Rošáda v Rusku: Putin vyhodil ministra obrany! Kdo nastoupí místo Šojgua?

Ještě 9. května se přitom Putin s Šojguem ukazoval, ministr vedl vojenskou přehlídku na Rudém náměstí k 79. výročí porážky nacismu. Rezort obrany přebral roku 2012, v letech 1991–2012 vedl ministerstvo pro mimořádné situace mající na starosti záchranáře apod. Dosud byl Putinovým blízkým spolupracovníkem, a to i v posledních více než dvou letech, kdy Rusko vede válku proti Ukrajině. Jezdil s ním i na letní dovolenou na Sibiř.

Putin 7. května zahájil pátý prezidentský mandát, zpravidla v těchto chvílích obměňuje vládu. Premiérem zůstává Michail Mišustin, o změnách v rezortu obrany se nicméně hodně spekulovalo. Šojgu nedokázal zařídit úspěchy „speciální vojenské operace“ na Ukrajině. Naopak se (zatím) nepotvrzují spekulace o pádu náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova – podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova ve funkci zůstává, píše agentura TASS.

Putin vyrazil na víkend na Sibiř. Koně, lov tygra i raft tentokrát vynechal

V minulých týdnech padl Šojguův náměstek Timur Ivanov, odpovědný za armádní stavby a zakázky. Byl obžalován z korupce astronomických výšin. O korupci se v Kremlu dlouho vědělo, jeho zatčení tak spíše lze považovat za předzvěst konce ministra.

Ekonom Andrej Bělousov byl od ledna 2020 vicepremiérem (tři týdny sloužil i v čele kabinetu, když premiér Mišustin stonal v nemocnici s covidem), dříve dělal ministra hospodářského rozvoje či ekonomického asistenta prezidenta.

Je nutné „začlenit ekonomiku silového bloku do ekonomiky země“, vysvětlil Peskov, proč se rezortu obrany chápe civilista-ekonom. Dodal, že nyní se rozpočet vojenského rezortu již blíží úrovni 80. let, což není sice kritické, ale „nesmírně důležité“.

Agenti KGB a Lavrov

Agentura TASS dodává, že dekretem prezidenta byl Šojgu jmenován tajemníkem Bezpečnostní rady Ruské federace, víceméně poradního orgánu prezidenta.

„Jako tajemník bude současně místopředsedou v komisi pro vojensko-průmyslový komplex, je do této práce hluboce ponořen, zná dokonale tempo výroby vojensko-průmyslových výrobků v konkrétních podnicích, často tyto podniky navštěvuje,“ uvedl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov podle TASS. Také bude dohlížet na práci Federální služby pro vojensko-technickou spolupráci (FSVTS).

Funkci tajemníka bezpečností rady dosud zastával jiný Putinův věrný, Nikolaj Patrušev – v 70. letech spolu sloužili v Leningradu v KGB. Později, ihned po Putinovi, vedl její nástupnickou tajnou službu FSB (1999–2008). Dekret o propuštění zmiňuje „přechod na další pozici“. Nynějšího šéfa, dalšího dlouholetého spolupracovníka z KGB Alexandra Bortnikova, si prezident přeje ponechat stejně jako dalšího dávného spoluagenta Sergeje Naryškina  v čele zahraniční rozvědky SVR. Zůstat má i dřívější Putinův bodyguard Viktor Zolotov v čele relativně nové Národní gardy (Rosgvardije).

„Putin navrhuje dílčí obměnu kádrů. Není důvod domnívat se, že by snad jeho návrhy nebyly přijaty,“ komentoval politický geograf Michael Romancov z FSV Univerzity Karlovy.

Putinův ministr obrany Šojgu přišel o náměstka. Korupce, vlastizrada, nebo boj mocenských klanů?

Ve stejnou dobu Putin navrhl horní komoře ruského parlamentu – Radě federace – ponechat ve funkci Sergej Lavrova. Vede diplomacii od roku 2004, připomíná TASS. Ponechat si přeje i ministry vnitra a spravedlnosti a jiné méně známé funkcionáře. 

Ministry a potentáty na silových postech schvaluje na návrh ruského prezidenta horní komora, šéfy ostatních rezortů pak odkýve na nominaci premiéra Státní duma – dolní komora. Poslanci v 18 výborech podle zprávy TASS na Mišustinovy návrhy kývli. Následovat bude hlasování pléna.

