Mívám noční můry, přiznala ukrajinská zdravotnice Chrystyna. Ošetřovala vojáky u Bachmutu

„Probudila jsem se ráno po bombardování a pochopila, že Rusové jsou blízko, mohou zabít mě, mé rodiče, přátele. A že musím bojovat,“ vzpomíná na začátek ruské invaze. Nejprve působila u jednotky, kde byla zodpovědná za materiální a technické zabezpečení. Jinými slovy: zajišťovala pro vojáky jídlo, vybavení i zbraně. Později zažádala o převelení na pozici bojové zdravotnice. „Mohu tak dát někomu šanci na život. Po válce, po tomhle pekle, bude moci být s rodinou,“ vysvětluje svou motivaci a upozorňuje, že byť nemá zdravotnické vzdělání, absolvovala školení a má certifikáty bojového zdravotníka.

Loni v létě zamířila do Charkovské oblasti. „Naše jednotka se tam účastnila protiofenzivy,“ přibližuje Chrystyna. Právě tam se na začátku října zúčastnila lékařské evakuace, při které se jí podle jejích slov podařilo s kolegou pomoci jedenáctiletému chlapci, jenž krvácel ve sklepě domu v Kupjansku, který před osvobozením zhruba půl roku okupovala ruská vojska. „Dozvěděli jsme se o něm od sousedů. Kvůli dělostřelecké palbě měl těžké zranění nohy. Navzdory ruskému ostřelování z (raketometů) Grad jsme ho převezli a předali cévnímu lékaři ve stabilizačním středisku, kterému se povedlo jeho nohu zachránit,“ vypráví Chrystyna a s úsměvem vzápětí dodá, že se s chlapcem později setkala a domluvili se, že si zahrají fotbal.

O několik měsíců později a o pár desítek kilometrů východněji pak ale zažila evakuaci, kvůli níž ji dodnes trápí noční můry. „Stalo se to v zimě v jedné z vesnic poblíž (města) Svatove, kde se odehrávaly protiofenzivní akce. Byla noc a najednou se u našeho evakuačního vozu objevilo obrněné vozidlo, přivezlo čtyři vojáky. Byli těžce zranění po zásahu ruským minometem ráže 120 milimetrů,“ uvádí Chrystyna, podle níž měl jeden muž zraněnou ruku, nohu a střepinu v břiše.

Krvavá daň brutálního boje o Bachmut: Ukrajinští obránci vypověděli o hrůzách na frontě

„Další střepina se mu dostala pod helmou do týla a téměř vyšla ven levým okem... Když jsem se k němu dostala, nedýchal. Zajistila jsem mu průchodnost dýchacích cest. Začal dýchat. Podařilo se nám ho převézt do nemocnice, kde ho operovali. A přežil. Leží v charkovské nemocnici a podstupuje rehabilitaci. Nevím, jak přesně na tom je, ale vím, že žije a že komunikuje s rodinou,“ popisuje žena a ukazuje snímky zakrvaveného evakuačního vozidla po této misi. Další dva vojáci podle ní přežili, čtvrtý zemřel dříve, než se k ní dostal.

Ve voze byla krev, kusy mozku a špína

Nejhorší podle Chrystyny tehdy bylo předat zraněné muže lékařům a nevědět, zda budou žít. „Abychom mohli pokračovat v evakuacích, požádali jsme o kbelík s vodou a začali čistit náš vůz od krve, kusů mozku a špíny. Taky jsem byla od krve. Pak jsme odjeli na další evakuaci,“ popisuje. Nyní se jí někdy zdá, že se situace opakuje, nemůže vojáky zachránit, umírají a ona čistí vozidlo od krve. „A že znovu jedu na evakuaci. Abych viděla a prožívala totéž. Nezdá se mi to každou noc, ale mívám sny o tom, že nedýchají, ztratili krev, jsou ještě teplí. Dotknu se jich, snažím se něco dělat, ale nemůžu,“ svěřuje se zdravotnice s tím, že tato představa jí zůstává kdesi v mysli i v bdělém stavu.

