Čech bojující na Ukrajině: Šest metrů od nepřítele, velitele mu před očima rozstřílel tank
„Roz*ebali mi nové tričko!“ bylo první, co hlásil veliteli, když od Rusů schytal kulku do paže. Za pár okamžiků velitele rozstřílel tank. Zato Čech se z boje u Lysyčanska dokázal, navzdory palbě snajprů, stáhnout. Nyní o ní může vyprávět - i o tom, jak se stal „běloruským Čechem“ v praporu dobrovolníků.
Vladimir Putin tlačí na Alexandra Lukašenka, ať mu pomůže a na Ukrajinu také pošle své vojáky. Běloruský prezident se zdráhá, ale jeho spoluobčané už v sousední zemi dávno bojují. Jenže proti Vladimiru Putinovi a jeho nájezdníkům. Někteří dobrovolníci se zapojili už do bojů se separatisty, kteří na Donbase s ruskou podporou pozvedli zbraně roku 2014.
Více jich na Ukrajinu přijelo, když Kreml zahájil invazi. V březnu se utvořil Prapor (batalion) Kastuše Kalinouského, dnes už je to pluk (regiment) o stovkách bojovníků. Vesměs jde o Bělorusy - až na jednu výjimku, jak uvádí pluk na svém webu. Jméno svého spolubojovníka nezveřejňují, oslovují ho volacím znakem, jako každého. To jeho zní prostě Čech. Nyní s ním natočili rozhovor.
„Šéfovi v práci jsem řekl, že chci bojovat za Ukrajinu. Do války mě nechtěl pustit, tak jsem šel sám. Sehnal jsem auto, co mě vzalo na hranici s Užhorodem. Tam jsem našel vojenský komisariát, ale řekli mi, že je problém: Jako cizinec nemůžu bojovat za Ukrajinu,“ vzpomíná Čech. To byly první týdny války, než se začaly formovat „cizinecké legie“ ukrajinské armády.
Pak se mu ozvali bojovníci z Azovského praporu - specifického, dříve dobrovolného útvaru, ať přijede do Lvova, a tam ho vzali na základnu. „Tam byli Bělorusové, první malé komando. Promluvili jsme si a pak mi nabídli, že můžu bojovat s nimi. Zapsali mě, byl jsem vlastně u zrodu běloruského pluku.“
Do té doby nevěděl, že ne všichni Bělorusové jsou proruští, přítomnost bojovníků na straně Ukrajiny ho překvapila. „A Bělorusové byli překvapení, že chci bojovat s nimi. Samozřejmě byli rádi,“ popisuje směsicí češtiny (s moravskými náznaky) a běloruštiny. Nelze se divit, že se mu řeči po víc než půl roce ve stresujícím prostředí trochu míchají.
První mise v Irpini
„Při první misi, při prvním výjezdu jsem nevěděl, co čekat. Ve filmu a videohrách je to o něčem jiném, tam má člověk spoustu životů, ale tady je jen jeden. Určitě to bylo těžké na psychiku.“
Z ničeho nic se octl v první linii, stříleli po něm ze všech stran, přijížděl ruský tank. „Musíte přestat myslet jako civilista, myslet jako voják - bránit nejen sebe, ale i kluky vedle.“
Nejednou si pak myslel, že má namále. „V Lozovém jsme šli po pěkné cestě, najednou na nás začalo pálit dělostřelectvo. Lehnu na zem a dumám. ‚Je můj život u konce?‘ řekl jsem si a pak se pousmál. Čekal jsem ránu, že mi to urve hlavu.“
Čech patří do praporu Volat, jemuž velel jeden ze zakladatelů a tváří běloruského útvaru Ivan Marčuk alias Brest. U Lysyčansku byl 26. června přímo u toho, když Marčuk padl.
