9°C
Vesmírná fronta války: Kyjevu pomáhají západní družice, Rusové vynikají v rušení signálů, popsal ukrajinský expert
Ukrajina má od sovětských dob silný kosmický průmysl, který až do anexe Krymu úzce spolupracoval s ruským. Invaze výrobu rozvrátila, paradoxně ale přinesla nové možnosti spolupráce se západními partnery, kteří byli dříve vůči Ukrajině dost opatrní. „Rusové se západním technologiím nevyrovnají, sankce je teď ještě připravily o špičkovou elektroniku,“ říká v rozhovoru pro Blesk Zprávy Jevhen Rokytskyj, šéf klastru kosmických firem v Dnipru. Naopak Ukrajina získala přístup k datům ze stovek špičkových civilních i vojenských družic zemí NATO. Naději pro válku i po ní vidí ve spolupráci s evropskými firmami, včetně těch českých, které se s těmi ukrajinskými mohou dobře doplňovat.
Jevhen Rokytskyj začínal v 90. letech v oboru družicového zobrazování Země, pak se věnoval financování inovačních projektů. Dnes se zaobírá jak technikou (tzv. upstream - rakety, kosmické lodi, družice…), tak využitím dat ze satelitů (downstream).
Nyní je předsedou klastru (clusteru – asociaci firem, výzkumných institucí a dalších aktérů) vesmírného průmyslu v oblasti města Dnipro a předsedá i alianci vesmírných klastrů Ukrajiny. V těchto rolích přijel reprezentovat ukrajinský průmysl na setkání s experty a potenciálními partnery v Brně a Praze (mj. EU Space Week pořádaný Agenturou EU pro kosmický program – EUSPA).
Jaký dopad zatím měla invaze na ukrajinské vesmírné odvětví?
Válka zpomalila rozvoj projektů upstreamu, neboť jsou velmi závislé na výrobních kapacitách leteckého a kosmického průmyslu - ty se nacházejí hlavně v Dnipru a Charkově, jež byly velmi těžce bombardovány. Problémem je i zákaz volného pohybu mužů z Ukrajiny - nesmějí ze země, což velmi brzdí rozvoj lidského kapitálu, kontaktů i vývozu. Vesmírný průmysl je velmi závislý na komunikaci tváří v tvář, formování týmů.
Na druhou stranu projekty zobrazování Země se nyní rozvíjejí extrémní rychlostí. Oproti dřívějším rokům Ukrajina - státní, ale i soukromý sektor - získala od spojenců přístup k vrcholovým družicím na orbitě. Předtím to bylo tak patnáct, dvacet satelitů, nyní můžeme přímo či nepřímo k víc než dvěma stovkám satelitů zobrazujících Zemi. Jak optických, tak radarových. Je to velký impulz pro rozvoj technologií zpracovávání dat z oběžné dráhy. Ale jestliže dřív šlo o dlouhodobější vývoj, nyní všichni pracují na okamžitém využití. V tomto ohledu měla válka na kosmický průmysl i pozitivní dopad.
O jaké se jedná družice?
Máme data z veřejných i komerčních zdrojů, díky spolupráci zemí NATO. Už mnoho let jsme používali systém Copernicus Evropské unie, který je zdarma pro všechny – jak čerstvá data, tak archivy. Používali jsme je v zemědělství, lesnictví, vodohospodářství… Pro provoz moderních obranných systémů na bojišti je potřeba rozlišení jemnější než půl metru na pixel, zhruba desetkrát přesnější než Copernicus. Takové už rozpoznají i jednotlivé stroje na bojišti, takové snímky teď poskytují i soukromí provozovatelé družic – firmy jako Maxar a další. Moderní družice dokážou natáčet své kamery, mohou se víc zaměřovat na konkrétní oblasti.
Vyrovnají se soukromé družice těm vojenským, špionážním?
Někdy je mohou i předčit, mohou mít jemnější rozlišení. Ale důležité je udržovat konstantní dohled dané oblasti. Žádná země sama nemá dostatek družic, aby ho mohla udržovat. Nyní se buduje taková neformální spolupráce soukromého a veřejného sektoru, jež umožňuje kombinovat zdroje a čelit bezpečnostním hrozbám vůči Evropě a světu.
