18°C
Přihlásit se nebo registrovat
Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj byl pohřben 1. března na Borisovském hřbitově v Moskvě. Navzdory velkému množství policistů se tisícovky lidí shromáždily před kostelem, když probíhal obřad, a také na hřbitově, kde byl následně pochován. Zpravodajský server Meduza vyzpovídal několik lidí, kteří se přišli s Navalným rozloučit.
Nepřemýšlela jsem nad tím, že bych nepřišla. A ani na sekundu jsem nelitovala, že jsem se zúčastnila. Dohromady jsem tam byla šest hodin, ale na hrobě jsem měla jenom dvě sekundy na to, abych přiložila květiny a odešla. Celou cestu do metra jsem nemohla přestat brečet kvůli naprosté bezmocnosti a zoufalosti. Na hrobě byl věnec s nápisem „Od Julije, Darie a Zachara“. Od chvíle, co jsem to uviděla, byla jsem plná emocí. Tohle mi znovu potvrzuje, že Alexej Navalnyj byl v první řadě skvělý otec, manžel a přítel, jehož ztráta je prostě nesnesitelná. Byla jsem ráda, že jsem viděla tolik rozumných lidí v každém věku. To ukazuje, že se nesmíme vzdát a ztratit naději!
Já a můj manžel jsme nešli pěšky, popravdě jsme měli strach. Vzali jsme auto a viděli procesí od kostela na hřbitov. Měla jsem husí kůži. Projeli jsme kolem kostela a uviděli velké množství lidí a policistů. Proud přicházejících byl nekonečný. Zatroubili jsme, abychom vyjádřili podporu spolu s pár dalšími auty. Viděli jsme vozy diplomatů. Kroužili jsme okolo hřbitova několikrát, projeli se po okolí, ale dav byl nekonečný. Uvědomili jsme si, že jsou tam tisíce, možná desítitise lidí. Bylo to velmi smutné, ale takový počet nám zároveň dal naději. Určitě hřbitov znovu navštívíme a přineseme květiny, protože žijeme velmi blízko. Navalnyj byl tak daleko, nyní je tak blízko, ale už není naživu. Je to zdrcující.
Bohužel nám nebylo umožněno vidět Alexeje, rakev ani hrob. Stáli jsme v řadě velmi dlouho, ale bylo dobré trávit čas mezi hodnými, upřímnými a racionálními lidmi. Překvapivě tam bylo hodně starších lidí, dokonce i důchodkyně. Později odešla, protože nezvládla tak dlouho stát, ale někomu předala květiny, které koupila, a požádala je, jestli by je mohli za ni položit na Alexejův hrob. Ještě nevím, jak se s tím smutkem vyrovnat. Pro mě a mnoho dalších byly poslední dva týdny neskutečné, něco, co se nikdy nemělo stát.
Uvědomila jsem si, že tohle byl jeden z mála legálních způsobů, jak vyjít do ulic. A pokud bych dnes nepřišla, nebyla by další příležitost. Přišla jsem do Maryina (okres v Moskvě), když přenášeli Alexejovo tělo z kostela na hřbitov. Bylo to jako náboženský průvod, jako by to bylo posvátné. Nikdo nestál, všichni šli společně.
Když šel dav podchodem, lidé ve středu začali křičet: „Navalnyj!“ a šlo je slyšet i mimo ulice. Když jsme se přibližovali k hřbitovu, lidé začali aktivně skandovat a vypadalo to, že každé auto, které projelo okolo, zastavilo a lidé z nich mávali na procházející. Lidé pak skandovali: „Navalnyj! Jsme s tebou, Julijo! Všichni za jednoho, jeden za všechny! Ne válce!“ Já nekřičela, doma mám tříletou dceru a nechci skončit ve vězení. Začala jsem plakat, když začali skandovat „Navalnyj!“. Pak jsem se usmála, protože jsem byla obklopena podobně smýšlejícími lidmi, kteří se všichni navzájem podporovali. A pak jsem zase začala brečet.
Jenom kvůli tomuhle jsem přijel z Petrohradu. Rozhodl jsem se na základě toho, že Alexej byl důvod, proč jsem šel na svůj první protest, bylo by špatně, kdybych teď nešel na svůj první pohřeb. Cestoval jsem s naprosto zlomeným srdcem, ale nakonec jsem si v sobě nesl nějaký optimismus. Jestli se tak moc lidí rozhodlo teď přijít navzdory všemu zastrašování od úřadů, tak nic není ztraceno. Skutečné Rusko je tady, okolo nás.
Pro ty, kteří měli strach přijít, neobviňujte se. Je to naprosto normální mít strach ze zbití obuškem, anebo z 15denního vězení. Není to naše chyba, že žijeme ve světě, který je vzhůru nohama, kde člověk musí mít odvahu, aby šel na veřejný pohřeb. Nejdůležitější je si uvědomit, že tohle je pokroucená realita, a nevzdávat se, pokud můžete něco udělat.
Bydlíme v malém městě ve Středním Rusku. Můj manžel a já jsme přijeli vlakem, abychom se rozloučili s Alexejem Navalným. Do Moskvy jsme přijeli v 5:00 ráno. Měli jsme štěstí, že jsme si zajistili hlídání dětí a mohli si vzít volno v práci, protože výlet nám zabral mnoho hodin, dvě noci jsme nespali a celý den jsme byli na nohách. Nemyslete si, že se z nás snažím udělat hrdiny. Je důležité znát tyhle detaily, aby tohle bylo jasnější – za každým člověkem, který přišel na pohřeb, je mnoho dalších, kteří přijít nemohli.
