Experti pro Blesk o hrozbě rozpadu Ruska: „Do Evropy by víc začala postupovat Čína“
Mohlo by se Rusko rozpadnout? A kdyby ano, k čemu by to vedlo? Na to Blesk Zprávám odpověděli čeští experti. „Rozpadu Ruska bych se za současné situace poměrně obával právě kvůli ambicím Číny,“ uvedl historik Zbyněk Vydra. „Patrně by to do jisté míry připomínalo občanskou válku před sto lety, a to s řadou vnitřních vzájemně soupeřících, až genocidálních skupin formovaných na etnickém principu,“ řekl politolog Ondřej Ditrych. Zmíněny byly také historické paralely k současné situaci.
„Porážka Ruska by mohla vést k jeho celkovému kolapsu. A pokud se Rusko rozpadne, můžeme mít více problémů. Nebudeme mít nikoho, s kým můžeme jednat o bezpečnostních zárukách a pracovat na budoucí bezpečnostní architektuře Evropy,“ řekl Petr Pavel na únorové bezpečnostní konferenci v Mnichově. O možném rozpadu Ruska píší zahraniční média, promluvil o něm i historik David Svoboda v Epicentru Blesku u příležitosti ročního výročí ruské invaze na Ukrajinu.
Co o možném kolapsu Ruska říkají čeští experti – politolog Ondřej Ditrych a historik Zbyněk Vydra? Představuje kolaps Ruska reálnou možnost a byl by to pro světovou bezpečnost problém?
Politolog a ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Ondřej Ditrych rozebral, proč se vlastně v debatách otázka rozkladu Ruska objevuje. Podle něj totiž víme, že vojenskou silou ve válce nedospějeme k totální porážce a kapitulaci Moskvy. „Takže pokud by se výsledkem kombinace vnějších tlaků, tedy strategického selhání v konfliktu, a vnitřního pnutí mělo Rusko rozdrobit, mohli bychom si s ním přestat dělat starosti,“ řekl. Samotnou úvahu ale považuje za problematickou – a vysvětlil proč.
Pokud jsou podle něj takové úvahy vůbec na něčem založené, je to vnímání separatistických tendencí v Rusku od Karélie přes Mordovii a Baškortostán nebo Čečensko až k sibiřským národům. „Ty jsou sice skutečné a zhmotněné třeba v pravidelná setkání Fóra svobodných národů Ruska. Ale fakticky nevíme, jak moc jsou takové tendence silné,“ zdůraznil.
„Rusko je mnohonárodní stát, zároveň to ale není klasické evropské koloniální impérium, které by mohlo být poměrně jednoduše dekolonizováno, jak se o tom někdy mluví. 80 % obyvatel Ruské federace se identifikuje jako etničtí Rusové a ti mají také většinu, nebo jich je aspoň nejvíc, v mnoha částech, které federaci vytvářejí,“ vysvětlil. A to přesto, že mohou nést jméno nějakého jiného etnika.
Podobné úvahy podle Ditrycha navíc často vychází ze zveličovaného pocitu o vnitřní slabosti Ruska, které by snad mělo být po léta či desetiletí na prahu kolapsu. „A to je z analytického hlediska taky velmi sporné. I když strukturální problémy samozřejmě má, a v důsledku války, včetně západních sankcí, se prohlubují, stejně jako rasově, respektive etnicky podmíněné nerovnosti,“ doplnil.
Kvůli výše uvedeným důvodům tak rozpad nebo vnitřní zhroucení Ruska považuje spíš za méně pravděpodobný budoucí scénář. Přesto ale ne nemožný. „A potom bychom měli být opatrní stran toho, co si přejeme,“ uvedl.
„Patrně by totiž do jisté míry připomínal občanskou válku před sto lety (1918-1920), a to s řadou vnitřních vzájemně soupeřících, až genocidálních skupin formovaných na etnickém principu, vojenských společností sledujících své soukromé zájmy, zahraničních interventů dělajících to samé a soupeřících mezi sebou přímou nebo nepřímou podporou domácích aktérů. A to všechno v podmínkách množství zbraní včetně jaderných,“ zakončil.
Evropská unie poskytne Moldavsku 20 milionů eur (499 milionů Kč) na modernizaci protivzdušné obrany. Dnes to oznámila Rada Evropské unie, která zastupuje členské státy. Někdejší sovětská republika si podle Reuters opakovaně stěžuje na drony, které se do jejího vzdušného prostoru dostávají v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.
Rada EU uvedla, že finance poslouží k posílení vzdušné obrany krátkého dosahu, a to jak o odpalovací zařízení, tak o střely. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová během návštěvy Kišiněva uvedla, že pomoc pomůže zabránit dopadu ruských střel a dronů na moldavské území.
Dobré ráno, vážení čtenáři. Spojené státy a Rusko postupují správným směrem k ukončení války na Ukrajině a Moskva je připravena uzavřít dohodu, ale některé její specifické prvky ještě zbývá dojednat. Řekl to ve čtvrtek ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v rozhovoru s americkou televizní stanicí CBS News.
Americký prezident Donald Trump ve středu uvedl, že se domnívá, že Spojené státy s Ruskem už mají dohodu o ukončení války na Ukrajině a že zbývá uzavřít dohodu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra v brzkých ranních hodinách. Přejeme vám dobrou noc.
„Je to pro Západ výhra, když Rusko zmizí? Dejte si pozor na to, co si přejete,“ vybízel na serveru Politico v lednu také ruský podnikatel a Putinův nepřítel Michail Chodorkovskij. Největší zájem na rozpadu Ruska podle něj mají země, které s ním přímo sousedí a bojí se, že se stanou další obětí agrese. Dodává ale, že by se rozpadem Ruska východ stal satelitem Číny, jejím surovinovým i vojenským přívěskem.
