Nasťa se z Česka vrátila na Ukrajinu: „Nakupujeme jídlo a přímotopy.“ Zmínila i obavy

Už když Nasťa z Kyjeva přijela na jaře do Prahy, věděla, že dlouho nezůstane. Hledala si práci, ale jen dočasnou, ze které by mohla brzy odjet zase na Ukrajinu. Přemýšlela sice o tom, že by se úplně přestěhovala do Prahy, ale nedokázala to. „Cítila bych vinu, že jsem opustila domov,“ vysvětlila pro Blesk Zprávy.

Domů se vrátila 5. června.  Vedlo ji k tomu několik faktorů, tím nejdůležitějším byla práce. Kdyby znovu nenastoupila do zaměstnání, propustili by ji. „Ale protože mám dobrou práci a dobře vydělávám, dlouho jsem se nerozmýšlela. A také se mi stýskalo po domově, po Ukrajině, po Kyjevě. Cítila jsem potřebu tam být a pomáhat, jak jen to jde,“  řekla Nasťa.

Kateryna Vandyčová, která pracuje pro České centrum v Kyjevě, poprvé odjela do Česka v červnu. „Myslím si, že lidé, kteří odjeli v únoru, březnu nebo dubnu, mají v hlavě obraz města a nedokážou si představit, jak je to dnes. K tomu strach, kam jet, co je zpátky čeká, sirény, jak se vrátit s dětmi. Hodně otázek, na které člověk nemá odpovědi. Nic se nedá posoudit nebo naplánovat, rakety všechny plány změní,„ řekla Blesk Zprávám. 

Až nyní končí příběh Sovětského Svazu. Putin tuto válku nepřežije, říká analytik Svárovský

„Když jsem poprvé opouštěla Ukrajinu, hodně jsem se bála. Den před odjezdem jsem chtěla vrátit jízdenky a nikam neodjet. Bála jsem se opustit svůj domov, že se s ním něco stane a já se nebudu mít kam vrátit,“ přiznala.

Nasťa teď Kyjev považuje za jedno z těch bezpečných měst na Ukrajině. Přesto ji hned po příjezdu „přivítalo“ několik raket. „Bylo to pro mě takové tvrdé welcome home,“ vzpomínala. Nejdřív vnímala každou sirénu, pak si ale zvykla. „A když je pár dní neslyšíme, cítíme nějakou prázdnotu. Přemýšlíme, proč nehoukají,“ připustila.

V noci se sirény rozezní i čtyřikrát během dvou hodin. Nasťa a její blízcí už na to ale nechtějí reagovat – říkají si, že pokud musí umřít, tak alespoň ve spánku. „Nakonec je válka jako droga, už to prostředí nedokážete opustit. Nedávno jsem v jiném městě navštěvovala svou rodinu, a když 20 kilometrů ode mě sestřelili dvě rakety, necítila jsem strach, ale adrenalin. A takhle to má hodně lidí,“ popisuje.

Rusové zatkli na Krymu bývalého šéfa separatistů. Oholil si knírek a s falešným pasem mířil na frontu

Návrat do země, kterou už několik měsíců ničí Ruská federace, ji dost změnil. „Začala jsem se radovat z maličkostí, je to jako žít svůj poslední život, poslední šanci, kterou nesmím pustit. Snažím všechno si zapamatovat, kdybych musela znovu utéct,“ uvedla Nasťa.

Podobné myšlenky měla i Kateryna. Když začala válka, nedokázala odjet do nějakého bezpečnějšího ukrajinského města.

„Řešila jsem to s psycholožkou, a když už jsem se rozhodla, blízko domu, kde jsem byla, dopadla raketa, všechno se třáslo. Neměla jsem sílu někam utíkat, tak jsem se rozloučila s každou svíčkou, s každým talířem, a skoro celou noc jsem brečela. Například, nemohla jsem vůbec odjet do nějakého bezpečnějšího města v Ukrajině, neříkám už o státu. A odjela jsem jen 300 kilometrů od mého domova,“ uvedla.

Nasťa: „Všichni šetříme, nakupujeme trvanlivé potraviny a elektrické radiátory“

V Česku často vzpomínala na jídlo, které si v Kyjevě dávala. „V Kyjevě se nachází hodně skvělých a oproti Praze levných restaurací. Praha má hodně hospod a italských podniků, ale Kyjev má mnohem větší výběr ze světové kuchyně. Snažíme se chodit do kaváren, žít normální život a posílat co nejvíc peněz na výzbroj a tak. Ukrajina to bez energie mladých lidí nezvládne,“ apelovala.

Měnit teď nic nechce, přestože ji rozhodí zprávy o smrti blízkých. Po špatných událostech cítí ještě větší potřebu pomáhat, hlavně finančně. Na sociálních sítích sdílí důležité informace o válce, aby svět nezapomněl, a také se zúčastnila protestu.

„Stejně jako hodně lidí, i já se snažím kupovat zboží a jídlo vyrobené na Ukrajině. Pomáháme tím udržet naši ekonomiku. Byla bych aktivnější, ale kvůli práci víc času nemám,“ dodala.

