18°C
Rodiče Karla (22) padlého u Bachmutu: Jsme na něj pyšní, ale strašně nám schází
Náš syn je hrdina, ale když vám zemře dítě, čas to nezahojí, říkají rodiče po smrti dvaadvacetiletého Karla z Kladenska. Jak informovala redakce Blesk Zpráv, mladík padl loni v březnu v bojích u Bachmutu. Server Seznam Zprávy nyní přinesl rozhovor s jeho rodiči Janou a Martinem.
„Den předtím jsme si psali. Poslal mi fotku. Jel v autě a jedl hamburger. V legraci jsem mu odpověděla, že má špinavý ručičky. Napsal ‚jo‘ a poslal smajlíka,“ popsala Karlova maminka Jana.
„To byla jeho poslední zpráva. Pak už mi nikdy nenapsal, i když já mu píšu stále. Prý to tak mají i jiné matky, kterým umře dítě,“ utřela si oči do kapesníku. Manžel Martin jí byl po boku s čistým. Vlastní fotografii prý zveřejnit nechtěli, protože nestojí o soucit a ani o nenávistné reakce.
Poslední zpráva od syna jim přišla vloni 18. března. Den předtím, než Jana zvedla telefonát od neznámého ukrajinského čísla. „Byl to Kájův důvěrník, Čech s moravským přízvukem. Stručně mi řekl, že Kája padl.“
Na ten okamžik prý nezapomene. Bylo to v neděli, 20 minut po osmé ráno a právě se vrátila z procházky se psem. Martin seděl na gauči vedle ní. „Nepochopila jsem to slovo padl. Přišlo mi jak z minulého století. Nechtěla jsem tomu slovu rozumět. Ale samozřejmě jsem věděla, že mi ten hlas oznamuje Kájovu smrt. Nejprve mě napadlo, že se ten důvěrník spletl, že se mi to jen zdá,“ popsala. Bohužel se nespletl.
Jak umíral
„Samozřejmě jsme chtěli vědět, jak umíral. Jestli třeba křičel nebo měl bolesti. To prý neměl. Dokonce se usmíval a vtipkoval: nerozstříhejte mi ty kalhoty, říkal. Takto nám to později vyprávěli lidé z jeho jednotky. Volal nám i jeho velitel,“ vzpomínala Jana.
Legionář Karel Kučera přezdívaný Charlie Czech bojoval v Třetím pěším praporu Internacionální legie obrany Ukrajiny. Co přesně ho však toho osudného dne u Bachmutu potkalo, jeho rodiče nevědí. „Víme jen, že se ho snažili zachránit. Byl u něj nejlepší bojový záchranář,“ pokrčil rameny Martin.
Publicitě se manželé vyhýbali. Až na začátku tohoto měsíce souhlasila Jana s tím, aby byla fotografie jejího syna zveřejněna na stránkách určených k poctě padlých zahraničních bojovníků na Ukrajině. Nyní prý s manželem zvažují, zda nechají Karlovo jméno napsat na Zeď památky padlých za Ukrajinu v centru Kyjeva.
„Kája byl veselý, přátelský, otevřený, snadno si získával lidi, nikoho neodsuzoval. Od malička nám říkal, že chce být rytíř nebo voják,“ zavzpomínala Jana a na chviličku se jí na tváři objevil úsměv.
Vojenská tématika Karla fascinovala. Od útlého věku s ním rodiče prý museli chodit do vojenského muzea a objížděli armádní akce v Lešanech nebo Dny pozemního vojska, takzvaná Bahna. V létě pak roky jezdil na tábory v přírodě. To i v pozdějším věku jako praktikant a nakonec i vedoucí zodpovědný za přípravu programu. Děti jej prý měly rády.
„Chtěli jsme, aby šel po gymnáziu na peďák, když to s dětmi tak uměl, ale on stále tíhl k armádě. V roce 2019 vstoupil do aktivních záloh, absolvoval s nimi několik cvičení a strašně ho to bavilo, byl tam šťastný,“ prozradil o synovi Martin.
Když v únoru 2022 ruská vojska napadla Ukrajinu, přišel zlom. „Byl noční pták, takže mě vzbudil a řekl mi, tati, je válka,“ vyprávěl Martin. Ukrajina se následně stala hlavní náplní Karlova života. Podílel se na sbírkách, komunikoval s dobrovolníky a i z vlastního posílal příspěvky na nákup zbraní.
„Viděl jsem, že mu to nestačí. S nadsázkou jsem mu vyhrožoval, že mu ve spánku zlomím ruku nebo nohu, jen aby nemohl narukovat,“ pokrčil rameny Martin. To, že Karel nezůstal jen u dálkové pomoci, ale že poslal prezidentu republiky žádost o povolení k boji v ukrajinské armádě, se rodiče dozvěděli až později. Zároveň vystoupil z aktivních záloh, což potvrdilo, že to s narukováním na Ukrajinu myslí vážně.
