Bílí andělé z Ukrajiny: Takhle zachraňují nevinné během bombardování
Rusové bombardují města a vesnice, hlásí válečný reportér Kim Sengupta z Independent.co.uk, který se vydal do válečné zóny, aby popsal, co prožívají tamní obyvatelé. Na pomoc jim pak přicházejí Bílí andělé, speciální jednotka, která zachraňuje nevinné a převáží je do nemocnic.
Ze školy zničené raketovým útokem stále stoupá štiplavý dým, zatímco minomety střílejí, zubaté ocelové střepy se tříští a rozhánějí dav, který se shromáždil, aby získal pomoc na náměstí.
Následuje okamžik ticha, je slyšet jen šumění lehkého podzimního vánku, než ti, kdo se vrhli na zem, začnou pomalu vstávat, setřásat prach ze šatů a rozhlížet se po ostatních.
Děti pláčou, rodiny a přátelé na sebe úzkostlivě volají. Jsou mezi nimi zranění, ale nikdo ne vážně, což je vzhledem k síle výbuchů docela překvapující. „Bůh nás dnes všechny ochránil,“ říká jedna žena a pokřižuje se, než vezme své dvě malé dcery do náruče.
Útok v pozdních ranních hodinách je v tomto městě na úseku frontové linie poblíž Avdijivky předvídatelnou a násilnou rutinou. Každodenní provoz záchranných služeb odváží raněné a mrtvé do nemocnice v nedalekém Kurachově a dále do Dněpra.
„Nechci tady zemřít“
O čtyřicet minut později dochází k výbuchu v jiné části města. Jdeme tam se dvěma členy policejního týmu zvaného Bílí andělé, během naší cesty jsme uviděli velký hluboký kráter. Nejsou žádné oběti, ale lidé hlásí, že místní žena nebyla od minulého ostřelování před dvěma dny spatřena.
Při prohlídce domů najdeme Natalyu ležet tváří dolů v její kuchyni. Vypadá klidně a jako první nás ve strachu napadne, že zemřela. Pak se ale dostaví mírné chvění, přežila, je zraněná a třese se podchlazením.
Natalya nejprve mlčí a v panice se rozhlíží. Pak mezi vzlyky začne šeptat: „Doteď nikdo nepřišel. Mám bolesti. Byla taková zima, taková zima... Mám strach. Nechci tady zemřít, zatímco tady budu takhle sama ležet.“
Major Vasilyi Pipa a kapitán Yevgeny Afendikov poskytnou první pomoc a ukládají Natalju do izolačního obalu. „Je to velká úleva, že je stále naživu, ale po dvou dnech je to opravdu překvapující,“ říká major Pipa. „Teď ji musíme rychle vzít na ošetření; lékaři udělají, co mohou. Ale nebezpečí tu bude pořád. Je to prostě příliš blízko hranic.“
Zatímco jinde čelí velkým zvratům, ruské síly se pokoušejí dobýt Andijivku a Bachmut. Obě města trpí neustálými raketovými a dělostřeleckými útoky a města a vesnice kolem nich se dostávají do křížové palby.
Cestou do Krasnohorivky je možné vidět separatisty ovládající město Doněck. Některé úseky silnic jsou jen 300 metrů od ruských pozic. „Střelnice z malých zbraní,“ vysvětluje kapitán Afendikov poté, co se nám do cesty připlete několik výstřelů. „Ale nebojte se, tohle je velmi krátký kousek, pojedeme rychle, děláme to pořád.“
Kdo jsou Bílí andělé?
Bílí andělé jsou policejní jednotka, která se nad rámec svých běžných povinností zapojuje do bojů proti ruským a separatistickým silám, a dokonce plní hasičské, sanitní a likvidační povinnosti. Jejich jméno jim dali místní lidé kvůli barvě vozidel, která řídí, a také kvůli tomu, kolik lidí už zachránili.
„Pro sanitky a hasiče je příliš nebezpečné jezdit do těchto míst, takže jsme museli naši činnost rozšířit,“ říká major Pipa. „Museli jsme dělat věci, o kterých jsme si nikdy nemysleli, že je budeme dělat. Zažili jsme několik obtížných situací, byli pod palbou a měli zraněné kolegy. Máme pár obrněných vozidel, zbytek jsou jen obyčejné dodávky.“
Dvojice je povolána do přízemního bytu, kde je nevybuchlá munice. Zadní stěnou pronikl 3 stopy dlouhý granát, který vypadá jako náboj z houfnice. Strážníci jej s pomocí majitele domu přemístili do příkopu dále na kraji silnice, kde jej úhledně položili vedle tří dalších. „Je potřeba být velmi opatrný,“ říká major Pipa. „Shromáždí je a zlikviduje speciální jednotka."
Krasnohorivku nakrátko dobyli separatisté během konfliktu v roce 2014, který vedl k vytvoření takzvaných lidových republik – Doněcké a Luhanské. Později toho roku ji znovu dobyly ukrajinské síly, ale nyní je opět místem bojů.
