Ukrajinská novinářka o setkání s Pavlem: Bylo vidět, že opravdu rozumí tématu. A co je problém?
Prezident Petr Pavel se v pátek 23. února na Pražském hradě sešel s 15 válečnými uprchlíky z Ukrajiny. Mezi pozvanými byla i novinářka a jedna z tváří informačního portálu pro Ukrajince v Česku ProUkraїnu Natalia Aharková. Pro Blesk popsala, jak setkání probíhalo, i problémy, se kterými se momentálně Ukrajinci v Česku musí potýkat.
Věří Ukrajinci v České republice v brzký konec války?
Ukrajinci věří, že válka už brzy skončí, že brzy zvítězí. Mají obecně optimistický náhled na věc.
Jak se momentálně žije ukrajinským uprchlíkům v ČR? Mají dostatek pracovních příležitostí?
Hodně Ukrajinců má vysokoškolské vzdělání, mohou pracovat na kvalifikovaných pozicích. Hodně z nich má bohaté profesní zkušenosti. Bohužel kvůli jazykové bariéře se často nemohou realizovat. Třeba inženýři často chodí i uklízet nebo na stavbu, obsazují často méně kvalifikované pozice. Je to velký problém, jak uvedl i prezident Petr Pavel na pátečním setkání s ukrajinskými uprchlíky na Pražském hradě.
Chce se hodně ukrajinských uprchlíků po skončení konfliktu vrátit na Ukrajinu?
Každý člověk chce být ve svém domově, hodně Ukrajinců muselo ty své zanechat na Ukrajině. Opravdu hodně z nich se ale bojí. Třeba já bydlím v Záporoží, které je momentálně 15 kilometrů od frontové linie. Pokud všechno zůstane tak, jak je, a ta fronta zůstane 15 kilometrů od mého města, tak se skutečně bojím vracet domů. V létě minulého roku jsem na několik dní jela za svou rodinou. Největší nebezpečí je v tom, že když letí raketa a je to blízko fronty, tak nestíhá letecký poplach. Lidé tedy nevědí, že ta raketa letí, a nemohou s tím nic udělat, nemohou se schovat do krytu. Může to možná působit překvapivě, ale když se něco takového stane a raketa třeba zasáhne nějaký dům, tak lidé neutíkají pryč od toho místa, ale naopak se snaží běžet tam a pomáhat blízkým těch, kteří přišli o život. Jak zmiňoval i pan prezident, tak po skončení války na Ukrajině bude hodně práce. Třeba i v domě, kde bydlí naše babička, jsou poškozená okna. Až se Ukrajinci vrátí domů, budou potřebovat hodně peněz, sil a času, aby vše zase obnovili.
Cítí Ukrajinci v Česku podporu ze strany politických činitelů a české veřejnosti? Změnila se podle nich od vypuknutí invaze na Ukrajinu nálada v české společnosti?
V pátek jsem děkovala Petru Pavlovi a celému českému národu za to, že dva roky zpátky otevřeli Ukrajincům svá srdce. Vím, že je to poprvé v historii České republiky, kdy země přijala takové množství cizinců. Tento rok mnoho evropských států bude mít volby. Mnoho politiků tématem Ukrajiny a ukrajinských uprchlíků manipuluje, což je velice bolestivé. I tento problém prezident Pavel zmínil. Ale pozice České republiky je jasná. Česko nadále pomáhá Ukrajině. Děkovala jsem prezidentovi i za jeho výroky v Mnichově, že našel možnost zajistit Ukrajině další zbraně. Uprchlíci opravdu cítí tu podporu české veřejnosti a na schůzce na Pražském hradě mnoho žen z Ukrajiny vyprávělo své příběhy a říkaly, že opravdu oceňují to, že jejich děti jsou tu v bezpečí, že mají možnost být v bezpečí.
Mohla byste se s námi podělit o nějaký konkrétní příběh?
Mohu vám vyložit příběh jedné ženy, která byla rovněž na schůzce na Hradě. Žila v Doněcku a v roce 2014 přišla válka, takže se přestěhovala do Mariupolu, kde žila šest let, a pak zas do Mariupolu přišla válka. Je těžké o tom mluvit, těžké přežít, protože ten člověk vlastně poznal válku dvakrát. Teď už se nemá kam vrátit, protože všechno shořelo. Všichni děkovali, že mají možnost tu být. Byla tam také jedna žena z Enerhodaru (kde se nachází jaderná elektrárna), která musela vyjíždět z okupovaného území, její příběh je také velice těžký.
Pocházíte ze Záporoží, hned vedle Enerhodaru. Jaké byly vaše pocity při jeho opouštění?
Dva roky zpátky, když válka začala, tak Rusko elektrárnu začalo okupovat. Měla jsem obrovský strach. Když jsme vyjížděli ze Záporoží, okupace jaderné elektrárny už začala, takže jsme se všichni hodně báli, protože jsme nevěděli, co bude dál. Do České republiky jsem přijela 1. března dva roky zpátky. S mojí maminkou a dcerou nás přijala česká rodina. Navždy pro nás budou jako příbuzní. Stejně jako v případě tisíců Ukrajinců a Čechů.
Co momentálně nejvíce trápí Ukrajince v České republice?