Plány na pedagogické vzdělání byly fuč a místo toho Karel složil přijímací zkoušky na Univerzitu obrany. Rodiče za to byli rádi, protože doufali, že díky tomu syn zůstane doma.
„Koncem května nám řekl, že jede na vojenské cvičení záložáků. Odvezla jsem ho na nádraží. Byl vysmátý. Normálně jsme se rozloučili,“ popsala Jana. O pár dní později ovšem zjistili, že místo do Tábora odjel syn vlakem do Lvova.
„Po deseti dnech, zrovna jsem dělala šunkofleky, jsem si říkala, že už přece musí přijet. Psala jsem mu, kde je, a on že na Ukrajině. Byli jsme v šoku. Doufala jsem, že to není pravda. Okamžitě jsem napsala, ať přijede domů, jinak se tu zblázníme. Ten den jsem jela do práce na odpolední úplně vyklepaná,“ vyprávěla Jana.
Další komunikace s Karlem už byla nepravidelná a nekonkrétní. Rodiče se už od něj nedozvěděli, kde je, ani co dělá. Říct jim to nesměl. „Od té doby bylo všechno na pytel,“ povzdechl si Martin. Domácí život se změnil.
„Člověk začínal den tím, že si na internetu prohlížel, jestli se něco nestalo,“ řekl Martin. „Já se dívala i v noci,“ doplnila ho Jana. „Neustále jsem kontrolovala, jestli je on-line. Když nebyl, byla jsem úplně vynervovaná.“
„Když napsal, že se pár dní nebude moct ozvat, bylo nám jasné, že je na misi. Jednou jsem měla záchvat, že jsem volala i na ambasádu a snažila se zjistit, jestli něco nevědí.“
Pro činy svého syna ovšem měli pochopení. „Pořád nám to vysvětloval: ‚Musím ochránit rodinu, svou zemi, protože oni se tam nezastaví. Přijdou sem.‘ Svět je složitý, ale Kája viděl konflikt jako černobílý. Proto to pro něj a jeho kamarády bylo jednoduché rozhodnutí. Oni viděli černo, co se sem valí, a snažili se ho zastavit,“ popsal Martin, jak Karel odpovídal na jejich žádosti, aby se vrátil domů.
Na začátku října 2022 přijel Karel domů. „Hrozně jsem brečela, když vylezl z metra. Myslela jsem, že se tam složím. Lidé na mě divně koukali,“ popsala Jana jejich shledání.
Rodiče pak syna ze všech sil přemlouvali k trvalému návratu. Jana doufala, že by mohl nějakou holku přivést do jiného stavu. „Pro mě bylo všechno přijatelnější než představa, že se mu něco stane,“ vysvětlila.
Chtěl studovat
S manželem se také upínali k tomu, že Karel začne studovat na Univerzitě obrany. „Jenže Kájovi přišel dopis, že mu studium není umožněno a nemá cenu se odvolávat. Oficiální zdůvodnění znělo, že nedodal maturitní vysvědčení.“
Jana se domnívá, že skutečným důvodem bylo to, že vystoupil z aktivních záloh, nebo možná zapojení do bojů na Ukrajině. S jistotou to však samozřejmě neví. „Dělali jsme všechno možné, aby neodjel. Ale on stále opakoval, že se tam musí vrátit. Že to slíbil. A že tam má povinnosti,“ zopakoval synova slova Martin. Po čtrnácti dnech se tak Karel vydal zpět na Ukrajinu.
„Loučení bylo hrozné. To jsem řvala u autobusu tak, že i autobusák vylezl a ptal se, jestli mi není blbě,“ vyprávěla Jana. „Kája mě uklidňoval: ‚Mámo, o mě se neboj, mně se nic nestane.‘ A já mu odpovídala: ‚To víš že jo, ty jasnovidče‘.“
Znovu se Karel doma ukázal na začátku loňského ledna. Rodiče zatím přišli s novým plánem jak syna odradit od návratu na frontu. „Manželku jsem přemluvil, že mu koupíme domeček, aby až přijede, měl něco trvalého, kam se bude chtít vracet. Takový starý, skromný baráček se suchým záchodem u Berounky, kterou měl moc rád,“ přiblížil Martin.
„Byli jsme v restauraci, oslavili jsme moje narozeniny. Kája se s bráchou domlouval, že pojedou při další ‚dovolené‘ v červnu na koncert jejich oblíbené kapely do Rotterdamu,“ popsala Jana poslední setkání se synem.
Telofonát z ambasády
Společné plány už si ovšem bratři nesplnili. 19. března přišel onen telefonát oznamující, že Karel padl u Bachmutu. „Kontaktovala nás ambasáda, že udělají vše pro to, aby Káju dostali co nejdřív domů. Nabídli nám poslední rozloučení v Charkově nebo v Kyjevě. To jsme ale odmítli. Manželka nebyla cesty schopná. Byla na tom hodně špatně. A já ji tu nechtěl nechat samotnou,“ popsal Martin.