Jak dlouho trvá, než se obrázek z družice dostane konečným uživatelům, třeba jednotkám v poli?
Nevím, jak k jednotkám. Ale když družice snímek pořídí, pak se procesuje, odesílá do centrály k analýze a pak případně dál, normálně to zabere méně než 24 hodin. V některých případech jen pár hodin. Pomohly pozorovat hromadění ruských sil u hranic a pak kolony ruských tanků mířících na Kyjev. Ale ještě to není okamžité, že by přeletěl satelit a hned zaslal souřadnice dělostřelcům, kam mířit.
K tomu tedy zatím slouží co?
Víceúrovňové systémy, třeba kombinace satelitní navigace (GPS aj.) a pozorování z dronů. Takové systémy jsou dnes nutností nejen ve vojenství, ale třeba i v zabezpečení přístavů. Tam může být neustálý dohled senzory ze země, senzory na dronech a senzory na orbitě.
Jaké jsou pro srovnání kapacity ruských špionážních a zobrazovacích satelitů?
V jistých ohledech jsou Rusové hodně pokročilí, byť samozřejmě ne tolik jako Američané, Evropané a Číňané. Rusové mají satelitní platformy – základní konstrukce; v Rusku a Bělorusku se vyrábí optické komponenty, byť ne tak pokročilé; ale velmi důležité jsou dodávky čipů. Jsou těžce závislí na čipech a mikroelektronice ze Západu.
A o ty se sankcemi přišli…
Pokud nemají velké zásoby. Nebo nenajdou nějaký způsob, jak spolupracovat s Čínou, ať už oficiálně, nebo ne. Ale s nejkvalitnější mikroelektronikou mají utrum. A to ovlivní ruské kapacity produkovat moderní výzvědné satelity.
Má vlastně Ukrajina vlastní družice?
Bohužel Ukrajina z mnoha důvodů promeškala řadu příležitostí vybudovat vlastní flotilu. Nedávný pokus dostat na orbitu družici Sič-2-30 nebyl příliš úspěšný, neboť šlo o velmi starý design, vlastně repliku družice vyvinuté před 15 lety. Byla vypuštěna měsíc a půl před vypuknutím války. Neřekl bych, že je příliš užitečná. Jiné projekty rozvíjí akademický i soukromý sektor. Kyjevská polytechnika dostala na orbitu dvě družice a chystá třetí, ale to jsou malé družice typu cubesat, neunesou žádné pořádné přístroje. Mají jen testovat pár záležitostí.
Zajímavější jsou soukromé projekty, neboť nespoléhají jen na postsovětské či ukrajinské technologie, většinou se zakládají na nových technologiích – vlastních i z Evropy a odjinud. Budoucnost vidím ve spolupráci ukrajinských vývojářů s Evropou. Evropa, včetně Česka, hodně pokročily v družicových technologiích – navigaci, telemetrii atd. Neměli bychom znovu vynalézat kolo, rychlejší je navázat spolupráci. Válka a geopolitické změny to umožní. Dosud byla Ukrajina svým způsobem za bariérou, byla četná omezení na transfer technologií z EU na Ukrajinu, na prodej systémů dvojího užití (které by šlo deklarovat pro civilní projekty, ale využít vojensky, pozn. red.). Nyní myslím, že se to uvolní.
Během neúspěšné invaze vyšly najevo slabiny ruské armády v komunikačních technologiích, Ukrajinci je nezřídka dokázali odposlouchávat…
Co jsem slyšel, tak Rusové rozhodně v šifrované komunikaci zaostávají za NATO i za ukrajinskou armádou. Mnohdy využívají nezabezpečenou komunikaci, nedaří se jim budovat bezpečné sítě. A to i kvůli nedostatkům v jejich technice na oběžné dráze. Jejich družice nejsou tak pokročilé jako americké a evropské. Ovšem orbitální komponent je jen jednou ze součástí komunikačního systému, zaostávají i v pozemních segmentech.
Zato mají výborné moderní rušící prostředky, jež vyvíjeli poslední dekádu a půl. V tom jsou dost silní. Tady škodili i Evropě, když rušičkami v začátcích války útočili na její družice. Celá komunita okolo satelitní komunikace se teď učí z těchto lekcí. Celkově by se západní satelitní komunikace mohla brzy stát daleko bezpečnější.