Pracuji pro vládu, takže bylo velmi děsivé přijít na pohřeb, všichni mí přátelé a rodina mi radili, ať to nedělám. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem si uvědomila, že moje svědomí mi nedovolí nejít. Vystoupila jsem na metru Maryino a obrovský dav právě mířil ke kostelu. Davy lidí byly nekonečné. Zaujala mě rozmanitost tváří, mladých a starých, ve středních letech, byli tam lidé s dětmi. Poprvé po dlouhé době jsem se cítila svobodně. Viděla jsem, kolik rozumných lidí ještě máme. Děkuji ti, Alexeji.
Šla jsem tam sama, a když dlouho stojíte bez internetu anebo přátel, samozřejmě začnete poslouchat, o čem se baví lidé okolo. Mluvili o vraždě, Jevgeniji Prigožinovi, západních sankcích a že byl Navalnyj v trestné izolační cele, takže to kvůli němu vystojíme.
Překvapivě se policie chovala rozumně. Dívka s květinami přišla ke strážníkovi a objala ho a pak spolu chvíli stáli, než ho jeho nadřízení odchytili. Když nám řekli, že všem bude umožněno přijít k hrobu a rozloučit se, sklidilo to potlesk. Myslím, že tohle něco vypovídá o těch, co přišli i navzdory faktu, že víme, že je policie součástí represivního režimu, našli jsme v sobě kus lidskosti a poděkovali jim.
Co se týče sloganů podporujících Navalného a jeho rodinu a sloganů, které pranýřovali Putina, byly tam slogany jako „Svoboda pro Ilju Jašina“, „Svoboda pro Vladimira Kara-Murzu“, „Svobodu pro politické vězně“, „Mír na Ukrajině, svoboda pro Rusko“, „Strana křiváků, zlodějů a vrahů“ a mnoho a mnoho dalšího. Nejčastěji se samozřejmě skandoval „Navalnyj“ a „Ne válce“.
Nikdy jsem neviděla tolik lidí. Procházeli jsme v obrovském procesí a před námi bylo moře lidí. Mysleli jsme, že jsme pravděpodobně někde vepředu, ale když jsme se octli na mostě, viděli jsme před sebou ještě větší dav. Nešlo vidět na konec davu ani zepředu ani zezadu. Lidé křičeli: „Nemáme strach!“ A díky tomu jsem se cítila líp.
Ruský vysokoškolský asistent, který učí historii na veřejné univerzitě v Rusku, řekl novinářům, že se rozhodl začít všechny své hodiny diskuzí se studenty o politice, když zemřel Alexej Navalnyj. Své jméno ani jméno univerzity nechtěl z bezpečnostních důvodů uvést, napsal zpravodajský server Meduza.
Začal tím, že se svých studentů ptal, jestli sledují zprávy. „Chtěl jsem je otestovat, a když 90 procent z nich odpovědělo, že nemají ponětí, co se děje, řekl jsem bez zaváhání: Pochopte, že tohle je to, co se stalo v naší zemi: Putin zabil Navalného,“ řekl asistent.
Když ucítil sympatie od jedné skupiny, rozhodl se, že se začne ptát na Navalného, aby uviděl, jak studenti budou reagovat. Podle něj neviděl „vlastenecký“ přístup, místo toho studenti „projevovali lhostejnost až sympatie, soucit a smutek“.
Přednášející vypověděl, že má strach, aby ho někdo neudal, ale nelituje. „Už jsem ze strachu unavený. Jestli už nic nemůžu říct, tak co přijde dalšího? Přestaneme myslet? Nevím, jak moc statečné jsou mé činy. Stateční lidé sedí ve vězení,“ řekl.
Děkujeme za pozornost, kterou našemu online přenosu věnujete. Vše, co se týká ruské agrese na Ukrajině, budeme sledovat zase od nedělního rána.
Začaly se objevovat zprávy o tom, že Rusko naverbovalo chudé Kubánce, aby bojovali ve válce na Ukrajině. Mělo tak být učiněno podvodem, kdy byla rekrutům přislíbena práce v Rusku nebo vysoký finanční obnos za účast v boji. Ani k jednomu však nedošlo. „Už jsem ve válce nějakou chvíli a neplatí se nám. Mnoho z mých přátel bylo už zabito,“ vypověděl jeden z obelhaných. Celý článek čtěte ZDE
Ukrajinská společnost Naftohaz v ranním prohlášení uvedla, že při dnešním útoku na její plynárenská zařízení nebyl nikdo zraněn a že útok „nebude mít vliv na poskytování služeb ukrajinským spotřebitelům ani zákazníkům skupiny“.
Rusko v posledních týdnech zintenzivnilo vzdušné útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Rozsáhlé škody utrpěly zejména tepelné elektrárny a přenosová soustava.
Cílem útoků byly v minulosti také podzemní zásobníky plynu, které jsou v hloubce i několika stovek metrů umístěny na západní Ukrajině. Ukrajina má větší skladovací kapacity než kterákoliv jiná země na západ od Ruska a aktivně se snaží přimět evropské obchodníky, aby tam uskladňovali své zásoby.