Pohřební služba dopravila Karlovo tělo do Čech na začátku dubna. Pohřeb se konal o týden později za účasti více než 150 lidí včetně rodiny, spolužáků ze základní školy i gymnázia, kamarádů z tábora, kolegů z práce i lidí z Ukrajiny.
Od úmrtí i pohřbu už uplynulo několik měsíců, ale bolest a stesk Karlových rodičů neustupuje. Jana popsala, že měla stavy, kdy lidem kolem sebe záviděla vše dobré, jakékoliv problémy jí přišly jako banality, dlouhé měsíce trpěla nechutenstvím, byla paralyzovaná a dodnes se nenuceně usměje jen velmi zřídka a všeobecně není šťastná.
„Spoustu měsíců se nedalo vůbec nic dělat a řešit. Jen jsme na něj mysleli. Hrozný stesk a stres. Teď už sem tam dokážeme vnímat i jiné lidi. Smích sem tam probleskne,“ svěřila se Jana.
12:50
Dnes
Ruské ropné společnosti v dubnu meziročně snížily produkci pohonných hmot v důsledku ukrajinských útoků na ruské rafinerie. S odvoláním na své zdroje o tom dnes informoval ruský list Kommersant. Dodávky na ruský trh to ale neovlivnilo, v dubnu se podle listu dokonce zvýšily.
Produkce vysokooktanového benzinu se v období od 1. do 23. dubna meziročně snížila o 0,8 procenta na 2,57 milionu tun. Od začátku roku vykazuje pokles o 0,6 procenta na 13,08 milionu tun. Produkce nafty se pak za stejné období meziročně snížila o 2,8 procenta na 5,06 milionu. Od začátku roku vykazuje pokles o 1,5 procenta na 25,96 milionu tun.
12:14
Dnes
„Aktuálně neexistují žádné předpoklady pro jednání, protože všichni dobře znají stanovisko Ukrajiny neakceptovat jakékoliv rozhovory. Proto speciální vojenská operace pokračuje,“ řekl Putinův mluvčí Dmitrij Peskov. Připomněl, že Rusové a Ukrajinci při jednáních v Istanbulu už před dvěma lety dohodli mírovou smlouvu. Dokument byl podle něj fakticky parafován, ale Kyjev odmítl smlouvu dotáhnout do konce kvůli „přímému nátlaku Londýna“.
Mluvčí Kremlu dal před dvěma týdny najevo, že případná jednání o míru s Ukrajinou by musela přihlížet k tomu, že Rusko za této války připojilo ke svému území další čtyři ukrajinské oblasti, po poloostrově Krym anektovaném už před deseti lety. I tehdy mluvčí ruského prezidenta před novináři připustil, že necítí žádnou ochotu Kyjeva jednat s Moskvou.
11:15
Dnes
Ve Lvovské oblasti na západě Ukrajiny ruské střely zasáhly dva objekty kritické energetické infrastruktury, ve kterých vypukl požár, uvedl list Ukrajinska pravda s odvoláním na regionální úřady. Útok si podle nich nevyžádal mrtvé ani zraněné, ani nepoškodil bytový fond. Odpojení od sítě zatím není nutné, ale oblastní správa žádá občany, aby v době mezi 19:00 a 22:00 (18:00 až 21:00 SELČ) nezapínali přístroje s velkým odběrem elektřiny.
Ruské rakety mířily na energetické objekty i v Dněpropetrovské a Ivano-Frankivské oblasti, uvedl s odkazem na ministra energetiky Hermana Haluščenka server RBK-Ukrajina. „Je poškozeno zařízení. Na jednom z objektů byl zraněn náčelník směny,“ řekl ministr.
Rusové útočili na čtyři tepelné elektrárny společnosti DTEK, které vážně poškodili, dodal server s odvoláním na prohlášení společnosti. Energetici pracují na odstranění škod. Od začátku války to byl podle tvrzení Ukrajinců už 170. útok na elektrárny DTEK. Terčem se stala i plynárenská zařízení, nikdo ale nebyl zraněn, útok ani nenarušil poskytování služeb odběratelům. Škody se odstraňují, uvedla plynárenská společnost Naftohaz.
Dlouhou dobu se jí také opakoval stále ten samý sen. „O tom, že Kája umírá a padá do bláta. Každou noc. Spala jsem jen pár hodin. Teď už naštěstí mívám i normální povrchnější sny třeba o dovolené u moře,“ usmála se podruhé za rozhovor.
„Jenže když se pak vzbudím, první myšlenka je zase na to, že Kája padl,“ dodala. Má za to, že s manželem zaplatili příliš vysokou cenu.
„Těšil jsem se, že spolu v červnu půjdeme na pivo. Já a on. Hrdý táta se svým statečným synem. To se nestane. Jsem na něj nesmírně pyšný, ale strašně mi schází. A to čím dál víc,“ svěřil se. Zda se to někdy zlepší, to nikdo netuší.
Video Mrtví a zranění po útoku na Belgorod: Podle Ruska zabíjely i české raketomety.
Video se připravuje ...
Témata:
Související
