22°C
Čech Richard: Ukrajinci se nevzdávají. Chybí léky i pitná voda. A výbuch Kachovky měl šokující následky
Koridor UA je nezisková humanitární organizace tvořená dobrovolníky a již více než rok pomáhá vysídleným lidem a obětem válečného konfliktu. Za tuto dobu vybudovali rozsáhlou logistickou síť a vyexportovali přes 1000 tun humanitárního materiálu. Mladý dobrovolník Richard Křesina, který v organizaci vedl Oděskou pobočku a pracoval především v Mykolajivské a Chersonské oblasti, Blesk Zprávám řekl, co ho vedlo k dobrovolnictví na Ukrajině, s jakými starostmi se Ukrajinci potýkají, jaká je situace v okolí zničené přehrady Kachovky, jak se stát dobrovolníkem ve válečné zóně a mnoho dalšího.
Co Vás motivovalo k tomu začít dělat dobrovolníka na Ukrajině?
Kombinace přesvědčení a momentální životní situace. Potenciální rozsah humanitární katastrofy, jež na Ukrajině vznikne, byl jasný již v prvních dnech - uprchlická vlna, tisíce mrtvých civilistů, ekonomická krize. To vše na pozadí boje jednoho suverénního národa o přežití. Zároveň jsem byl stále ještě student bez velkých závazků či například vlastních dětí. Navíc válka probíhá nedaleko; porozumět tedy jazyku a kulturním odlišnostem za relativně krátkou dobu je jednodušší, než by tomu bylo například v Sýrii či jiném dějišti bojů. Nepokusit se v takové situaci pomoci tedy nepřipadalo v úvahu.
Co obnáší Vaše dobrovolnická práce? Co je na ní nejnáročnější a co konkrétně děláte?
Za sebe jsem si prošel všemi fázemi, od práce ve skladu přes organizování výjezdů až po, od června minulého roku do letošního června, koordinaci a rozvoj naší práce na jihu Ukrajiny. Znamená to všechno od celodenního řízení dodávky a rozdávání humanitárky přes mapování potřeb a shánění materiálu až po zaučování dobrovolníků. S tím, jak se naše činnost rozšiřovala, jsem se mohl výjezdů účastnit méně, a to hlavně kvůli administrativě (organizaci máme registrovanou i na Ukrajině) a setkávání s dalšími organizacemi a jinými partnery. To byly nejtěžší momenty - když místo sebe pošlete své kolegy na výjezd někam k Dněpru a čekáte, jestli se všichni vrátí v pořádku zpátky.
Ocitnul jste se někdy pod palbou? Jak moc riskujete?
Každé distribuci, přesunu nebo rozšíření činnosti předchází analýza rizika. Ačkoliv jsme si dali za úkol „dovézt pomoc tam, kde je jí nejvíce potřeba,” což jsou v zásadě těžko dostupná anebo často ostřelovaná místa, snažíme se neriskovat zbytečně. Je třeba si říci, jestli daná míra nebezpečí „stojí za to.” Tuto míru však máme nasazenou trochu výše, než další mezinárodní organizace, se kterými jsme se na Ukrajině za tu dobu setkali - i díky tomu můžeme zaručit, že pomoc dojde na místo a že naše informace budou správné a aktuální. Ačkoliv se někdy pohybujeme na dostřel snajprů, pod palbou ručních zbraní jsme se nikdy neocitli a pracujeme tak, aby se to nikdy nestalo. Blízké výbuchy raket, dronů či minometů však zažíváme a je třeba s nimi počítat.
Co místní obyvatelé nejčastěji musí řešit a jak to prožívají?
Ukrajina je v otevřené válce se vším, co to obnáší. V první řadě jsou to ztráty členů rodiny a přátel, nebo neustálý strach o ty, kteří odešli na frontu. Spousta lidí přišla o domov. Ti, kteří se kvůli nebezpečí rozhodli odejít, si musejí zvykat na život na novém místě. V zasažené ekonomice je pak samozřejmě velmi složité najít si práci, Ukrajina navíc ani před válkou nebyla nejbohatší zemí - zajistit živobytí pro sebe a svou rodinu je tak pro mnoho lidí velmi těžké. Situace je pak samozřejmě tím složitější, čím se člověk blíží k frontovým oblastem. Na některých místech jsou lidé zcela odkázáni na pomoc zvenčí.