Problémů je teď trošku víc, protože nový „Lex Ukrajina“ přinesl hodně změn. Když Ukrajinci bydlí v české rodině, tak teď dostávají peníze na bydlení. Předtím to bylo tak, že dostávala ty peníze česká rodina. Je to velká změna. Ty peníze nestačí na to najít nové bydlení, nepokryjí důstojné žití. Od září již nebude sociální bydlení pro zranitelné osoby. Teď třeba maminky s malými dětmi, těhotné ženy či důchodci mají sociální bydlení nebo bydlení za nějakou nižší cenu, od září to však nebude platit, a budou se muset vystěhovat. Kladou si tedy otázku, co budou dělat dále. Nejen v Praze, ale i v jiných českých městech je to bydlení opravdu drahé. To je nyní jeden z největších problémů. Stejný problém mají mladí lidé z Ukrajiny, kteří jsou zde sami. Velké množství z nich ještě nenastoupilo třeba na vysokou školu, takže nemají bydlení od univerzit. Často musí hledat jiné cesty, jak si sehnat bydlení, nebo se vrátit na Ukrajinu.
Překvapilo vás pozvání na setkání s prezidentem Petrem Pavlem na Pražském hradě?
Opravdu ta schůzka byla překvapivá, ale příjemná. Prezident pozorně poslouchal příběhy Ukrajinců a bylo zřejmé, že opravdu rozumí tématu. Petr Pavel teké zmínil, že Ukrajinci a Češi mají podobný smysl pro humor. Vyprávěl o schůzce s Volodymyrem Zelenským, kterému říkal o české iniciativě „Dárek pro Putina“. Zelenskyj se původně prý trochu lekl, protože nevěděl, co má Pavel přesně na mysli. Prezident mu následně vysvětlil, že jde o pomoc pro Ukrajinu. Následně se tomu oba zasmáli. Zmínil také, že různé akce na pomoc Ukrajině fungují velice dobře. Například v rámci projektu „Dárek pro Putina“ se již podařilo sehnat mnoho zbraní pro Ukrajinu. Momentálně se Česko snaží najít další zdroj vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zmínil, že Ukrajince nemusí trápit negativní názory zaznívající občas z řad české veřejnosti. Pan prezident vysvětlil, že pro mnoho Evropanů, i Čechů, je válka na Ukrajině „jako film, který můžou v jeden moment vypnout“. Snažil se vysvětlit, proč se občas objeví takové negativní názory. Uvedl, že Češi ve většině podporují Ukrajinu, mají pozitivní názor a rozumí tomu, co se děje. Několikrát se zmínil i o tom, že díky tomu, že Ukrajinci bojují ve své zemi, válka není tady.
Utkvěl vám nějaký konkrétní moment ze setkání výrazně v paměti?
Pan prezident mluvil se ženami ze Záporoží, Enerhodaru, Charkova, Mariupolu, měst, která jsou nejvíce zasažena. Ráda bych zmínila jednu osmiletou holčičku z Ukrajiny, která se trošičku bála, ale také prezidentovi poděkovala. Prezident s ní hezky mluvil a ptal se její maminky, kolik jí je let, načež se dozvěděl, že jí je osm. Odvětil, že stejně je i jeho vnučce.
Policie v polské Gdyni zadržela muže, který opakovaně na sociálních sítích šířil protiukrajinská a protiizraelská videa. Informovala o tom policie v Pomořanském vojvodství. Čtyřiačtyřicetiletý streamer je kromě jiného podezřelý z porušení zákona zakazujícího podporu a propagaci ruské vojenské agrese proti Ukrajině.
Policie muže, kterého polská média označují jako Pawla N. vystupujícího pod přezdívkou Nazar, zadržela v pátek při silniční kontrole. Podezření hlídky vzbudilo jeho chování a testy ukázaly, že užil několik omamných látek. Policie ho obvinila z šíření obsahu podněcujícího národnostně a nábožensky motivovanou nenávist nebo z propagace symbolů podporujících ruskou invazi na Ukrajině.
Ruští vojáci se usilovně snaží dobýt Pokrovsk na východě Ukrajiny. Pronikli již prakticky do všech čtvrtí, nelze ale ještě mluvit o tom, že by město ovládli, citovala dnes agentura Unian jednoho z ukrajinských obránců tohoto strategického místa, vojáka 68. samostatné brigády, kterého označuje jen volacím znakem Hus. Město se podle něj přeměnilo v „šedou zónu“, tedy zemi nikoho. Ruské ministerstvo obrany uvádí, že ruští vojáci pokračují v ničení obklíčených ukrajinských sil u místního nádraží a odrážejí ukrajinské protiútoky.
Ukrajinský generální štáb ráno uvedl jen, že ukrajinští vojáci u Pokrovska odrazili 68 nepřátelských útoků, což je výrazně vyšší počet než na jakémkoliv jiném úseku více než tisíc kilometrů dlouhé frontové linie. Za uplynulých 24 hodin ukrajinské velení zaznamenalo celkem 162 bojových střetů. Americký Institut pro studium války (ISW) usoudil, že ruské jednotky zřejmě upustily od útoků u Kosťantynivky, aby se soustředily na dokončení dobytí Pokrovska a Myrnohradu. Ruská útočná taktika u Pokrovska vede podle ISW k velkým ztrátám.
