Západní automobilky v Rusku: Z ukázkových investic se vracejí do 90. let

Jak ruská ekonomika počátkem století rostla, mj. díky vyšším cenám ropy a dalšího nerostného bohatství, zahraniční automobilky se chopily šancí otevřít v zemi továrny. Přitom ještě o dekádu dřív tam bylo vlastnictví automobilu velkou vzácností.

Ruská střední třída se ovšem rychle rozrůstala, 150 milionů obyvatel mělo podle tehdejších prognóz znamenat do roku 2020 největší odbytiště automobilů v Evropě. S velkou slávou tak přicházely evropské, americké i japonské firmy. Otevíraly závody ve dvou nových průmyslových centrech: Petrohrad a Kaluga, jihozápadně od Moskvy. Za docela slušné peníze najímaly statisíce zaměstnanců.

Mnozí z nich teď žijí v nejistotě, kdy – pokud vůbec – se do svých továren vrátí. Do pár týdnů po zahájení invaze na Ukrajinu se běžící pásy zastavily kvůli západním sankcím, které mj. znemožňují dovoz komponent. Firmy musely zvažovat, zda Rusko zcela opustí. Za letošní květen se v Rusku vyrobila jen 3 % aut oproti květnu loňskému.

„Lidé čekají, co přijde dál,“ svěřil se pro Sever.Realii Sergej, zaměstnanec fabriky Nissan v Petrohradě, který teď do práce nechodí. „Odcházet nemá smysl, dál nám běží zdravotní připojištění a bereme dvě třetiny platu.“

„Věříme, že to může být ještě vážnější, vleklé,“ komentoval válku a související krize generální ředitel Nissanu Makoto Učida na červnové valné hromadě japonského koncernu. V Petrohradě má asi dva tisíce zaměstnanců a ředitel počítá, že se do práce před říjnem určitě nevrátí. V témže městě zastavily produkci i japonská Toyota a korejský Hyundai a evropští výrobci náklaďáků Scania a Man. V Petrohradě měly zahraniční automobilky dohromady skoro deset tisíc zaměstnanců, dalších sedm tisíc v Kaluze. Skoro všichni skončili na nucené dovolené s platem o třetinu zkráceným.

Supermarkety jsou sice plné jídla, rubl se otřepal. Sankce ale vrátí Rusko tak o 15 let zpět

Průměrně si takový dělník v Petrohradě vydělal 40 tisíc rublů měsíčně (necelých 16 tisíc Kč). Při rostoucích cenách zboží však dvě třetiny platu nemusí stačit, dělníci se tak poohlížejí po brigádách.

„Kdo má další specializaci, může najít přivýdělek v tom oboru, většinou ale berou nekvalifikované práce – nakládají zboží, někteří třeba mají taxikářské licence,“ uvedl Igor Temčenko, předseda odborů MPRA v Petrohradě.

Škoda a VW končí

Skupina Volkswagen se naopak svých zaměstnanců, pro něž nemá práci, snaží zbavit. V Nižním Novgorodu roku 2011 převzala továrnu GAZ. „Zaručí vysokou produkci, technologicky na světové úrovni,“ pochvaloval si tehdejší premiér Vladimir Putin. Ruská továrna tak produkovala škodovky a volkswageny (v dalších částech se vyráběl Chevrolet Aveo a Mercedes Sprinter, ale to skončilo po roce 2014 s dřívějšími sankcemi na Rusko kvůli anexi Krymu). Provoz se zastavil 3. března, v červnu management nabídl dělníkům „zlaté padáky“ – odstupné šesti měsíčních mezd.

„Napřed to byl šok. Samozřejmě jsme to očekávali, ale ne teď, možná v září či koncem roku. Pořád byla nějaká jednání, mítinky,“ řekla Rádiu Svoboda zaměstnankyně Irina. „Pokud vím, většina lidí na to kývla a šla si hledat jinou práci.“

Rusko z nouze obnoví výrobu „příšerných“ aut Moskvič. Jejich kvalitu kritizovali i soudruzi

Petrohradský gubernátor Alexandr Beglov věří, že když západní korporace nadobro odejdou, mohou jejich závody převzít firmy z přátelských zemí – snad měl na mysli Čínu a Indii, kde je automobilový průmysl rovněž masivní.

Prezident Putin zase hovoří o „technologické suverenitě“, tedy aby ruský průmysl nebyl závislý na dovozu zahraničních komponent. „Samozřejmě to neznamená, že absolutně veškeré výrobní procesy v automobilovém průmyslu musejí probíhat v naší zemi, ale klíčové, kritické věci jako strojírenství, patenty, know-how musejí být samozřejmě ruské,“ pronesl na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru v polovině června.

Jenže to není tak jednoduché. Továrny jsou navržené na výrobu specifických modelů a jen tak je nejde přenastavit na jiné.

Provoz francouzského Renaultu v Moskvě převzala radnice a ohlásila záměr obnovit značku Moskvič, která skončila s pádem SSSR roku 1991. Také má přijít „nový“ model Lada Granta Classic. Zatímco jiné novinky lákají na to, co všechno přinášejí, tato vzbudila ohlas pro to, co všechno chybí: airbagy, ABS, elektronická stabilizace, navigace GPS… Ani bezpečnostní pásy se pořádně nedopínaly a motor nesplňuje aktuální emisní normy, jen ty 26 let staré. Cena: 678 300 rublů (270 tisíc Kč).

„Dovedou vyrábět základní potraviny a dokážou posílat rakety do vesmíru, ale pořádně nerozvinuli ten průmysl mezi tím – například výrobu automobilů. Tento úsek hospodářství pořád chybí,“ konstatoval Chris Weafer z konzultační skupiny Macro-Advisory pro Svobodnou Evropu.

I když se některá výroba obnoví, je tu ještě druhý problém: Po autech kvůli zdražování a chudnutí v Rusku klesne poptávka. Investovat za takové situace miliardy do úpravy továren nedává příliš smysl, uzavírá Svobodná Evropa.