Myslím, že popis toho, co Ukrajinci prožívají, dostatečně naznačuje, jak se asi musí cítit - málokdo v Evropě si tyto situace dokáže představit. Obzvláště to jde vidět na traumatizovaných dětech. Je však nutné říci, že za ten rok, který jsem na Ukrajině strávil, jsem nepotkal člověka, který by se nějakým způsobem vnitřně vzdával. Ukrajinci věří ve vítězství a v návrat k normálnímu životu a každý den tvrdě pracují na tom, aby se tato víra stala skutečností.
Jak to v Chersonské a Mykolajevské oblasti aktuálně vypadá?
Naši dobrovolníci se pohybují hlavně na jihu a jihovýchodě Mykolajevské oblasti a v osvobozené pravobřežní části Chersonské oblasti - kolem města Cherson a podél řeky Dněpr. Obě tato teritoria byla silně zasažena výbuchem hráze Kachovské přehrady v červnu tohoto roku - Chersonská oblast přímo záplavovou vlnou, Mykolajivská pak druhotnými následky, např. kvůli poškození rozvoden vody. I téměř dva měsíce po pohromě zůstává prioritou zajištění přístupu k pitné vodě, hlavně v odlehlejších vesnicích. Lidé ve velkém shánějí stavební materiály pro rekonstrukci záplavami poškozených domů.
Obecně zde situace nikdy nebyla jednoduchá; obě oblasti byly plně či částečně okupovány (Pravobřežní část Chersonské oblasti byla osvobozena teprve v listopadu minulého roku, Levobřežní část je nadále okupována), a v obou probíhaly nebo probíhají aktivní boje. Situace se pak mění nejen s tím, jak se do oblastí pomalu, ale jistě vracejí lidé, ale taky s počasím či s tím, jaký typ infrastruktury se vojska Ruské Federace rozhodnou ostřelovat.
Zatímco dnes je problém pitná voda v odlehlých vesnicích, v zimě byl největší problém s teplem a elektřinou, a v létě minulého roku např. s pitnou vodou v Mykolajivu a okolí. Nedostatek léků a hygieny jsou pak permanentním problémem. Situace je však méně kritická, než například v Doněckých a Luhanských frontových oblastech.
Když Rusové odpálili Kachovku, jaký byl Váš nejsilnější zážitek?
V kategorii zážitků se snažím nepřemýšlet. Pokud se u nás někdo takový objeví, budu ho mít za turistu, dokud neukáže, že svou práci myslí vážně. Výbuch Kachovské hráze byl samozřejmě šokující ve smyslu obrovského rozsahu následků. Reakce však pro nás byla svým způsobem rutinní - spojit se s místní administrativou a organizacemi, dorazit na místo, zmapovat potřeby, co nejrychleji pomoci s nejurgentnějšími problémy, a během toho vymyslet, jak můžeme nejlépe pomoci z dlouhodobého hlediska.
Rozdíl byl pro náš tým v tempu, v jakém se toto vše událo - dá se říci, že během června jsme rozšířili činnost, a od té doby stabilizujeme. Mám-li však mluvit o atmosféře, výbuch Kachovky byl pro místní jedním z nejkritičtějších momentů války. Chersonští již byli na ledacos zvyklí - mají za sebou osm měsíců okupace a nadále zůstávají v místech, jež jsou frontová. Během záplav však bylo zapojení místních ještě intenzivnější a potřebnější. Pro nás bylo velmi důležité být v této situaci na místě a potvrdilo se nám, že být s lidmi v pevném osobním kontaktu je nezbytné.
Pokud by někdo z našich čtenářů chtěl začít dělat dobrovolníka na Ukrajině, co pro to musí udělat, na co by se měl připravit?