Nezvyklá česká pomoc proti Putinově agresi: České bunkry mají odolávat na Ukrajině ruským střelám

Na to upozornilo i BBC – Ukrajinci se chtějí vrátit do práce, platit daně, přispívat ozbrojeným silám a pomáhat ukrajinské ekonomice, aby se ostatní měli kam vrátit. 

Přestože ještě nedávno Nasťa přemýšlela o úplném přestěhování do Prahy, už by to nezvládla. Cítila by se špatně, navíc jí v Praze chybělo několik věcí, především rodina. „Nejen že mi chyběli, spíš jsem se bála o jejich život,“ sdělila. Postrádala také svobodu, kterou mají čeští občané. „V cizím státě budu vždycky cizinec, to je prostě fakt.“

„Mí známí, kteří se báli vrátit na Ukrajinu, ale už jsou doma, říkají, že v srdci cítí klid. Ikdyž je to tam nebezpečné, jsou doma a všechno je ,jejich´. I já měla radost, že spím na podlaze v chodbě, když jsem se tam schovávala před raketami, protože to byla ,moje chodba´´, přestože bydlím v nájmu,„ doplnila Kateryna.

Stejně jako ostatní obyvatelé Ukrajiny se Nasťa připravuje na obávanou zimu. „Všichni šetříme, nakupujeme trvanlivé potraviny, babička konzervuje. Také kupujeme elektrické radiátory, protože nikdo neví, jestli budeme mít jak topit,“ vyjmenovala.  

Lina: Maminka se vrátila zpátky, na Ukrajině má domov i práci

Lina žije v Česku se svou rodinou už pět let. Příbuzní a přátelé zůstali na Ukrajině, kde žijí v neustálém strachu. „Přestože byla válka s Ruskem nevyhnutelná, bylo děsivé si uvědomit, že ničí města vašich nejbližších,“ uvedla pro Blesk Zprávy. Na rozdíl od Nasti si nezvykla, obavy se čím dál tím zvyšují, stejně jako nenávist k Rusku.

„Opravdu se chci vrátit domů, samozřejmě jen pokud to bude bezpečné,“ sdělila. „Naše město bombardovali už v prvních dnech války, a tak za mnou přijela maminka. Teď se však vrátila zpátky na Ukrajinu. Domov i práci má tam, neplánovala být v Česku dlouho,“ vysvětlila

Lina připomněla, že Ukrajinci své domovy neopouští z vlastní vůle, ale protože musí. „Na Ukrajině však stále mají známé i příbuzné. Mají tam otce, manžely a syny, kteří svou zemi brání v první linii,“ upozornila.

Prsa na obranu Ukrajiny: Platforma s akty už vydělala armádě miliony. „Skončí, až Putin zemře“

K návratu domů ale vedou uprchlíky i další důvody, hlavně když utečou dál na západ, zvýší se jim životní náklady, jazyková bariéra a ztíží se možnost sehnat bydlení.

The Guardian navíc předpokládá, že život ukrajinským utečencům ještě štíží nadcházející měsíce. Prvotní příliv dobré vůle napříč Evropou vyprchává a Ukrajinci se musí sami postarat o jídlo i ubytování. Stále je to ale menší boj než návrat do válečné oblasti.

Uprchlíci tak cítí vykořeněnost i strach o blízké, kteří na Ukrajině zůstali. V hlavě pak svádí bitvu: Zůstat v zahraničí nebo se vrátit na Ukrajinu? Za hranicemi se zdá, že je všechno v pořádku. Dočasný klid však zmizí, jakmile se podívají na zprávy.

„Abych byla upřímná, nedokážu se zbavit strachu. Občas nakrátko pomůže práce. Pak si ale stejně uvědomím, co se děje, a obavy prostoupí každou buňku mého těla,“ povzdechla si Lina.

Mimo vlast často zůstávají hlavně rodiny s dětmi. „Asi bych také přemýšlela jinak, kdybych měla děti. To je hodně důležitý faktor,“ potvrdila Nasťa. Lina má dceru, která už se naučila plynně česky. Rychle to podle ní zvládnou i další ukrajinské děti.

„Jsem opravdu vděčná českému státu i Čechům za pomoc a podporu. Nebudu mluvit za všechny Ukrajince, ale osobně jsem se z jejich strany vždycky setkala s pozitivními reakcemi. S pochopením, empatií, podporou a pomocí,“ vyjmenovala. „A pokud jde o plyn, žijeme v 21. století, je čas přejít na environmentální energii. Rusku nikdo nic nedluží, příliš mnoho zemí si vzalo jako rukojmí,“ zakončila.

„Nikdy jsem si nemyslela, že budu připravená vzít zbraň a bojovat nebo že půjdu do nemocnice nosit zraněné kluky, mýt lůžka a sanitky od krve. Ale prostě najednou chápeš, že máme nějakého člověka v podvědomí, který se probudí a tvůj život už nebude stejný,“ doplnila Kateryna.

„Taková věc se nedá logicky vysvětli, jak to funguje, co to je za emoci, odkud pochází. Je to něco, co se prostě najednou objeví v podvědomí. Stejně tak láska k vlasti,“ dodala.