Wagnerovci nehrozí jen Ukrajině. „Pozor na ruský imperialismus,“ varuje Afriku Lipavský
Bylo to na Donbase roku 2014, kde se poprvé objevili obskurní ruští žoldnéři tzv. Wagnerovy skupiny. V invazi na Ukrajině mají nyní stále větší úlohu a počty, ovšem další žoldáci nadále působí v Africe. Po proniknutí k vládnoucím kruhům v Mali natahují prsty po dalších zemích s nestálou politickou situací a zásobami cenných surovin.
V prosinci, dva měsíce před ruským vpádem na Ukrajinu, odletěly stovky wagnerovských žoldáků do Mali podpořit novou vládu – vojáky, kteří kontrolu nad státem západoafrického vnitrozemí uchvátili pučem loni v květnu. Převrat Evropa neuznala, vztahy s novou vládou padly na bod mrazu.
V důsledku toho – a rovněž kvůli nevybíravému působení ruských žoldáků – se utlumily evropské vojenské mise v zemi. Čeští vojáci se účastnili francouzské operace Barkhane (úkolové uskupení Takuba) a také jezdili cvičit ty místní v rámci mise EUTM Mali. Rozhodnutí ukončit první padlo v polovině února (týden před ruskou invazí na Ukrajinu), ta druhá se do jisté míry zadrhla v dubnu (toto pololetí jí zrovna velí Armáda ČR). Zůstává mise MINUSMA pod hlavičkou OSN.
Wagnerovci, hrozba pro lidi
O vztazích s Afrikou se jednalo i na neformálních zasedáních ministrů obrany, respektive zahraničí Evropské unie začátkem tohoto týdne. „V důsledku ruské agrese na Ukrajině a aktivit Moskvy v Africe a na dalších místech je svět nebezpečnější,“ řekla česká ministryně obrany Jana Černochová, když v Kongresovém centru Prahy hostila své kolegy.
„V Mali Rusko zvyšuje svůj negativní vliv skrze Wagnerovu skupinu, což vedlo k porušování lidských práv, plundrování přírodních zdrojů a dalším ztrátám bezpečnosti. Ruští žoldnéři představují přímou hrozbu pro lidi,“ uvedl tamtéž Josep Borrell, vysoký představitel EU pro zahraniční politiku („ministr zahraničí EU“).
Nejde tu jen o vojenské otázky. Kde působí Wagnerovci, tam zpravidla vedou i stopy oligarchy Jevgenije Prigožina (zvaného Putinův šéfkuchař). Má široké portfolio, jeho firmy umějí pomáhat s médii, sociálními sítěmi, propagandou, jakož i falšováním voleb – služby, které se hodí všem vládám, jimž jde o udržení se u moci bez větších skrupulí. Také se Prigožinovo impérium stará o dobrou image žoldnéřů. Mj. jeho firma vyprodukovala akční film Turista, který v hrdinském světle vykresluje ruské bojové instruktory ve Středoafrické republice.
Prigožin neustále odmítá, ba se i v Rusku soudně brání, že by byl majitelem soukromé armády alias Wagnerovců – snad i proto, že jsou takové v Rusku zakázány. Podle některých ruských investigativců i západních analytiků však nejde až tak o soukromý podnik, jako spíš o prodlouženou ruku ruských tajných služeb.
„Není pochyb, že v těchto zemích probíhá jistá ruská vlivová kampaň, jež slouží více účelům,“ komentoval pro Foreign Policy Cameron Hudson, expert na americko-africké vztahy v Centru pro strategická a mezinárodní studia. „Je to proruské, antifrancouzské, proti establishmentu, takže to v těchto zemích oslabuje jejich vedení.“
Protifrancouzské postoje tu jsou historicky od koloniálních dob, podle Hudsona je otázkou, nakolik je Moskva přiživuje. „Když je někde otevřená rána, hledají, jak tam sypat sůl,“ zhodnotila strategii ruského pronikání do afrických zemí Anna Borščevskaja z think tanku Washington Institute for Near East Policy. Pomáhá, že na rozdíl od západních zemí v Africe Rusko nebylo koloniální velmocí. „Vykreslují se tu jako opak,“ dodala pro magazín Foreign Policy.