Na dotaz, jak se s tím vyrovnává, odvětí: Nijak. „Prostě pokračuju ve své práci. Zachraňuju další životy. Přímo pod mýma rukama ještě žádný voják nezemřel, ale pořád mám strach, že se tak stane,“ vypráví. Později se zmíní, že jí pomáhá hovořit s psychologem. „Když mu řeknu o všem, čím jsem prošla, uleví se mi,“ přemýšlí. Pomáhá jí také sounáležitost s kolegy v jednotce, k nimž má velmi blízko, a ačkoliv o sobě ne vždy vědí všechno, má pocit, že jsou jako rodina. „Vzájemně se kryjeme a chráníme naše životy,“ vypráví s tím, že momenty uvolnění zažívá i ve chvílích, kdy se vracejí z operací a vše je v pořádku. „Když se najíte, vyspíte, pohladíte psa odvedeného z Bachmutu,“ pokračuje a podotýká, že když ji nikdo nevidí, ráda zpívá a také ji baví kreslení, načrtla si i obrysy některých svých tetování.

Válka Rusko vs. Ukrajina zobrazit celý online

16:04

Dnes

Americké tajné služby dospěly k závěru, že ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně přímo nenařídil zabít předáka ruské opozice Alexeje Navalného. Uvedl to dnes americký deník The Wall Street Journal. 

Deník s odvoláním na nejmenované osoby obeznámené s případem píše, že americké tajné služby se kloní k názoru, že Putin zřejmě nenařídil Navalného zabít. Podle něj na tom panuje široká shoda uvnitř zpravodajské komunity, včetně americké Ústřední zpravodajské služby (CIA).

Washington však podle deníku nezbavuje hlavu ruského státu celkové odpovědnosti za Navalného smrt vzhledem k tomu, že opozičník byl léta terčem útoků ruských úřadů a byl uvězněn na základě obvinění, která Západ označil za politicky motivovaná. V roce 2020 byl navíc otráven nervově paralytickou látkou. Kreml popírá, že by se na otravě z roku 2020 podílel stát.

15:44

Dnes

Basmanský soud v Moskvě uvalil vazbu na dvanáctého obviněného v případu teroristického útoku v Crocus City Hall - občana Tádžikistánu Džumachona Kurbonova, informuje zpravodaj agentury TASS.

Kurbonov bude ve vazbě do 22. května. Projednání žádosti vyšetřování proběhlo v neveřejném režimu. Podle oznámených materiálů Kurbonov žil a pracoval v Rusku nelegálně, bydlel v jedné z ubytoven v Moskvě. Rozhodnutí soudu zatím nenabylo právní moci a lze se proti němu odvolat k odvolací instanci.

14:29

Dnes

Rusko bude hledat cesty, jak překonat případné sankce, které by Evropská unie mohla uvalit na jeho aktivity v oblasti zkapalněného zemního plynu (LNG). Uvedl to dnes mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov, který takové sankce označuje za nezákonné. Varoval zároveň, že takové sankce by měly negativní dopady na evropský průmysl.

Očekává se, že Evropská komise (EK) v rámci dalšího balíku sankcí vůči Rusku poprvé navrhne restrikce zaměřené na ruský LNG. Podle čtvrtečních informací zdrojů agentury Reuters z EU by balík neměl obsahovat zákaz dovozu ruského LNG do Evropy. Jeho součástí by ale měly být sankce vůči třem ruským projektům na produkci LNG, které ještě nezahájily provoz, a zákaz překládky ruského LNG z jednoho plavidla na jiné v EU, sdělily zdroje.

„Pokračují snahy o vytlačení Ruska z energetických trhů,“ uvedl dnes Peskov. „Je to samozřejmě výhodné především pro Spojené státy,“ dodal. „Pro konečné spotřebitele, zejména evropský průmysl, to bude znamenat dražší plyn,“ dodal.