Teoreticky člověku stačí čas a trocha peněz - spojit se s někým na Ukrajině, naložit dodávku a vyrazit. Ačkoliv jsme takto začínali, tento způsob bych nedoporučoval - už jen proto, že ekonomičtější než vozit humanitárku dodávkou z Česka na Ukrajinu, je přispět na dálku místním, kteří si můžou to, co potřebují, nakoupit sami (některé věci jsou samozřejmě na Ukrajině nedostupné, je tedy fajn, když je někdo přiveze). V první řadě je tedy třeba zvážit, jestli nedokážu pomoci nějak jinak a lépe. Pro nás jako Koridor UA je pak ze strany dobrovolníků to nejcennější čas a ochota pomoci - když vám chybí materiál nebo peníze, nějak je časem seženete, najít však schopného člověka, který může dlouhodobě pracovat v intenzivním tempu, je velmi těžké. Nábor dobrovolníků se u nás časem velmi posunul: zatímco na začátku jsme na hranicích uvítali v podstatě každou volnou ruku, dnes hledáme „dobrovolníky profesionály.” Musíte si vyhradit alespoň dva měsíce času, nejlépe s příslibem dlouhodobější spolupráce, neboť zaučit člověka zabere dost času a energie. Daný člověk musí umět první pomoc, jejíž znalosti pak rozšiřujeme na místě. Také již vyžadujeme alespoň základ ukrajinštiny či ruštiny, angličtina je nezbytná. Než pak člověka přijmeme pro práci v terénu, musí projít psychologickými testy a pohovorem.
15:57
Dnes
„Situace na frontě se vyostřila,“ uvedl velitel ukrajinské armády Oleksandr Syrskyj. „Situace se dynamicky měnila - v některých oblastech měl nepřítel taktické úspěchy a v některých oblastech se nám podařilo zlepšit taktické postavení našich jednotek,“ napsal na Telegramu.
Podle Syrského je pro ukrajinská vojska nejsložitější situace západně od Avdijivky a Marjinky, kde se ruské síly snaží prodrat ve směru na Pokrovske a Kurachove.
„Jednotky Ozbrojených sil Ukrajiny se přesunuly na nové linie západně od Berdyči, Semenivky a Novomychajlivky (...) Celkově nepřítel dosáhl v těchto oblastech určitých taktických úspěchů, ale nepodařilo se mu získat operační převahu,“ uvedl velitel ukrajinské armády s tím, že ukrajinská vojska se ústupem snaží udržet svou bojeschopnost.
15:09
Dnes
Těla dvou utonulých mužů našla v řece Tise sobotu večer hlídka ukrajinských pohraničníků. Vzhledem k vysokým peřejím a silnému proudu se těla podařilo vytáhnout z vody až dnes ráno. Úřady se nyní snaží zjistit totožnost utonulých.
Tisa tvoří částečně hranici Ukrajiny s Rumunskem, Maďarskem a Slovenskem. Přes řeku se podle médií snaží dostat muži obávající se povolání do války proti Rusku. Po invazi ruských vojsk ukrajinské úřady zakázaly mužům od 18 do 60 let cestovat do zahraničí.
Od vypuknutí války jen na úseku, který střeží pohraniční jednotka z Mukačeva, našli těla už 24 mužů, kteří se pokoušeli řeku překročit, uvedl ukrajinský list. Ačkoliv momentálně stav vody v řece klesl, pokoušet se ji přeplavat je mimořádně nebezpečné, a to zejména v noci, kdy plavec může narazit do ostrých kamenů či zbytků stromů, nemluvě o prudkém proudu a nízké teplotě vody, varují pohraničníci.
14:13
Dnes
Ruská vojska dobyla další vesnici v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, Novobachmutivku, uvedlo dnes ruské ministerstvo obrany. Ukrajinská strana se zatím k ruskému tvrzení nevyjádřila, uvedl server BBC News na svém ruskojazyčném webu.
Novobachmjutivka leží severozápadně od města Avdijivka, odkud ruské invazní síly vytlačily ukrajinské obránce po měsících bojů letos v únoru.
Video Ruská invaze na Ukrajinu. Jak to celé začalo?
Video se připravuje ...
Témata:
Související
