Trable mobilizace: Putin riskuje podporu Rusů, s válkou osobně nechtějí nic mít. Prchají i firmy
Ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi se od začátku mobilizace „povedla“ nečekaná věc: Podrýt společenskou smlouvu, která ho u moci držela přes dvě desetiletí, píše v analýze CNN. Prchají už nejen jednotlivci, ale i celé firmy se svými zaměstnanci.
Političtí filozofové tomu říkají společenská smlouva – lidé se vzdávají jisté části svých svobod a poslouchají vládce, on jim na oplátku zaručí práva a svobody zbývající. V Putinově Rusku vypadala tak, že se voliči nebudou zajímat o politiku a prezident se postará o jakousi stabilitu. Tak se s tím počítalo ještě v začátcích invaze na Ukrajinu.
Kreml zdůrazňoval, že „speciální vojenskou operaci“ povedou jen profesionální vojáci. Byla to fikce, ale pořád se ještě spousta Rusů mohla pohodlně uklidňovat, že se neděje nic mimořádného, a strašná krveprolití na Ukrajině ignorovat.
„Částečná mobilizace“ vyhlášená minulý měsíc tento pokoj brutálně narušila. Přišel strach. Dlouhé fronty aut před hranicemi s Finskem, Gruzií či Mongolskem ukazují, že tisíce ruských mužů, kteří by mohli být odvedeni, „volí nohama“, jak říkají politologové.
Na Rusech Putinovi nezáleží
„Drastické politické rozhodnutí odhaluje Putinovy priority. Prezident si troufnul oznámit zřejmě nejnepopulárnější politické rozhodnutí své 22leté vlády, bez ohledu na to, kolik masová mobilizace vyvolá hněvu a sociálního napětí a jak ohrozí vnitropolitickou stabilitu,“ komentovala v magazínu Foreign Affairs ruská exilová politoložka Taťána Stanová.
„Až donedávna většina Rusů akceptovala dohodu s Kremlem: Putin bude bojovat za ‚historickou spravedlnost‘ proti ukrajinským ‚náckům‘, spoléhaje se na ‚profesionály‘ a dobrovolníky. To našlo výraznou společenskou podporu, ale s významnou podmínkou: Že bude bojovat bez přímého zapojení běžných Rusů, kteří si od začátku invaze žili víceméně jako obvykle. Když se Putin rozhodl pro mobilizaci navzdory předvídatelnému hněvu veřejnosti, ukázal, že má-li volit mezi dosažením svých cílů na Ukrajině a uklidněním ruské společnosti, volí to první, obětuje veřejnou podporu pro geopolitické vítězství na Ukrajině.“
V sibiřských či kavkazských regionech, kde žijí jiné než ruské národnosti, propukají protesty, místy i násilné – často to vypadá, že povolávací rozkazy dostávají muži z těchto etnik častěji než bílí Rusové. Do nejedné odvodové kanceláře dopadl Molotovův koktejl. Jednoho vojenského komisaře přímo v kanceláři rezervista postřelil, jak informovalo Rádio Svobodná Evropa.
K neklidu mezi voliči se rychle začaly přidávat i obavy a spekulace, že vláda zavře hranice a natvrdo bude bránit v cestování mužům v příslušném věku k odvodu (už tak mají nařízeno nikam nejezdit, kdyby jim snad do schránky přišel povolávací rozkaz). Nebo že Kreml vyhlásí nějakou formu stanného práva.
„Nepřicházejí jen jednotlivci, i velké ruské korporace se přesouvají do Kazachstánu,“ uvedla pro CNN Madina Abilpanova z kazašské realitní firmy DM Associates. Sehnat jim kanceláře je takřka nemožné, i když jsou ochotny draze zaplatit. A podobné je to i s bydlením. Mobilizace tak způsobila „odliv mozků“ – vzdělanější střední třída má spíš prostředky na to, aby před mobilizací prchla do ciziny.
Putin vybudoval svou moc tak, že se prezentoval jako opak svého předchůdce Borise Jelcina, prvního prezidenta Ruska, který vládl v době chaotické transformace 90. let. Jenže scény rozhořčených davů konfrontujících úředníky i potyčky s policií kvůli odvodům vypadají tak trochu jako návrat do Jelcinovy éry.
A podobná nálada panuje na kanálech Telegramu a dalších sociálních sítích. Některá videa údajně ukazují brance, když se dozvídají, že půjdou rovnou na ukrajinskou frontu, s minimem výcviku. Jedno zhusta sdílené video zobrazuje ženu ve vojenské uniformě, kterak odvedencům vysvětluje, že si musejí sami opatřit výstroj, od spacáku po lékárničku.
„Požádejte své přítelkyně, manželky či matky o menstruační vložky a nejlevnější tampony. Víte, k čemu jsou dobré tampony? Zacpete jimi ránu od kulky, nabobtnají a ránu zavřou,“ vysvětluje mužům vojačka. „To známe už z Čečenska.“
Právě války v Čečně teď nabízejí historické lekce. Ta první (1994-96) skončila pro Jelcinovo Rusko ponižující porážkou. Odhalila korupci v ozbrojených složkách a vůbec kolaps ruské vojenské síly. Na druhé válce v Čečensku (1999) se vyvezl Vladimir Putin – v srpnu ho Jelcin jmenoval premiérem a označil ho i na svého nástupce, což se potvrdilo hned koncem toho roku, když Jelcin na Silvestra rezignoval.
