Slzy poslankyně Krymských Tatarů: Rusové nás okupují, budoucnost Krymu je Ukrajina!

Odsud ze střední Evropy vnímáme Krym prostě jako část Ukrajiny, která je – jako některé další okupovaná… Ovšem je to specifický region, jak byste to popsala vy?

Pro mě je to domov. A jsem velice emocionální člověk, takže když začnu mluvit o Krymu, rozpláču se. Nevím proč. Deset let okupace… Domov mých rodičů, mých prarodičů. Mí prarodiče byli z Krymu deportováni roku 1944, vrátili se – ale velmi obtížně. Já jsem byla dítě a pamatuji si to. Takže Krym my, Krymští Tataři, původní obyvatelé Krymu, vnímáme jako domov.

A za druhé je to samozřejmě integrální součást Ukrajiny. Jsem členkou parlamentu Krymských Tatarů – Medžlisu. Svou budoucnost vidíme jedině v rámci Ukrajiny. Víme, že nemáme šanci na Krymu, který by byl součástí Ruska. Proto přemýšlím o Krymu ze dvou hledisek – jako o domovu a jako o integrální součásti Ukrajiny.

Ukrajina jej nazývá Autonomní republika Krym, Rusové ho anektovali coby Republiku Krym. Město Sevastopol je v obou případech samostatné, má zvláštní status. Ale my bychom si přáli, aby Ukrajina změnila status na Autonomní republiku Krymských Tatarů. To je přání našeho národního hnutí, většiny Krymských Tatarů, našich politiků a vůdců v Medžlisu a Kurultaji, což je širší sjezd zastupitelů Krymských Tatarů - Medžlis je pak výkonný orgán. Krymskotatarská autonomie je naším přáním, naším cílem. Ale jedině coby integrální část Ukrajiny. Neusilujeme o vznik nezávislého státu.

Vláda v Kyjevě s tím souhlasí?

Ne, je to velmi těžká otázka pro Ukrajinu - pro ukrajinskou společnost i vládu, politiky. Nyní o této otázce nediskutují, v čase války. Říkají, že o tom budou přemýšlet až po osvobození Krymu. Z mého pohledu by změna statusu Krymu byla jedním krokem ke spravedlnosti, k historické spravedlnosti. Uznání práva Krymských Tatarů na tuto zemi. Protože je to náš domov, jako národ jsme se zformovali na Krymu a jinou zemi nemáme. Já třeba můžu žít v Evropě, v Kanadě, v Turecku – ale pořád myslím na návrat na Krym, až skončí okupace. A myslím, že takto přemýšlí mnoho Krymských Tatarů.

Osvobození Krymu v brzké době asi nelze očekávat, co může vaše politická reprezentace dělat mezitím? Jaké jsou vaše hlavní úkoly?

Medžlis vznikl před více než sto lety, roku 1917, byl to pokus vytvořit nezávislou krymskotatarskou republiku. Pak, v roce 1944, byli Krymští Tataři deportováni. Zformovali jsme národní hnutí. Tehdy bylo hlavním úkolem se vrátit na Krym. Vrátili jsme se koncem 80. a začátkem 90. let, byl to dlouhý proces. Pak národní hnutí usilovalo o naše práva na Krymu. Dnes, po roce 2014, je našim hlavním problémem okupace Krymu. Dnes se my – představitelé, aktivisté, lidé, kteří přemýšlí o budoucnosti Krymských Tatarů – snažíme dělat, co můžeme. Například já zasedám v Medžlisu, jsem badatelka, pracuji na Tauridské národní univerzitě V. I. Vernadského, která se z Krymu po okupaci přesunula do Kyjeva.

Zelenskyj volal do Prahy: Líčil boj o Krym ruskou propagandu. Summit vyslal jasný vzkaz Putinovi

Snažím se pokračovat ve své práci výzkumnice, novinářky, pedagožky na poli lidských práv a kultury, kulturního dědictví, politických otázek a tak dále. Jsme rádi, když máme příležitost hovořit o Krymu na mezinárodní úrovni, ovlivňovat mezinárodní agendu o poloostrově. Je to těžké, velmi těžké. Na světě se toho děje tolik, a poutat pozornost mezinárodního společenství na Ukrajinu a na Krym, to je skutečně velký úkol. Proto jsem vděčná, že jsem se mohla zúčastnit parlamentního summitu Krymské platformy, který se konal v říjnu v Praze. Takové konference jsou velice užitečné. Ale nyní musíme pomoci Ukrajině – my jsme také Ukrajinci, já jsem občankou Ukrajiny – vyhrát tuto válku. Je to naše budoucnost.

Je těžké komunikovat s vašimi lidmi na Krymu?