Zobrazit celý online

V Charkovské oblasti působila do začátku letošního ledna a po několika týdnech odpočinku doma pak odjela k Bachmutu, kde zuřila jedna z nejurputnějších bitev této války. Chrystynina jednotka tam strávila čtyři měsíce, ke konci června přijela na rotaci do Kyjevské oblasti, kde se s ní setkala ČTK.

Příbuzní chtěli fotky padlých vojáků

Tam také vyprávěla, že u Bachmutu plnila jeden z psychicky nejnáročnějších úkolů. „Během útočných aktivit jsme znovu dobyli staré pozice ukrajinské armády. Vynesli jsme těla 14 mrtvých ukrajinských vojáků, leželi tam měsíc a půl,“ vypráví žena, která pak pomáhala s identifikací mužů. Bylo třeba najít identifikační známky a jejich tetování, aby armáda mohla informovat o jejich osudu příbuzné. „Bylo těžké vidět tváře a těla roztrhaná na kusy. Navíc se mi začali ozývat příbuzní zabitých a žádali mě o fotky. Chtěli vidět konkrétní tetování. Ale někdy ten voják třeba neměl nohu... Křičeli a plakali. To bylo obzvláště těžké,“ vzpomíná vojačka. Rodiny mužů se tak ale podle ní aspoň dozvěděli, co se s nimi stalo, a mohli je pohřbít. Nakonec prý byli vděční a zůstávají v kontaktu.

V bitvě o Bachmut také utrpěla zranění. „Rusové byli od nás tak 65 metrů, když jsem šla prozkoumat naše pozice, abych věděla, kam jít, kdyby mě někdo potřeboval. Šli se mnou dva kluci. V tom začalo minometné ostřelování a jedna střela zasáhla strom přede mnou. Nebýt jeho, pravděpodobně by mě zasáhla do hlavy,“ vzpomíná Chrystyna a poznamenává, že utrpěla otřes mozku. Neslyšela na levé ucho, v levém oku měla tik, třásla se, bolela ji hlava. „Cítím to trochu i teď, když se změní počasí. A mám vyšší krevní tlak,“ popisuje matka osmiletého syna, jenž žije s jejími rodiči na západě Ukrajiny.

„Někdy mi říká: 'Mami, vím, co děláš, a je to v pořádku. Nepláču, protože rozumím tomu, co tam děláš'. Někdy... (po ruských vzdušných úderech) mi říká, abych to zastavila a pak se k němu vrátila,“ vypráví Chrystyna s tím, že je to těžké, ale velitelé chápou její situaci a snaží se jí vycházet vstříc. „Mohu jezdit domů na dovolenou a trávit se synem čas,“ přibližuje. Rodiče o ni mají pochopitelně obavy, ale její volbě prý rozumějí. „Jsou na mě pyšní. Když dostanu od praporu ocenění, vždycky ho pošlu domů,“ dodává.

Také ona je hrdá na svou roli v obraně země před ruským agresorem, ale i na ukrajinské vojáky a celý národ. Sama působí v teritoriální obraně. „Jsou tam ředitelé, marketéři, kadeřnice, právníci... Jen několik z nás předtím sloužilo v armádě. Ale za rok a čtyři měsíce jsme se stali vysoce kvalifikovanými profesionály,“ říká žena, která by ráda v armádě zůstala i po válce. „Našla jsem sama sebe,“ přemýšlí. A upozorňuje, že ozbrojené síly budou důležité i poté, co boje utichnou. „Vzhledem k tomu, jakou máme sousední zemi, bychom měli být vždy připraveni bojovat,“ upozorňuje. Zároveň ujišťuje, že Ukrajinci nejsou unavení: „Bojujeme. Potřebujeme jen podporu a zbraně.“