„Bylo tam hodně krve"
Dmitryi Nelypa, vedoucí chirurg traumatologického oddělení v nemocnici Kurachovo, vzpomíná na konflikt před osmi lety. „Tentokrát je to mnohem horší,“ říká. „Vidíme tolik případů způsobených ostřelováním a leteckými raketami. Některé z těchto útoků mohou být chyby, ale je jich příliš mnoho na to, abychom si mysleli, že nejsou úmyslné."
„V tuto chvíli máme dostatek zdravotnického materiálu díky mezinárodní i domácí pomoci. Musíme ale myslet i na budoucnost. Rychlost, kterou naše síly postupují, znamená, že mohou osvobodit Doněck,“ dodal Nelypa.
Většina z 16 000 předválečných obyvatel Krasnohorivky odešla. Ale pár tisíc se rozhodlo vydržet, navzdory nebezpečí.
Alexandra Cherniková je mezi těmi, kdo zůstali pozadu, navzdory prosbám svého syna, aby se k němu připojila v Dněpru. Záplava raket, která zničila školu, ji způsobila zranění nohou.
„Šla jsem do zahrady, když přiletěly rakety,“ vypráví. „Jedna přistála velmi blízko mě, zdálo se, že je jen pět nebo šest metrů daleko. Ozval se velmi hlasitý zvuk, záblesk světla a pak jsem měl na stehně velkou ránu. Bylo tam hodně krve.“
Alexandra (43) se chce po ošetření v nemocnici vrátit domů. „Musím se starat o spoustu zvířat,“ říká. „Nejen moje vlastní, ale i sousedů, kteří odešli. Nemohu je opustit. Přistěhovala jsem se sem z Doněcka během minulé války. Nemůžeme se celý život jen tak přesouvat. Jsem si jistá, že naše síly Rusy zatlačí a v budoucnu bude méně leteckých bomb."
„Nejsme optimisté... Jak můžeme být?“
Valentinu Romanenkovou odvážejí Bílí andělé po ošetření v nemocnici po raketovém útoku zpět do Krasnohorivky. Ona a její manžel jsou rovněž z Doněcka a jejich dvě dcery nadále žijí v separatistické oblasti.
„Všichni jsme bombardováni, ony v Doněcku a my tady,“ říká. „Tohle je hrozná válka. Trvá to měsíc co měsíc. Doufáme, že to brzy skončí, ale nejsme optimisté... Jak můžeme být?“
Dvaašedesátiletá Valentina strávila se svými dcerami dva týdny v Doněcku, když byly hranice loni na podzim ještě otevřené. Neví, kdy se zase uvidí. „Jedním z mála potěšení z toho, jak stárnout, je vidět vyrůstat vaše vnoučata,“ naříká. „To nemůžeme. Je to tak kruté.“
Valentina a její manžel Viktor chtějí také zůstat v Krasnohorivce. V neděli, 24 hodin poté, co se vrátila z nemocnice, došlo k dalšímu ostřelování a Viktor musel být evakuován se zraněním ramene a ruky.
„Chtěli jsme tu oslavit 50. výročí"
Maya Chickonenková (75) a její manžel Anatoly (81) se rozhodují, zda zůstat. Anatoly potřebuje neustálou lékařskou péči po mrtvici. Major Pipa se ho snaží přesvědčit, že potřebuje být ve městě, jako je Dnipro, ale Anatoly nerad opouští svůj domov.
„Jsme manželé 49 let a doufali jsme, že tu budeme na naše 50. výročí a po zbytek toho, co zbylo z našich životů,“ říká Maya. „Ale vypadá to, že to třeba není možné. Pokusím se přesvědčit Anatolye, že musíme na chvíli odejít a pak se vrátíme.“
Nedaleko jsou slyšet dva výbuchy. „Další bombardování, to mu možná pomůže rozhodnout se,“ přemítá Maya. „Ale nejsem si jistá, co ještě najdeme, pokud se někdy vrátíme.“
Ruský prezident Vladimir Putin je připraven setkat se s hlavou Ukrajiny Volodymyrem Zelenským v závěrečné fázi jednání. Putin to podle agentury Reuters prohlásil v Petrohradě na mezinárodním ekonomickém fóru. Mezi Ruskem a Ukrajinou se odehrála dvě kola jednání, která až na výměnu vězňů a těl padlých vojáků konkrétní výsledky nepřinesla. Ukrajina se od února 2022 brání ruské invazi.
„Jsem připraven setkat se s kýmkoli včetně Zelenského,“ řekl Putin o jednání s Ukrajinou. Poznamenal, že takové setkání by se mohlo uskutečnit v závěrečné fázi rozhovorů.
Dobré ráno, vážení čtenáři,
ruský prezident Vladimir Putin považuje možné setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem za velmi přínosné, musí být ale dobře připraveno. Podle agentury Reuters to prohlásil v rozhovoru s novináři na mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě. Rovněž prohlásil, že zbrojení Severoatlantické aliance nevnímá Ruská federace jako hrozbu, neboť si sama dokáže zajistit bezpečnost.
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra ráno. Přejeme vám dobrou noc.