Firma SpaceX Elona Muska, která Ukrajincům poskytla své satelitní internetové připojení Starlink, uvedla, že rušení vyřešila docela rychle…
Ano, byli dost rychlí. Vždycky je to taková hra. Jeden je ve výhodě, druhý hledá, jak ten náskok dotáhnout… Ale myslím, že SpaceX zůstane odolná vůči dalším hrozbám.
Je Starlink skutečně cennou pomocí, nebo se o něm možná píše spíš proto, že je Elon Musk slavný?
To nemůžu moc komentovat, některé aspekty toho jsou tajné, dodávají pro civilní sektor, ale i vojákům. Ale z toho, co vím, tak se vždycky hodí mít jejich terminál. Každopádně Rusové hrozí, že budou ničit civilní telekomunikační infrastrukturu. Nejen na Ukrajině - mohli by také narušit infrastrukturu v dalších, sousedních zemích EU. K tomu může dojít tuto zimu. K předcházení takové hrozby by se rozhodně měly podporovat, rozvíjet a využívat satelitní komunikace jako Starlink.
Jak by takové útoky vypadaly?
Fyzické ničení kabelů, retranslačních stanic. A elektronické útoky na komunikační stanice. Je důležité mít systémy, které nelze snadno zničit. Sabotáže plynovodů Nord Stream jsou příkladem, jak zranitelná kritická infrastruktura je.
Kolik toho ukrajinský vesmírný průmysl zdědil z časů před rozpadem Sovětského svazu?
Ani ne před rozpadem SSSR, nýbrž před rokem 2014. V bývalém Sovětském svazu spolupráce pokračovala. Ukrajina vyráběla středně silné rakety Zenit. Ty startovaly z ruského kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu a pak také z neutrálních vod u Spojených států v rámci programu Sea Launch – to byla spolupráce Boeingu, Státní kosmické agentury Ukrajiny a Roskosmosu. Ukrajinská raketa startovala 36× z Mexického zálivu.
Vedle raket Ukrajina rozvíjela také dokovací systémy, vyráběli jsme systémy pro kotvení u Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a půjdou využít i pro družice na nízké oběžné dráze, aby je šlo opravovat a posouvat. Také se na Ukrajině vyrábí raketové palivo, což je důležitý element. V době rozpuštění SSSR Ukrajina vyráběla kompletní spektrum kosmických produktů, tyto kapacity vydržely do roku 2014. Později už neměla úplný vesmírný program, ale většinu elementů ano. Spoustu toho dodávali Rusové a Bělorusové – přirozeně tato spolupráce skončila.
Takže i Rusko předtím záviselo na Ukrajině?
Byla to vzájemná závislost. Ukrajina rakety kompletovala, přidávala některé důležité součásti, ale hlavní komponenty dodávali Rusové. A pak se hotové rakety zase posílaly do Ruska nebo Kazachstánu či do USA.
Tento průmysl tedy od anexe Krymu a vměšování Ruska do Donbasu roku 2014 upadal?
Rozhodně, byl velmi závislý na spolupráci veřejných sektorů, na politické vůli – i co se týče prodeje produktů do světa. Musím uznat, že Rusové byli v marketingu hlavní síla; kosmické služby prodávají jen hlavní světové velmoci: EU, USA, Čína, které mají kompletní produkt. Za nás tyto služby prodávalo Rusko. Sice jsme vyráběli raketu, ale to není hotový produkt, zákazníci nekupují rakety, kupují si doručení nákladu na tu či onu oběžnou dráhu. K tomu potřebujete raketu, kosmodrom, řídicí středisko…
A tou dobou zrovna přišel na trh Falcon 9 firmy SpaceX, který nabízí daleko levnější služby.
Ano, a také Čína. Nic netrvá věčně. Číňanům Rusové asistovali, předali jim některé starší sovětské technologie – a věřili, že u nich zůstanou. Jenže Číňané učinili ohromné pokroky, Rusové vlastně podporovali rozvoj vlastní konkurence.
Ukrajina ale také dodávala motory do USA, že ano?