Ruský imperialismus v Africe
Český ministr zahraničí Jan Lipavský ale na pražském setkání s kolegy připomněl, jak je to falešné tvrzení: „Na jaře jsem vydal článek o ruském neokolonialismu, vyšel v řadě médií v Africe. Varoval jsem v něm před ruskými imperialistickými choutkami a apeloval, aby africké země nezapomínaly, že za spolupráci s Ruskem platí vysokou cenu.“
„Myslím, že do takových zemí, jako třeba Súdán, Čad, mohou Rusové získávat cestu. Probíhají tam změny, v politickém prostoru lze všechno uchvátit,“ dodal Hudson. „Středoafrickou republiku v podstatě řídí,“ uvedl generál Stephen Townsend, velitel amerických sil v Africe. Naopak se Rusku příliš nevydařilo angažmá v Libyi, kde o moc dlouho zápasily dva tábory.
Příštím cílem by mohla být Burkina Faso. V lednu v zemi proběhl puč a s vojáky, kteří se chopili moci, nechtějí mít zahraniční partneři moc co do činění. Naopak pro Wagnerovce je to úrodná půda. „Odhadujeme, že v blízkém či středním horizontu to bude nejspíš Burkina Faso, kdo osloví Wagnerovce s potenciální žádostí o pomoc,“ uvedl pro Foreign Policy zdroj z amerických tajných služeb. Pro vměšování ruských žoldnéřů a navázaných firem je příhodné, že Burkina Faso sousedí s Mali.
Jak uvedly New York Times, po puči se v hlavním městě Ougadougou srotili demonstranti, mávali ruskými vlaječkami a volali po pomoci od Moskvy. Zadarmo ale ta pomoc nebude: Rusy tu lákají například zlaté doly.
A místo zajištění bezpečnosti mohou obyvatelé očekávat spíš další násilí, jak ukazuje nová analýza projektu ACLED. Wagnerovci své násilí ve 52 procentech případů ve Středoafrické republice zamířili na civilisty, v Mali dokonce v 71 procentech. Tedy víc než státní armády, ale i proti nim bojující povstalci.
Ukrajina provedla v Rusku další útok na ropovod Družba. Ropu z Družby stále odebírá Slovensko a Maďarsko a jejich vlády dříve reagovaly negativně na přerušení dodávek způsobené ukrajinskými útoky. V tuto chvíli není zřejmé, zda a jak pondělní útok dodávky narušil. Kyjev také loni v létě zastavil tranzit ruské ropy přes své území.
Slovenský přepravce ropy Transpetrol uvedl, že neeviduje žádné výpadky dodávek ropovodem Družba. „Situace momentálně nemá žádný vliv na tranzit ropy na slovenském území a Transpetrol řídí přepravu ropy pro svého zákazníka v souladu s jeho požadavky,“ sdělil agentuře Reuters Transpetrol, který přepravuje ropu do jediné slovenské rafinerie Slovnaft.
Evropská komise dnes navrhla dvě řešení na podporu finančních potřeb Ukrajiny v letech 2026 až 2027. Jedním je půjčka od Evropské unie, druhým reparační půjčka zajištěná zmrazenými ruskými aktivy v EU. Návrhy, které jsou podpořené několika legislativními texty, podle Komise zavádějí řadu záruk na ochranu členských států a finančních institucí před možnými odvetnými opatřeními ze strany Ruska.
„Ukrajina je na kritické křižovatce, vyjednávaní o míru pokračují, ale vidíme, že Rusko stupňuje své útoky, jsou stále intenzivnější a narůstá potřeba financování Ukrajiny,“ uvedla na tiskové konferenci v Bruselu šéfka Komise Ursula von der Leyenová.
Rada EU se dohodla s europarlamentem na ukončení dovozu plynu z Ruska. „Je to začátek nové éry. Éry úplné energetické nezávislosti Evropské unie na Rusku,“ řekla dnes ráno novinářům předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Připomněla také, že EU už významně omezila dovozy energie z Ruska. Na začátku ruské invaze na Ukrajinu platily měsíčně evropské státy až 12 miliard eur (přibližně 290 miliard Kč) za ruské energie, nyní je to přibližně 1,5 miliardy eur (36 miliard Kč) a cílem je podle ní je srazit tyto výdaje na nulu.