Sergej Šojgu

• Před jmenováním do ministerské funkce r. 2012 neměl vojenské zkušenosti. Krátce po zahájení války proti Ukrajině byl kritizován za neúspěch invaze. Západní média několikrát spekulovala o jeho výměně či o soupeření v nejvyšších patrech ruské politiky a vedení ozbrojených sil, ve kterém měl být Šojgu jednou z hlavních postav. K jeho velkým kritikům patřili šéf žoldnéřské Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin či bývalý velitel proruských separatistů na Donbasu Igor Girkin. Wagnerova skupina se loni v červnu pokusila o ozbrojenou vzpouru proti vedení ruské armády a ruskému ministerstvu obrany. Prigožin zemřel v srpnu při letecké nehodě.
• Ukrajina zařadila Šojgua na seznam občanů Ruské federace, které obvinila ze spáchání válečných zločinů na Ukrajině nebo z odpovědnosti za ně. Šojgu je na sankčních seznamech EU i USA.
• Šojgu se narodil 21. května 1955 ve městě Čadan v Tuvinské republice ruské matce a otci z turkického národa Tuvinců. Vystudoval Krasnojarský polytechnický institut, následně působil jako stavební inženýr v řídících funkcích řady podniků. V roce 1988 zahájil kariéru v komunistické straně, rok nato už zasedal v jejím krajském výboru. V roce 1990 se stal místopředsedou Státního výboru Ruské federace pro architekturu a strojírenství a o rok později předsedou výboru pro mimořádné situace. Z něj se, stále s Šojguem v čele, stalo ministerstvo.
• Od ledna 1994 do listopadu 2012 byl ministrem pro civilní obranu, mimořádné situace a likvidaci následků živelních pohrom. V této funkci si získal značnou popularitu, když se spolu se záchranáři vydával do sutin a vedl kolony vozidel s humanitární pomocí. Za to byl také v roce 1999 oceněn vyznamenáním Hrdina Ruské federace, jež dostal poté, co jeho ministerstvo zajistilo rychlou likvidaci následků čtyř teroristických útoků.
• Od září 1999 byl předsedou nové provládní formace Jednota, z níž v prosinci 2001 vznikla strana Jednotné Rusko. V roce 2012 byl také krátce gubernátorem Moskevské oblasti.

Andrej Bělousov

• Před jmenováním do Mišustinovy vlády r. 2020 byl Bělousov od června 2013 ekonomickým poradcem prezidenta Putina. Od května 2012 do června 2013 byl ministrem hospodářského rozvoje ve vládě Dmitrije Medveděva.
• Vystudoval ekonomii na Lomonosovově státní univerzitě v Moskvě. Později získal doktorát z ekonomie.
• Kariéru zahájil jako mladší vědecký pracovník v Ústředním ekonomicko-matematickém ústavu Akademie věd SSSR. Následně působil v Ústavu ekonomiky a prognózování vědecko-technického pokroku Akademie věd SSSR, od roku 1990 až do roku 2006 v Ústavu ekonomického prognózování Ruské akademie věd. V letech 2000 až 2006 byl generálním ředitelem Centra makroekonomických analýz a krátkodobých prognóz a současně externím poradcem předsedů vlád Ruské federace. Spolupracoval také s Centrem pro strategický výzkum na přípravě rozvojového programu Ruska.
• Od února 2006 do července 2008 byl náměstkem ministra hospodářského rozvoje a hospodářské politiky Ruské federace. Poté, až do roku 2012, kdy se stal členem vlády, byl ředitelem odboru ekonomiky a financí úřadu vlády. Také byl například guvernérem Ruska v Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD) a viceguvernérem Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj. V červnu 2013 nastoupil do prezidentské administrativy. V letech 2015 až 2018 byl mj. předsedou představenstva ropné společnosti Rosněfť.
• Jako první místopředseda vlády měl na starosti například vypracování hlavních směrů sociálně-ekonomického rozvoje země, koordinaci prací na dosažení cílů národního rozvoje Ruska a realizaci národních projektů, jednotnou finanční, úvěrovou a měnovou politiku a regulaci finančních trhů. Odpovídal také za státní politiku v oblasti přirozených monopolů, státní statistiky, dopravy, protiopatření proti sankcím atd.
• Bělousov je členem korespondentem Ruské akademie přírodních věd. Je také držitelem řady vyznamenání, která obdržel např. od prezidenta či od vlády.