Ano, velmi. Víte, po plnohodnotné agresi nám přibyly problémy. Kvůli okupaci je z Krymu silná emigrace. Spousta Krymských Tatarů se nechce účastnit války na straně ruské armády, raději z Krymu odcházejí. A tak máme nové diaspory v západních zemích – Irsku, Kanadě, USA, Německu i v dalších evropských zemích. Mnoho našich lidí prodalo všechny své majetky a opustilo Krym.

I proto je komunikace obtížná. A druhým důvodem je naprostá kontrola ruských úřadů – kontrolují všechno. Ne jen politickou aktivitu, projevy, články v médiích… Kontrolují soukromý život. Mou soukromou komunikaci v telefonu, v počítači, webové stránky, které navštívím… Všechno. Naši lidé nám popisují takové příklady. Ale máme své způsoby. Struktury Kurultaje a Medžlisu jsou veliké, skoro 2500 lidí. Jsme ve styku, máme možnost se spojovat s našimi členy v různých částech Krymu. Plus tu jsou nová hnutí, například Krymská solidarita – hnutí novinářů a bojovníků za lidská práva. Jádrem tohoto hnutí jsou Krymští Tataři. Samozřejmě s nimi komunikujeme, od nich máme aktuální informace z Krymu.

Jak jsou na tom teď vaši lidé na Krymu?

Díky za tu otázku, ale je těžká. Situace posledních deseti let je skutečně kritická. Zaprvé, ruské úřady, které přišly na Krym, i jejich kolaboranti nás nenávidí, poněvadž náš postoj k okupaci byl velmi silný. Neuznáváme Krym jako součást Ruska, Medžlis i Kurultaj to prohlásily na samém začátku okupace. Pokud si vzpomínáte, Rusko zorganizovalo ilegální referendum 16. března 2014. Už 15. března jsme přijali deklaraci, která vyzývala, aby se nejen Krymští Tataři, ale žádní občané Ukrajiny tohoto nezákonného referenda neúčastnili. Roku 2016 ruské úřady prohlásily Medžlis za nelegální a za extrémistickou organizaci.

Já jsem musela Krym opustit už roku 2014; jednak byl vstup na Krym zakázán mému manželovi, k tomu jsem čelila dvěma nebo třem žalobám. Už se přesně nepamatuji kvůli čemu, protože jsem jednak členkou Medžlisu, jednak novinářkou… Tehdy jsem si myslela, že se to bude týkat jen nás, kteří jsme hodně aktivní, chodíme na schůzky, podnikáme různé kroky. Ale pak jsem viděla, že ruské úřady nenávidí všechny Krymské Tatary. Situace je kritická ve školství, v kultuře, o politických právech vůbec nemluvím. Samozřejmě na Krymu žijí Krymští Tataři – a některým nabídli různé pozice v tamní vládě a různých organizacích. Ale to je jen formalita. Například uznávají krymskou tatarštinu za úřední jazyk, ale...

Vidíte, na to jsem se chtěl vzápětí zeptat – poněvadž Ruská federace se prezentuje jako federace mnoha národností…

Samozřejmě, usilovně na tom pracují – to je silná ruská propaganda, obzvláště v evropských zemích. Tvrdí, že Krymští Tataři mají tolik práv, více než za 23 let pod Ukrajinou. Ale není to pravda, bohužel. My máme opravdové statistiky o lidských právech, politických právech, situaci ve vzdělávání, v kultuře, v různých oblastech života. A vidíme, že dnes je situace horší než za Ukrajiny.

Takže se snažili hledat kolaboranty.

Samozřejmě. Jsme lidé, národ, ne nevládní organizace. Jako každý národ máme hrdiny, kolaboranty i lidi, kteří se nezajímají, neúčastní. Pokud se ptáte na zastupitele... Kurultaj má 250 delegátů, kteří volí 33 členů Medžlisu. Z nich je dnes šest kolaborantů. Ti uznávají okupaci, spolupracují s ruskými úřady. Jeden se prohlásil za ruského idealistu, po plnohodnotné invazi roku 2022. Taková je realita.

Už předtím byli proruští?

To nevíme. Po okupaci řekli, že se svými lidmi chtějí žít na Krymu, a tak musejí s ruskými úřady spolupracovat.

Hádám, že to prezentovali spíš jako kompromis?

Ano. Například náš náboženský vůdce muftí Emirali Ablajev spolupracuje s ruskými úřady. Ale zároveň třeba první místopředseda Medžlisu Nariman Dželjal je ve vězení. Dostal asi 17 let, protože trval na principech. Říkal velmi otevřeně, že se Ukrajina musí na Krym vrátit. Ráda bych zdůraznila, že jsme prostě národ – máme dobré muže a ženy i špatné. To je život, taková je realita.