Boj s ruskými trolly: Ukrajinci nás naučí odhalovat je, říká Zdechovský. Zneužili i jeho fotky
Na Ukrajině mají velké zkušenosti s ruskými trolly a hybridními útoky, kterým čelí v online prostoru – mohou nás toho dost naučit, říká europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL/EPP). Trollové kradli i jeho fotky. „Ukrajinci mi ukázali spoustu mých falešných účtů na sociálních sítích,“ uvedl pro Blesk Zprávy po další ze svých cest do Kyjeva.
Jak působí ruští trollové? Co jste se dozvěděl od ukrajinských expertů?
Často se stává, že ani Češi neví, že jejich fotka, kterou jim trollové ukradnou, má svůj účet na ruské sociální síti VKontakte. Jen lehce pozmění jméno, ten dotyčný je místo Tomáš Zdechovský třeba Tom Zacharov. Ukrajinci mi ukázali spoustu mých falešných účtů na různých sociálních sítích: Marcus, Henry, Elvis… Dá se to vyhledávat přes různé nástroje, které mají a na kterých spolupracují s britskými výzkumníky, tajnými službami nebo s americkými společnostmi jako Google. Najdete takové falešné účty řady politiků a dalších lidí, které publikují informace o tom, jak Češi a Evropané mají brutální strach, že zmrznou, jak je tu strach z ukrajinských přistěhovalců a dalších věcí.
K čemu je trollům kopírovat účet europoslance?
Oni tam nenapíšou, že to je europoslanec. Snaží se, aby účty vypadaly, že to je nějaký reálný člověk s reálným životem. U řady těch účtů bylo napsáno, že jsem podnikatel, který glosuje situaci v Evropě. Všechno je to v ruštině.
Považujete vůbec síť VK za bezpečnou?
Určitě je to riziko. I lidé z českých neziskovek, kteří se na VK snažili hledat a ověřovat informace, tak je pak masivně stalkovali, najednou si je přidávala spousta lidí.
VK byla populární i na Ukrajině, platí to ještě?
Hodně teď Ukrajinci přešli na Twitter, řada začala publikovat i na TikToku – třeba i videa z bojů. Snaží se tudy dostat co nejvíc informací především mezi mladší generaci.
Není s trolly boj jako s větrnými mlýny? Nemají pořád navrch?
Myslím, že ne. Tito lidé se snaží investigovat různé případy v Evropě i na Ukrajině. A daří se jim to nacházet, byl jsem překvapen jejich skvělými schopnostmi. Dokážou řadu věcí rozklíčovat. Třeba když někdo zveřejní fotku a řekne, že to je masakr civilistů, oni okamžitě dohledají zdroje, třeba že to je deset dvanáct let starý obrázek.
V minulosti třeba pomohli odhalit sestřelení malajského boeingu nad Ukrajinou v červenci 2014, mají zkušenosti s ověřováním informací, které se týkaly třeba masakru v Buči a tak dále. Mají dost poznatků, jakým způsobem fungují trollí farmy – i na území členských států Evropské unie včetně Česka, řada těch Rusů mluví česky. Snaží se i zveřejňovat přímo identitu lidí, co na trollích farmách pracují. Dařilo se jim zachytávat na okupovaných územích počítače i SIM karty, z nichž jsou aktivní různé skupiny. Nabízejí i školení.
Co to vlastně je za lidi?
Jsou to lidé z různých neziskovek a organizací, třeba i mladí studenti vysokých škol, pomáhají bojovat proti ruským dezinformacím a ruské hybridní válce. Jsem dlouhodobě v kontaktu přes sociální sítě, teď jsme se sešli i osobně. Další organizace, Molfar, jsou Ukrajinci působící z Londýna.
I když se takto odhalí fake news od trollů, nezůstává velká část publika, která tomu stejně dál bude věřit?
U nás profesor Horáček, psychiatr, zrovna píše studii pro NATO, která ukazuje, že ověřování faktů úplně nefunguje, že je potřeba do té komunikace víc zařadit emoce. Myslím si, že když se protiofenzíva proti kybernetickým, proti dezinformačním válkám opravdu dělá dobře, tak může být velmi úspěšná.
Může taky vzbudit výrazně emoce, mají to vlastně už vyzkoušené třeba na sbírkách peněz pro ukrajinskou armádu. Po deseti měsících jsou schopni vidět, co třeba funguje a nefunguje, jsou schopni velmi účinně zasáhnout.
