Šlápl na minu a museli mu amputovat ruce: „Rusové mi drželi pistoli u hlavy a vyslýchali mě“
Volodymyr Žemčugov je etnický Rus, pochází z ukrajinské Luhanské oblasti. Na jaře 2014 viděl na vlastní oči, co se v jeho rodném městě Krasnyj Luč začalo dít. Aktivity proruských separatistů, příchod ruské armády. Rozhodl se proto společně s přáteli založit partyzánský odboj. "Nakupovali jsme všechno, zbraně, oblečení, prostředky na komunikaci, zpočátku jsme ochraňovali své domy a rodiny, ale když pak dorazila přímo ruská armáda, začali jsme proti nim útočit, protože jsme si uvědomili, že jestli se jim okupace podaří, bude to na dlouho," řekl Žemčugov v rozhovoru s ČTK. Při plnění jednoho z bojových úkolů přišel při výbuchu miny o obě ruce a částečně o zrak, byl zadržen, mučen, svůj boj ale přesto nevzdal. Nakonec byl v roce 2016 součástí výměny zajatců a rukojmích mezi Ukrajinou a Ruskem.
Volodymyr Žemčugov se narodil v roce 1970 v nyní Ruskem okupovaném městě Krasnyj Luč na východě Ukrajiny, jeho otec přijel na Donbas pracovat v 60. letech. Volodymyr sloužil v sovětské armádě, po rozpadu Sovětského svazu se rozhodl zůstat na Ukrajině a sovětský pas vyměnil za ukrajinský. V roce 2004 se ve své rodné oblasti zúčastnil oranžové revoluce, jak ale říká, následně byl zklamán, že vláda začala spolupracovat s Viktorem Janukovyčem, a dalšího dění už se neúčastnil. Rozhodl se odjet pracovat do zahraničí, do Gruzie.
„V dubnu 2014 jsem přijel na Velikonoce k mámě do Luhanské oblasti a uviděl jsem proruské protesty, ruské vlajky a hned mi došlo, že to bude pokračovat stejně jako na Krymu, v Abcházii, či v Osetii,“ popisuje ukrajinský partyzán, který před pár dny navštívil Prahu. „Ze začátku jsem se snažil propojit se svými přáteli z Luhanské oblasti, které jsem znal ještě z oranžové revoluce, abychom pořádali občanské protesty,“ dodává.
Jenže pak 4. května v noci překročili hranice mezi ruskou Rostovskou oblastí a ukrajinskou Luhanskou oblastí ruští vojáci, konkrétně takzvaní rostovští kozáci. Tehdy zahynuli dva Volodymyrovi přátelé, jednoho našli u cesty, druhého v lese s rukama svázanýma lepicí páskou a s prostřelenou hlavou. „Tehdy nám došlo, že občanský odpor už nedává smysl, a spojili jsme se, abychom ochránil své rodiny,“ říká Žemčugov. Ruští kozáci se přitom dali dohromady s místními kozáky, Rusko jim začalo dodávat zbraně a jak Volodymyr vypráví, objevil se banditismus.
„Zastavovali a zabavovali auta uprostřed města, loupili v bankách, v bankomatech, v noci se stávalo, že přišli k bohatým lidem, zejména k těm, kteří podporovali Ukrajinu, a mučili je, nebo rovnou vraždili,“ popisuje 52letý muž.
„Polovina tehdejší milice, tedy policie, přimkla za peníze k Rusku, druhá polovina odešla ze služby, armáda v Luhanské oblasti nebyla, místní vláda utekla, polovina agentů ukrajinské tajné služby SBU také přešla na druhou stranu a zůstali jsme jen my, civilisté, a bezpráví, jako někde v Somálsku či Afghánistánu,“ dodává.
Někdo měl tehdy lovecké zbraně, jiným se podařilo zbraně koupit. Jak ukrajinský partyzán vypráví, v létě roku 2014 bylo například možné koupit od místních kozáků kalašnikov jen za 200 dolarů. Rusové zpočátku zbraně v oblasti i rozdávali, chtěli tak zvýšit počet místních kozáků. Když poté začala ukrajinská protiteroristická operace a ukrajinská vojska se blížila k Luhanské a Doněcké oblasti, vstoupila na přelomu srpna a září do oblasti regulérní ruská armáda, s dělostřelectvem a tanky, dodává Žemčugov. On sám mezitím vyjížděl do Gruzie, kde do té doby podnikal, a vozil zpátky peníze.
„V roce 2014 jsme bojovali jako civilní obyvatelé, bez podpory armády. Až na konci roku 2014 jsme se připojili k ozbrojeným silám Ukrajiny,“ říká Ukrajinec o partyzánském hnutí. V září roku 2015 dostal Volodymyr bojový úkol zaminovat elektrické vedení u vojenského letiště v Luhansku.