Ve druhé čečenské válce byl Kreml daleko pečlivější v hlídání médií, což Putinovi pomohlo prezentovat se coby tvrdý a schopný lídr. V tomto směru pokračoval a přitvrzoval, avšak nynější scény z Ukrajiny mu tuto auru narušují. Snímky zabitých a zajatých ruských vojáků i techniky zničené či ukořistěné ukrajinskými obránci nabízejí paralely k fiaskům první války v Čečensku, kdy fotografové přinášeli obrázky vystrašených a bídně vystrojených branců v čečenském zajetí.
Matky vojáků versus vláda
Tehdy aktivistické skupiny jako třeba Ruský výbor matek vojáků poskytovaly právní pomoc odvedencům, k nimž se nadřízení často chovali docela brutálně. Matky také zazářily, když si do Čečny pro své zajaté syny prostě dojely – a díky tomu dostaly možnost kritizovat vládu.
To se Putin snažil řešit profesionalizací armády, spíš než brance měla využívat vojáky se smlouvou. Na Ukrajinu mu však jejich počty, třebaže doplněné o de iure nelegální žoldnéře (Wagnerovci aj.), nestačily, armáda tam posílala odvedence – někdy přímo nelegálně, jindy nadřízení dotlačili mladíky, aby podepsali kontrakt; z odvedenců se rázem stali profesionálové. Za to se Moskva do jisté míry omluvila, částečná mobilizace však situaci opět rozvířila.
I Kremlu loajální kruhy si nyní troufají mobilizaci kritizovat, přinejmenším její nezřídka chaotický průběh a omyly.
„Vývoj představuje zřejmě rostoucí hrozbu pro prezidenta, jehož popularita a sevření moci závisí do velké míry na obrazech a propagandě: Zobrazování Putina jako nepostradatelného vůdce, který zvedl Rusko z kolenou, jak v hospodářském, tak geopolitickém ohledu, a přinesl stabilitu,“ komentuje Rádio Svobodná Evropa. Kremlu ubližuje dlouhodobé nezvládání korupce, šlendriánu, potom covidu. „Tyto krize Putin ustál a zatím se zdá, že nečelí žádné bezprostřední hrozbě v důsledku války a mobilizace. Ale může se to změnit, když se věci na bojišti pro Rusko zhorší či když hospodářství bude trpět západními sankcemi vážněji než dosud.“
„V ruské státní televizi je to teď černé, ale kritika Vladimira Putina zůstává naprosté tabu,“ tweetoval Francis Scarr z BBC a přidal video jedné z televizních debat
„Netrénovaní muži nemohou za žádných okolností být vrženi na frontu, to by nemělo žádný smysl. Proč obětovat muže, kteří nemůžou zalátat a zacpat ty díry?“ kritizovala chvatnou mobilizaci vyhlášení moderátorka Olga Skabejevová. „A kolik těžkostí tam bylo! Kolik blbosti po celé zemi! Lidem se nic neřekne. V prvních dnech povolávali špatné muže. Ale Putin to vzal do rukou, Putin ví, co se děje.“
Soudruzi Putina nechápou
Margarita Simonjanová, šéfka mediálního impéria RT a Rossija Segodňa, připomíná řadu nesrovnalostí při odvodech – do redakce jí prý přišly stovky stížností (polovina se týkala věkového limitu odvodu), nasadila na ně celá oddělení svých zaměstnanců.
„Soudruzi velitelé, naslouchejte,“ apelovala propagandistka na odvodovou mašinerii. „Vrchní velitel ozbrojených sil tam brance neposílá,“ připomněla Putinův projev oznamující mobilizace. „Opravdu si myslíte, že tím myslí kadeřníky, kardiaky, lidi se zlomenými obratli, učitele roku ze Pskova, muzikanta z orchestru, umělecké šéfy divadel?“
Zároveň ale Simonjanová uvádí, že to jsou jen podružnosti: „Velmi, VELMI doufáme, že zdravý rozum zvítězí a částečná mobilizace v co nejkratším čase bude transparentní, zákonná a pořádná,“ tweetovala.
Připomíná to historický motiv „dobrý car, špatní bojaři“ – cara, tedy nyní Putina, vnímá veřejnost jako moudrého a velkorysého vládce a z veškerých chyb viní jeho intrikující podřízené.
Je to ovšem tenká linie. Ať už bude částečná mobilizace zorganizována jakkoliv dobře nebo špatně a v jakémkoli rozsahu (ministr obrany Sergej Šojgu uvedl 300 tisíc, tajný odstavec prezidentského dekretu prý počítá s milionem – a nic z toho není závazným limitem), jedná se pro Kreml o riskantní krok. Moc stále drží pevně, ale větev si pod sebou nařízl.