Většina Evropy bohužel zaspala, když nebyla v roce 2014 absolutně připravená reagovat na masivní příchod stovek ruských trollích farem šířících nepřátelskou propagandu. Fungování trollích farem odhalila před lety finská novinářka Jessikka Aro.
— Tomáš Zdechovský (@TomasZdechovsky) January 10, 2023
Jak v těchto chvílích vaši ukrajinští známí vidí další průběh války?
Jak se cvičí čím dál víc vojáků a jak jejich armáda postupuje systematicky, tak pevně věří ve vítězství. Taky cítí, že ruská síla, která tu byla na začátku, tak výrazně slábne. Rusko nemá dostatek vojáků, bylo to třeba vidět, když nastoupili noví, nevycvičení branci – Rusové je dali do první linie a utrpěli obrovské lidské ztráty.
Teď také Ukrajinci řeší, jestli nebude další ofenzíva z Běloruska. V Kyjevě nám říkali a ukazovali nám fotky, jak do Běloruska jezdí velikánské množství nových branců z Ruska. Jsou to vlaky lidí, kteří se tam soustředí a cvičí. Tak teď na Ukrajině hodně diskutují, zda se Bělorusko zapojí do konfliktu, nebo jestli ti vojáci potom poputují na východní frontu. Ta východní fronta, jak je dneska nastavená, je víceméně zákopová válka, kterou můžou rozhodnout zbraně, které budou schopny zasáhnout Rusy dál od fronty. Třeba těch 200–300 kilometrů, kde se Rusové cítí v bezpečí. V momentě, kdy by tam ten pocit bezpečí nebyl, tak by to válku výrazně změnilo.
Možné otevření běloruské fronty, na to se dá leda tak připravovat. Nebo máme jako Evropa šanci od toho Bělorusko zrazovat?
Samozřejmě na Bělorusko musíme působit, musíme nasadit obrovské diplomatické síly. Bělorusku se do té války nechce, ale už teď je zapojené dodávkami zbraní Rusku, které mělo ve skladech, cvičí tam ruští vojáci a někdy jsou do toho výcviku zapojeni i běloruští vojáci. Takže fakticky už Bělorusko do války zatažené je, ale zatím neposlalo proti Ukrajincům tisíce vojáků.
Myslíte, že režim Alexandra Lukašenka slyší na diplomacii ze Západu?
Lukašenkův režim opakovaně ukázal, že se jí částečně bojí, že se bojí nějakých sankcí. Bojí se nějakého systematického působení proti Západu, protože poslední volby Lukašenko podle všeho prohrál. Nebýt toho, že je zmanipuloval, tak nebyl schopen to ustát.
Jak jste vlastně jel do Kyjeva?
Jel jsem vlakem. Na cestě zpátky byl plný žen a dětí, to bylo strašně depresivní vidět, jak pláčou, když se loučí s manželi v uniformách, kteří třeba půjdou sloužit někam na východ. Bylo těžké si uvědomit, že pár set kilometrů od České republiky se lidé bojí, jestli se manžel dožije rána.
A jak teď vypadá život v ukrajinské metropoli?
Je strašně tou válkou poznamenaný. Když tam přijíždíte, tak všude jsou bezpečnostní kontroly, na ulicích prázdno. Na spoustě míst vidíte rozbité okenice po bombardování, působí to smutně. Můžete vidět řadu lidí raněných ve válce, třeba bez končetin nebo jinak poznamenané.
Neměl jsem pocit, že by třeba byl nedostatek jídla nebo věcí v obchodech, ale v restauracích je cítit, že lidí je prostě málo. Nejsou tam turisté. Třeba v hotelu, kde jsem spal, bylo lidí výrazně míň, normálně bývá narvaný.
Jak zvládají zimu?
Když jsme tam byli, tak bylo minus dvanáct stupňů. A řada Ukrajinců dneska nemá teplou vodu a trvalé dodávky elektrické energie. Ruská vojska neustále bombardují elektrárny, a i když se ukrajinská administrativa snaží sítě obnovovat, tak je samozřejmě Rusové opakovaně během listopadu a prosince vybombardovali. Lidé si proto kupují autobaterie a z těch si svítí a nabíjejí počítače a mobily. Tady můžeme pomoci: měli bychom dodávky soustředit na různá zařízení na výrobu elektrické energie, je to hodně potřebné a jenom díky tomu řada Ukrajinců tuto zimu vlastně přežije.