Jak psal server Naša Niva, Bělorusové nečekaně narazili na velký konvoj ruských jednotek. „V hlavě jsem měl předtuchu, že to nebude dobré,“ vzpomíná Čech, jenž šel v předvoji s Brestem a dalším mužem zvaným Respekt. Mysleli, že mají před sebou Ukrajince, ale jistí si nebyli. „Brest povídá ‚ticho, mluvím jen já, ať nevědí, že je nás víc‘. Dlouho s nimi hovořil, pak mu řekli, ať vyjde s rukama nahoře. Odpověděl, že ne, ať vyjdou oni. Dohadovali se, kdo jsme my a kdo oni, kolik nás je… A nám dal znamení, ať zaujmeme pozice, že se možná začne hned střílet. Pak zahlásil ‚Sláva Ukrajině‘. Ani jsme nečekali, že by odpověděli ‚Hrdinům sláva‘ - hned začali střílet.“
Čistý průstřel paže
Byli od sebe asi šest metrů, odhaduje bojovník. Sám to schytal to do ramene: „Kulka mi proletěla masem, kolem kosti a vyjela ven,“ ukazuje jizvu. „V tu chvíli jsem jen řekl Brestovi: ‚Roz*ebali mi nové tričko!‘ První věc, co jsem mu řekl. A že mi asi teče krev. Poslal mě dozadu. Tam za mnou přišel medik, ošetřoval mě a já jsem dál střílel na Rusy, kryl jsem nás oba a vypálil asi šest zásobníků.“
Zásah mu možná zachránil život - tím, že ho donutil stáhnout se. „Pak na nás vyjela těžká technika. Chlapci to na ně zhusta kydali, i raketomety jsme použili. Jenže byli v přesile, vešli jsme snad doprostřed menšího tankového praporu. Spousta z nás zemřela. Já jsem se na to musel dívat, nemohl jsem se ani pohnout, pálili na mě dva odstřelovači a asi i BMP. Bylo to těžké. Chtěl jsem se zvednout, pomoci svým klukům a veliteli, ale každý můj pohyb byl pod palbou snajprů. Musel jsem se rozhodovat, jestli půjdu za kluky a zemřu s nimi, nebo vyrazím pro pomoc.“
Půl kilometru se plazil, Rusové se ho stále snažili najít a zastřelit. „Poslední, co jsem viděl, bylo, jak kamarád Atam (Atom) přilehl velitele Bresta, aby ho zaštítil svým tělem. Křičel, že už dlouho nevydrží, tak zachrání aspoň Bresta. Ale v ten moment přímo do nich Rusové vypálili dvě střely z tanku.“
Čech zůstal sám. Shodil batoh, ohledal se… „A uvědomil jsem si, že jsem dostal patronu do krku. Ale zachránila mě mačeta na rameni, zaštítila mi šíji.“ Dál ustupoval, pod palbou, dehydrovaný, raněný. „Pořád jsem se ohlížel, zda mě pronásledují nepřátelé.“ Ale do bezpečí se nakonec dostal.
Jak se postupně dozvěděl, několik Bělorusů padlo, další Rusové zajali. Podle Naší nivy Brest pomohl k ústupu části svých bojovníků. O týden později Lysyčansk ovládli Rusové, ukrajinské síly neměly kapacitu ho uhájit a stáhly se. V září se však protiofenziva zase k městu přiblížila, v jeho okolí se bojuje.
Kalinouského pluk mezitím v srpnu zveřejnil video z mise, které natočila kamera na Čechově přilbě.
Jak teď říká, už se docela cítí jako Bělorus:. „Když jsem skládal běloruskou přísahu, mnoho Čechů říkalo, že už nejsem Čech. Pro některé jsem buze*ant, protože hodně Čechů bojuje za Rusko. Odpovídám jim, že jsem Čech, ale bojuji se svými bratry Bělorusy. Každý kluk, každá žena, co s námi bojují, to je pro mě rodina. Oni mě také berou jako českého Bělorusa.“
Drazí čtenáři, online zpravodajství k ukrajinskému dění bude pokračovat zase ráno. Děkujeme za jeho sledování a přejeme dobrou noc.
Rumunsko oznámilo, že jeho námořnictvo dnes nedaleko přístavu Konstanca zneškodnilo volně plující ukrajinský námořní dron. Podle ministerstva obrany ohrožoval plavbu v Černém moři. Ukrajinská tajná služba SBU uvedla, že všechny své námořní drony má pod kontrolou, o žádný nepřišla a žádný z nich nevstoupil do rumunských vod.
O likvidaci bezposádkového plavidla požádala rumunské námořnictvo pobřežní stráž, která dron objevila asi 67 kilometrů od Konstance. Potápěči z rumunského zásahového týmu následně dron zneškodnili kontrolovanou detonací.
Agentura AP zveřejnila záběry pořízené z dronu, které ukazují zdevastované město Myrnohrad ležící v ukrajinské Doněcké oblasti. To je podle ní téměř obklíčené ruskými invazními silami. Myrnohrad leží nedaleko Pokrovsku, o kterém Rusko v posledních dnech tvrdí, že se ho zmocnilo. Ukrajinská armáda to ale popírá a argumentuje, že stále drží severní část strategicky důležitého města.
V Myrnohradu není prakticky vidět jedinou ulici, která by zůstala nedotčená boji. „Snaží se ho jednoduše vymazat z povrchu zemského,“ uvedl Oleksij Hodzenko, mluvčí dronového praporu 38. brigády námořní pěchoty, jejíž členové podle AP stále Myrnohrad bránili.
Myrnohrad je podle mapy projektu DeepState, jenž je považován za blízký ukrajinské armádě, téměř obklíčen ruskými invazními silami. Podle Hodzenka pro ukrajinské jednotky stále existuje cesta ven, Rusové jim ale ztížili logistiku. „Můžeme jen velmi zřídka provádět byť jen malou rotaci personálu. Lidi tam sedí týdny,“ popsal.
