 1994 do listopadu 2012 byl ministrem pro civilní obranu, mimořádné situace a likvidaci následků živelních pohrom. V této funkci si získal značnou popularitu, když se spolu se záchranáři vydával do sutin a vedl kolony vozidel s humanitární pomocí. Za to byl také v roce 1999 oceněn vyznamenáním Hrdina Ruské federace, jež dostal poté, co jeho ministerstvo zajistilo rychlou likvidaci následků čtyř teroristických útoků.
  • Od září 1999 byl předsedou nové provládní formace Jednota, z níž v prosinci 2001 vznikla strana Jednotné Rusko. V roce 2012 byl také krátce gubernátorem Moskevské oblasti.

Andrej Bělousov

  • Před jmenováním do Mišustinovy vlády r. 2020 byl Bělousov od června 2013 ekonomickým poradcem prezidenta Putina. Od května 2012 do června 2013 byl ministrem hospodářského rozvoje ve vládě Dmitrije Medveděva.
  • Vystudoval ekonomii na Lomonosovově státní univerzitě v Moskvě. Později získal doktorát z ekonomie.
  • Kariéru zahájil jako mladší vědecký pracovník v Ústředním ekonomicko-matematickém ústavu Akademie věd SSSR. Následně působil v Ústavu ekonomiky a prognózování vědecko-technického pokroku Akademie věd SSSR, od roku 1990 až do roku 2006 v Ústavu ekonomického prognózování Ruské akademie věd. V letech 2000 až 2006 byl generálním ředitelem Centra makroekonomických analýz a krátkodobých prognóz a současně externím poradcem předsedů vlád Ruské federace. Spolupracoval také s Centrem pro strategický výzkum na přípravě rozvojového programu Ruska.
  • Od února 2006 do července 2008 byl náměstkem ministra hospodářského rozvoje a hospodářské politiky Ruské federace. Poté, až do roku 2012, kdy se stal členem vlády, byl ředitelem odboru ekonomiky a financí úřadu vlády. Také byl například guvernérem Ruska v Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD) a viceguvernérem Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj. V červnu 2013 nastoupil do prezidentské administrativy. V letech 2015 až 2018 byl mj. předsedou představenstva ropné společnosti Rosněfť.
  • Jako první místopředseda vlády měl na starosti například vypracování hlavních směrů sociálně-ekonomického rozvoje země, koordinaci prací na dosažení cílů národního rozvoje Ruska a realizaci národních projektů, jednotnou finanční, úvěrovou a měnovou politiku a regulaci finančních trhů. Odpovídal také za státní politiku v oblasti přirozených monopolů, státní statistiky, dopravy, protiopatření proti sankcím atd.
  • Bělousov je členem korespondentem Ruské akademie přírodních věd. Je také držitelem řady vyznamenání, která obdržel např. od prezidenta či od vlády.

Video  Putinovi zlí muži: Kdo velí armádě a kdo řídí invazi na Ukrajinu?  - Videohub
Video se připravuje ...

Video se připravuje ...
Další videa