„Udělal jsem ale jednu chybu. Když jsem se chtěl vrátit, spatřil jsem vojenskou kolonu a lekl jsem se, že by si mě mohli všimnout. Takže jsem se rozhodl jít jinou cestou. Celé to území bylo ale zaminované. Na jednu z min jsem šlápl, vybuchla a já jsem si stihl jen zakrýt rukama obličej,“ popisuje Žemčugov. Těžce zraněného ho našli ruští vojáci a odvezli ho do zajetí.
V nemocnici v Luhansku ho ihned operovali, museli mu amputovat obě ruce, operovali mu břicho i oči. „Druhý den sloupy elektrického vedení u letiště vybuchly, oni pochopili, kdo je za to zodpovědný, a začal výslech. Byl jsem těžce zraněný, ale když jsem se po každé operaci trochu zotavil, stáli nade mnou ruští důstojníci, drželi mi pistoli u hlavy a vyslýchali mě,“ dodává. Rusové se dostali i do jeho telefonu a odhalili tak, že komunikuje s ukrajinskými ozbrojenými silami.
Místo výměny přišlo vězení se štěnicemi
Osm měsíců strávil ostře střežený v nemocničním pokoji. Jak vypráví, v květnu roku 2016 ho chtěli vyměnit společně s někdejší důstojnicí ukrajinského vojenského letectva Nadijou Savčenkovou za dva ruské důstojníky.
„Pak vyměnili jen Savčenkovou. Po mně chtěli, abych si klekl na kolena a před ruskými novináři se omluvil za to, že jsem bojoval v ukrajinské armádě. Také jsem měl říct, že mě podplatili. Odmítl jsem a tehdy mě odvezli do vězení,“ říká ukrajinský partyzán.
„Tam to bylo velmi těžké, tuberkulóza, žloutenka, štěnice. Seděl jsem tam s normálními zločinci, byl jsem bez rukou, neviděl jsem, ale to je nezajímalo, každý měsíc přijížděli ruští důstojníci, vyslýchali mě a chtěli, abych s nimi spolupracoval. Pokaždé jsem odmítl,“ dodává.
Hrdina Ukrajiny
Nakonec ho Ukrajina vyměnila v rámci výměny zajatců v září roku 2016. O rok později mu tehdejší ukrajinský prezident Petro Porošenko udělil jedno z nejvyšších státních vyznamenání Hrdina Ukrajiny.
Po propuštění odjel Žemčugov do Německa, kde se léčil několik let a podstoupil tam osm operací. Na amputované ruce dostal protézy. Nyní pracuje na ministerstvu kultury, cestuje po Ukrajině i do zahraničí a vypráví studentům i diplomatům o ruské okupaci.
Co mu tehdy dávalo sílu všechno zvládnout? Zaprvé chtěl ochránit svou matku, sestru i kamarády, kteří se nemohli ochránit sami. „Také jsem nemohl prominout Rusům, že nás tehdy v noci takhle přepadli, překročili hranice a nevyhlásili přitom válku,“ říká. „Věděl jsem, co je Rusko, co je Sovětský svaz. Zároveň jsem měl možnost cestovat po Evropské unii, poznat evropské hodnoty, svobodu slova, svobodu pohybu a věděl jsem, že nechci žít jako v Rusku, že chci žít v Evropě,“ uzavírá.
Zde je odhad aktuálních ruských ztrát. Čísla nelze nezávisle ověřit.
These are the indicative estimates of Russia’s combat losses as of Nov. 5, according to the Armed Forces of Ukraine. pic.twitter.com/gzsGA86jhU
— The Kyiv Independent (@KyivIndependent) November 5, 2025
Vážení čtenáři, děkujeme za sledování online zpráv k dění na Ukrajině. Pokračuje zase od rána, teď přejeme klidnou noc.
Německo darovalo Ukrajině dva systémy protivzdušné obrany Patriot, oznámil v úterý ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve svém projevu na summitu o rozšíření EU. Jeho prohlášení citovala agentura Interfax-Ukrajina.
„Rád bych vyjádřil svou vděčnost Německu. Nedávno nám dodali dva systémy Patriot a my je zvládáme,“ řekl Zelenskyj. Ukrajinský prezident opakovaně prohlásil, že systémy Patriot jsou nezbytné pro obranu Ukrajiny proti ruským leteckým útokům. Pravidelně nastoluje otázku poskytnutí dalších systémů Patriot Kyjevu během setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Zároveň, jak v úterý informoval Handelsblatt, Německo stále nepovažuje za možné přesunout rakety dlouhého doletu Taurus do Kyjeva. Tuto pozici zastával bývalý německý kancléř Olaf Scholz, stejně jako současný premiér Friedrich Merz.