„Trvale by tak narušil rovnováhu ve Střední Asii. Žádné úsilí Západu by takovému obratu událostí nedokázalo zabránit a Čína by začala postupovat směrem do Evropy, minimálně až k Uralu,“ uvedl Chodorkovskij v článku pro Politico. Čína přitom rozhodně není méně hrozivá diktatura než Putinovo Rusko a v tomto případě by výrazně posílila, dodává.
Podobně jako Ditrych dodává, že by si skupina pseudostátních útvarů šla po krku a rozhodně by to k větší bezpečnosti světa nevedlo. „Rozdělení Ruska podle neproblematického československého vzoru je prakticky nemožné,“ uvedl. Podporuje ale myšlenku, že se režim Ruska musí změnit – třeba na federaci, kterou podle něj nikdy nebylo.
„Rozpadu Ruska bych se za současné situace poměrně obával právě kvůli ambicím Číny,“ řekl také historik Zbyněk Vydra Blesk Zprávám. Sám se však nedomnívá, že je možné rozpad Ruska v nejbližší době očekávat.
Na samostatnost by mohla aspirovat jedině Sibiř, míní historik
Server The Conversation se v článku „Mohlo by Rusko zkolabovat?“ podobně jako Ditrych zabývá tím, že západní komentátoři vidí Rusko slabé, přičemž to tak ve skutečnosti být nemusí. Možnost rozpadu Ruska bychom ale podle tohoto článku neměli podceňovat – uvádí například argument, že ani rozpad Sovětského svazu nikdo nečekal.
„Rozpad SSSR byl sice překvapením, ale ne absolutním. Vzhledem k vývoji od roku 1989 bylo zřejmé, že SSSR projde určitou proměnou. Že zcela zanikne, se ukázalo jasně až během roku 1991. Do té doby se zdálo, že by se mohly oddělit jen některé republiky, které nejvíce toužily po nezávislosti, hlavně Pobaltí, a jejichž samostatnost by nemusela bezpodmínečně ohrozit existenci Svazu,“ uvedl Vydra pro Blesk Zprávy.
Ani po konci SSSR ale podle něj nehrozilo, že by se Rusko jako takové úplně rozpadlo. „Jediným pokusem o vymanění se z moci Ruska byla čečenská válka za nezávislost,“ připomněl.
The Converstaion popsal také etnické tenze. Jaká máme na území Ruska historická území, třeba i z doby před Moskevským carstvím, která by po případném rozpadu Ruska mohla existovat samostatně? Na to jsme se zeptali opět Vydry, jenž zmínil především periferní oblast na Kavkaze, který Rusko ovládlo teprve v polovině 19. století.
„Tam navíc dnes Rusové představují minimum obyvatel,“ řekl a vyjmenoval Čečensko, Dagestán a Ingušsko. „Jinak ovšem o nějakých ,historických územích´ hovořit nemůžeme. V prostoru Eurasie nebyly jiné státy s pevnými hranicemi, na které by dnes mohly navázat nějaké nově vzniklé státy. Prostor od Uralu až k Pacifiku Rusko kolonizovalo postupně od 16. století a integrovalo ho do jednoho státu, tam žádné historické hranice nejsou,“ vysvětlil Vydra.
Současné členění je podle něj primárně administrativní podle oblastí, krajů. „Sice existuje 22 autonomních republik včetně mezinárodně neuznaného Krymu, jejich hranice ale většinově nejsou nijak historicky dané a jsou výtvorem pozdně sovětské nebo postsovětské doby. Navíc až na pár výjimek jsou i tyto oblasti silně rusifikované,“ dodal.
Rusko se navíc už dříve ocitlo ve válce, kdy podcenilo síly soupeře a válku prohrálo, k jeho zhroucení to však nevedlo, jak se lidé obávají v souvislosti s Ukrajinou. Vydra uvedl jako příklad krymskou válku v letech 1853 až 1856 nebo rusko-japonskou válku v letech 1904 až 1905.
„Ruský stát byl tehdy ovšem slabší, než je současné Rusko. Ekonomicky i vojensky. Výrazně jiná byla i mezinárodní situace. Takže jakékoli srovnání je krajně obtížné. Ještě by bylo možné srovnání se sovětsko-finskou válkou v letech 1939 až 1940, protože autoritářský režim Putinův má blíž k Stalinově Sovětskému svazu než k carskému Rusku,“ doplnil.
Tehdy Sovětský svaz podcenil Finsko a jeho odhodlání se bránit, sovětské ztráty byly nečekaně vysoké, válka se protáhla. „SSSR nakonec zvítězil, i když nezískal vše, co původně zamýšlel. Finsko ale nemělo žádnou velkou pomoc ze zahraničí, bylo v konfliktu víceméně samo, a tlak sovětské přesily nemohlo vydržet. Takže se raději vzdalo části území,“ vysvětlil Vydra.
Co se ale týče zhroucení Ruska jako takového, nejblíže tomu mělo podle Vydry po Ruské revoluci (1917) a za následné občanské války (trvala do roku 1922), kterou zmínil právě i Ditrych.
„Dnešní Rusko už ovšem nezahrnuje ty oblasti, které se od něho tehdy oddělily, jako jsou Zakavkazské republiky, Ukrajina a Pobaltí. A na jiných teritoriích, která se tehdy chtěla osamostatnit, například Donská kozácká oblast, je dnes zcela odlišná situace. Snad Sibiř – kde po revoluci nějakou dobu byl pokus o autonomní republiku, ta by mohla aspirovat na samostatnost. Ovšem teď pro to ještě nejsou podmínky,“ zakončil Vydra.
