Svitlana se synem žije ve sklepě staré továrny. Manžela jí zabil šrapnel, Rusové tvrdili, že infarkt
Svitlana se svým synem Danylem nestrávila v ukrajinském městě Dnipro ani jediný den, když jí došlo, že bez peněz, nabídky práce a místa, kde by se mohli natrvalo usadit, se budou muset vrátit do svého bytu ve Slovjansku. K tomuto městu se přitom přibližuje fronta a bombardování je na denním pořádku, napsal britský list The Guardian.
Toho dne si brzy ráno sbalili věci do dvou tašek a odešli z pokoje, který si pronajímali v obecním bytě ve Slovjansku. Dobrovolníci je odvezli do Pokrovsku, jediného místa, kde ještě funguje nádraží, a tam nasedli do evakuačního vlaku. Bylo to podruhé, co museli utíkat před válkou. V roce 2014 opustili domov v Horlivce poté, co město obsadili Rusové. Svitlanina manžela zabil šrapnel, ale ruské úřady jí odmítly vyplatit odškodnění, tvrdily, že zemřel na infarkt.
V evakuačním vlaku měla Svitlana dostat poukázky, které si v Dnipru měla vyměnit za peníze pro přesídlence. Lidé v jejím vagonu ale poukázky z neznámého důvodu nedostali. V Dnipru je přivítali členové letničního hnutí a vzali je do modlitebny přeměněné na ubytovnu. Hned toho večera ale vyšlo najevo, že Svitlana se odtamtud po několika dnech bude muset odstěhovat.
Stěžuje si, že v Dnipru pronájem pokoje vyjde v přepočtu na více než 8600 korun. „To je naprosto nerealistické,“ říká. „Kdybych tak měla víc času, mohla bych si najít práci, ale mezitím bychom museli bydlet na smetišti,“ posteskla si a dodala, že ví o lidech, kteří na sociální příspěvky pro vysídlené osoby čekali tři měsíce. „Nemáme žádné příbuzné a v současném světě jde jen o peníze,“ řekla tato žena.
Další den odjela přes Kramatorsk zpátky do Slovjansku. Od začátku července se ale podmínky pro ni a Danyla výrazně zhoršily. Žijí ve sklepě staré továrny vedle svého domu. Během deseti dnů se dostali ven jen čtyřikrát. Ve sklepě je vlhko, není tam telefonní signál a všichni Danylovi kamarádi odjeli, v okolí zůstal sám.
Zbývající Svitlanini sousedé také říkají, že z dříve stotisícového Slovjansku neodešli kvůli chybějícímu provizornímu bydlení někde jinde i nedostatku pracovních příležitostí. „Pokud by mi nabídli dům, stejně bych po měsíci skončila na ulici. Radši zůstanu tam, kde znám lidi. Kdo by mi pomohl ve Lvově (na západě země)?“ ptá se Svitlana.
Ve Slovjansku celé týdny neteče voda, bez dodávek plynu jsou jeho obyvatelé ještě déle, dodávky elektřiny mají výpadky. Lidé si tak místo vařičů venku zřídili provizorní grily. Otevřených zůstalo už jen několik obchodů s potravinami a o možnostech práce nemůže být řeč.
Bezpilotní letouny se staly klíčovou součástí ukrajinského boje za svobodu. Od prvních dnů ruské invaze v roce 2022 přinášejí ukrajinským silám levnou a účinnou možnost, jak se bránit silnějšímu protivníkovi. Aby dokázali čelit přesile, museli Ukrajinci rychle inovovat a vyvíjet nové způsoby jejich nasazení.
NATO se snaží z války na Ukrajině vytěžit zkušenosti prostřednictvím centra JATEC v polské Bydhošti, které podporuje spolupráci aliančních a ukrajinských jednotek. Důležitou roli hraje i sdílení znalostí ukrajinských veteránů – v Polsku se o své zkušenosti s dronovou válkou podělili s vojáky z Velké Británie a USA. Video s bývalým ukrajinským operátorem dronů zveřejnilo NATO na síti X.
Ruský politolog Alexandr Morozov, který od roku 2013 žije v Česku, tvrdí, že Kreml se už řadu let systematicky připravuje na mnohem větší válku. Podle něj se v generálním štábu od roku 2005 šířil názor, že k rozsáhlému konfliktu dojde kolem let 2030–2035, a válka na Ukrajině je jen zkouškou. Putin prý mezitím využívá propagandu i militarizaci společnosti, aby udržel obyvatelstvo v přesvědčení, že Rusko je stále velmoc.
Podle serveru Aktuálně.cz Morozov zároveň zdůraznil, že ruská kultura a vzdělávání jsou dnes plně podřízeny militaristické ideologii a lidé si v ní jen těžko hledají alternativu. „Společnost se podřídila ideologii zášti,“ říká a dodává, že putinismus se opírá o směs ukřivděnosti, pocitu nadřazenosti a neustálého boje se Západem.
Ukrajinské drony v noci na dnešek zaútočily na rafinerii ve městě Kiriši v ruské Leningradské oblasti. Sedm dronů bylo zničeno a požár v průmyslové zóně uhašen, oznámil gubernátor oblasti Alexandr Drozdenko. Závod, který byl otevřen v roce 2017, patří k největším v Rusku a podle různých zdrojů ročně zpracuje až 21 milionů tun ropy. Terčem útoků byl celkem třikrát, loni v březnu a letos v březnu a září.
Zasaženo bylo celkem 11 ruských oblastí, kde systémy protivzdušné obrany sestřelily 117 ukrajinských bezpilotních dronů, uvedl s odkazem na ruské ministerstvo obrany ruskojazyčný server BBC.
Svitlana nedostala plat od té doby, co obchůdek, ve kterém pracovala, kvůli válce zavřel. Její sousedka Natalija, která pracovala v místní psychiatrické nemocnici, říká, že jí plat byl v březnu snížen z asi 5200 korun na asi 1440 korun a od května nedostává už vůbec nic.
Předpokládá se, že Slovjansk je dalším městem, které Rusové během ofenzivy v Donbasu chtějí dobýt. Od začátku července jeho zbývající obyvatelé zažili takové dny, kdy ostřelování vůbec nepřestávalo.
„Všichni se tu skládáme a přinášíme jídlo, jaké kdo má - někdo má mrkev, někdo trochu rýže,“ popisuje Svitlana, jak přežívají. „Co nechápu, je to, že ze Západu přicházejí peníze, ale sem nikdo nepřijede (s pomocí) kromě zaměstnanců města, kteří nám dodávají vodu,“ říká.
