Z deníku válečné uprchlice: Komplikovaná cesta do bezpečí. Problémy dělala kočka
„Jsem jen obyčejná máma,“ začíná svůj deníkový příspěvek Olha, která před více než rokem utekla před Ruskou okupací z Ukrajiny do Evropy. „Moje děti chodily do školy a užívaly si mimoškolní kroužky. Já jsem v únoru loňského roku připravovala natáčení krátkého filmu o chersonských ulicích, měli jsme i naplánovanou zkoušku, k té ale nikdy nedošlo,“ uvedla Olha pro Guardian.
Zrovna ten den byla bombardována letiště napříč Ukrajinou, přestala jezdit veřejná doprava z města a frontová linie vedla přímo městem, kde její rodina žila. Za týden přišli okupanti. „To jedno ráno navždy změnilo život nám a život každé ukrajinské rodiny.“
„Jsme nyní uprchlíci. Dokonce i naše kočka Venera je uprchlík,“ dodává Olha. Když rodina i se svou kočičí parťačkou dorazila do Bruselu, ukázalo se, že kočky nejsou na cestě Eurostarem povoleny. Do vlaku nesmí žádná zvířata. „Dokonce ani rybička,“ dodává Olha. „Bylo nám řečeno, že musíme do Nizozemska nebo do Francie a musíme jet lodí nebo autobusem,“ popisuje nástrahy na cestě Olha. „Když jsme dorazili do přístavu v Callais ve Francii, všechno bylo zavřené. Na ulici jsem ale potkala ženu, která mi řekla, že mě seznámí s jinou Ukrajinkou, která také žádá o pas pro svého mazlíčka. Když jsem za ní dorazila do hostelu, s překvapením jsem zjistila, že ta Ukrajinka je moje kamarádka Alina! Znaly jsme se z doby, kdy jsem pracovala v Kyjevské oblasti a naše dcery dokonce chodily do stejné školy,“ popsala náhodu Olha.
V hostelu na chodbě jsem se rozbrečela
Alina jí vysvětlila, že pokud chce cestovat i s Venerou, musí jí zařídit evropský pas pro zvířata. „Když jsem o pas požádala, nikdo mi nebyl schopný říct, jak dlouho bude celý proces trvat, jestli to bude zítra nebo za pět dní. Nikdo to nevěděl. Ta nejistota, jestli vůbec budeme moci odjet do Londýna, mě úplně porazila. Na chodbě v hostelu jsem se rozbrečela.“
Veterinář potřeboval udělat kočce krevní testy, to bylo zadarmo, ale Venera to Olze neulehčila. Po několika pokusech a mnoha škrábancích veterinář navrhl sedativa. „Po té návštěvě jsem zase několik dní brečela, zatímco Venera pokojně spala ve své přepravce,“ vzpomíná Olha. Po mnoha telefonátech do britské organizace, která má na starosti zdravotní dokumentaci zvířat, která přicestují, Venera konečně získala povolení a rodina mohla odcestovat do Británie.
Když Olha vzpomíná na začátky v Londýně, říká, že nikdy nečekala, že se setká s tak milým přijetím. „Lidé velmi často říkali, že je jim to líto a že Ukrajina vyhraje. Někdy mi také vyprávěli, jak se cítili, když Rusko poprvé napadlo moji zemi, a jak se snažili pomoci tím, že nakupovali humanitární pomoc, jako je jídlo a plenky,“ popsala Olha.
Dcera je ráda, když pozná, jaký předmět se ve škole zrovna učí
Bezpečné místo v Londýně našla Olha podle svých slov v projektu pro ženy a uprchlíky. „Můžeme zde mluvit o našich zkušenostech, děláme dramatická cvičení a dáváme dohromady vystoupení. Je to pro mě ozdravující a jsem ráda, že mohu být součástí komunity,“ říká.
S rozdílem ve výukových plánech se dceřina mezera ve vzdělání ještě zvětšila. „Byla ráda, když mohla alespoň odhadnout, jaký předmět se zrovna vyučoval,“ říká Olha. „Možná že příští rok bude rozumět i výkladu. Zatím jí ale učitelé připravují materiály v ukrajinštině. Škola také organizuje lekce přímo pro děti ukrajinských uprchlíků.“
„Bydlíme u skvělých lidí. Dokonce pro Veneru připravili její vlastní koutek v prádelně. Moje dcera občas říká, že je Venera zrádce, když našemu hostiteli spokojeně přede na klíně,“ dodává Olha.
Rodiče úplně zapomněli na výročí svatby
Olžiny rodiče stále zůstávají v Chersonu. „V únoru měli 45 let výročí od svatby. Zprávou jsem jim gratulovala a oni mi odpověděli, že na výročí zapomněli. Z domu vycházejí co nejméně. Byla bych ráda, kdyby Cherson opustili, ale neposlouchají mě,“ vysvětluje Olha. „Říkají mi, že to je jejich domov a že si vybrali tam žít. Jakoby jim válka vůbec nezasahovala do života. Ani po osvobození není internetové spojení stabilní ale aspoň si můžeme denně psát a někdy i zavolat.“
„Mé děti chtějí pomoci znovu vybudovat Ukrajinu. K tomu ale potřebují vzdělání, na to je Londýn skvělé místo a jsem moc ráda, že tuhle možnost máme. Vím, že jakmile to bude možné, tak se na Ukrajinu vrátím,“ plánuje Olha. „ Bohužel nevím, jestli to bude dostatečně bezpečné i pro moje děti. Velké oblasti okolo Chersonu a další osvobozené oblasti jsou stále zaminované.“
Na závěr Olha dodává, že věří, že Ukrajinci jsou silní, s tragédiemi, stavem země a její obnovou se vypořádají, jamile vyhrají válku. „Těšíme se, až se opět projdeme po našich ulicích, až uvidíme své příbuzné a přátele. Sice si zatím nemohu nic plánovat, ale můžu si to aspoň představovat,“ dodává na závěr.
„Těžká ztráta pro ukrajinské letectvo. Včera v noci, po dokončení bojové mise, havaroval stíhací letoun MiG-29 při přiblížení k přistání. Pilot, major Serhij Bondar, narozený v roce 1979, zahynul,“ tweetuje kanál Něchta (Nexta). „Ukrajinské letectvo oznámilo, že příčiny a okolnosti havárie jsou stále vyšetřovány.“
Dobré ráno. Za poslední den ztratil protivník 840 lidí, 5 tanků, 4 obrněná vozidla, 148 dronů a další, informuje generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny v ranním hlášení. Čísla nelze nezávisle ověřit.
Vladimir Putin dnes prohlásil, že vidí světlo na konci tunelu ve vztazích Ruska s USA a doufá, že první kroky jsou základem jejich úplného obnovení. Uvedl to při návštěvě ruského jaderného výzkumného centra, když odpovídal na otázky novinářů, informuje agentura Reuters. „Jsem přesvědčen, že vůdčí schopnosti současného prezidenta Trumpa jsou dobrou zárukou, že se vztahy obnoví,“ uvedl ruský lídr, podle kterého zůstávají USA a Rusko po summitu na Aljašce v kontaktu.
„S příchodem prezidenta Trumpa se podle mě konečně objevilo světlo na konci tunelu. A nyní jsme měli velmi dobré, smysluplné a upřímné setkání na Aljašce,“ řekl Putin. „Další kroky nyní závisí na vedení Spojených států,“ dodal podle agentury Reuters.