Nejen motory, hned celý první stupeň americké rakety Antares (jeden z „náklaďáků“ pro ISS, pozn. red.). Je to dlouhodobá spolupráce s americkou firmou Orbital, jež je dnes součástí Northrop Grumman. Ukrajina už dodala přes dvě desítky stupňů. A také Ukrajina dodává motory pro čtvrtý stupeň evropské rakety Vega. Posílají se do Itálie a tam se stupeň kompletuje. Takže ukrajinské pohonné systémy jsou uznávané po světě, jak vidíte.
Kvůli válce to asi přestalo?
Řekl bych pozastavilo. Nemohu mluvit za ně, ale předpokládám, že něco měli vyrobené už dopředu, takže se dodávky nezastavily ihned. Ale samozřejmě, bude-li válka pokračovat, asi by to dodávky ohrozilo. Pokud nepřesunou výrobu někam jinam, do bezpečí.
Hádám, že experti z kosmického, raketového průmyslu mají ve válce novou roli?
Pravděpodobně. Vedle civilního raketového průmyslu Ukrajina hodně vyvíjela vojenské raketové systémy – třeba salvové raketomety (jako sovětsko-český Vampire nebo americký HIMARS, pozn. red.), před vypuknutím války bylo několik projektů. Některé byly zmrazené, jiné šly pomalu, ty teď mohly dostat nový impuls. I tady se nabízí spolupráce Čechů a Ukrajinců; potřebujeme hotové subsystémy, abychom rychleji dostali produkt na trh. Na tom by vydělalo víc států, různé komponenty by se vyráběly v různých zemích. Určitě teď za války nemůžeme vyrábět na Ukrajině.
Mluvíte o nějaké konkrétní spolupráci Česka a Ukrajiny?
Nějaké zprávy mám, že přední české firmy raketového odvětví spolupracují s ukrajinskými, ale zeptejte se jich, asi by nebyly rády, kdybych hovořil za ně.
A s čím jste tedy přijel do Česka vy?
Propaguji tady projekty našeho klastru. V těchto dnech hlavně řešíme Space Utility Vehicle pro nízkou oběžnou dráhu – vesmírný remorkér. Je důležité umět dostat družici na přesnou oběžnou dráhu, ale ještě důležitější dnes je, jak se říká, cirkulární ekonomika. Chceme prodlužovat životnost vesmírné techniky. Nyní družice na orbitě funguje tak pět, sedm let, někdy déle - a za tu dobu může potřebovat upgradovat, jak se technologie rychle vyvíjejí. Náš remorkér by také umožnil zvýšit či změnit oběžnou dráhu družice, její sklon a také ji nakonec navést do atmosféry, aby bezpečně shořela. Některé součásti ještě vyvíjíme, další už jsou připravené k testům ve vesmíru.
Vážení čtenáři, pro dnešek s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra v brzkých ranních hodinách. Přejeme vám dobrou noc.
Deset lidí dnes zahynulo a další dvě desítky utrpěly zranění při vzdušných úderech nebo ostřelováních ze strany Ruska i Ukrajiny. Napsala to agentura AFP. O civilních obětech během dne podle ní informovaly ukrajinské úřady, činitelé dosazení Moskvou na okupovaných územích i zástupce ruského regionu.
Ruští navrátilci z bojů na Ukrajině mají v Rusku na svědomí životy nejméně 107 lidí. Zhruba další stovce způsobili újmu na zdraví, uvedl ruský investigativní portál Vjorstka. Vražd, napadení a dalších trestných činů vedoucích k úmrtí nebo zmrzačení lidí se podle jeho informací dopustilo 175 ruských vojáků, včetně 91 bývalých vězňů, které omilostnil ruský prezident Vladimir Putin.
V letech 2022 až 2023 zavraždili navrátilci z války 76 lidí. Dalším 18 lidem způsobili těžkou újmu na zdraví, která vedla k úmrtí. Při dopravních nehodách, které zavinili, zemřelo dalších 11 lidí. Ve dvou případech pak bývalí vojáci zmanipulovali nezletilé k užívání drog, což vedlo ke smrti dvou dětí, vypočítal investigativní portál. Nejvíce vražd mezi navrátilci mají na svědomí bývalí vězni, kteří usmrtili 44 lidí.
