Ukrajinská „nemožná mise“: Vrtulníky bez povšimnutí odvezly z Azovstalu desítky zraněných vojáků
V druhé polovině března ukrajinská armáda odstartovala tajnou záchrannou misi, během které se jí podařilo z mariupolských oceláren Azovstal převézt desítky zraněných obránců do bezpečí. Muži na místě strávili týdny v obležení, ve sklepích přežívali vojáci s amputovanýma nohama, bez vody, bez jídla a zdravotnických potřeb. Cílem „nemožné“ mise bylo na místo mimo jiné doručit docházející zásoby, munici i komunikační systémy Starlinku. Úspěch slavila většina vyslaných vrtulníků.
Se zdánlivě nemožným plánem poprvé přišel major generál Kyrylo Budanov, šéf Hlavního zpravodajského ředitelství ukrajinského ministerstva obrany (GUR). Cílem bylo vyslat několik helikoptér z města Dnipro přímo do mariupolských oceláren, kde pod zemí přežívali členové pluku Azov. Vojáci jim měli dovézt potřebné zásoby a zároveň odtamtud odvézt těžce raněné. Účast na misi mnozí odmítli a účastníci potenciálně katastrofické akce počítali se smrtí, řekl pro server The Drive voják přezdívaný Flint.
„Chápali jsme, že to je jednosměrný let,“ uvedl. „Byli jsme připraveni na to, že se nevrátíme. Důležitost toho letu tkvěla v tom, že hodně lidí na operaci nahlíželo jako na nemožnou, takže jsme museli ukázat ostatním pilotům a vojákům, že to možné je.“ Záchranných akcí vojáci podnikli celkem sedm, první vrtulníky byly vyslány 21. března, tedy o dva dny později, než bylo původně plánováno.
„Odložili jsme to, jelikož jsme věděli, že nepřátelé měli informaci o tom, že něco plánujeme, a viděli jsme velkou koncentraci nepřátelského letectva nad územím oceláren Azovstal,“ vysvětloval Flint. „Bylo jasně vidět, že se na letišti hromadilo hodně lidí, proto jsme tu operaci odložili třikrát.“ Na potenciální příchod Ukrajinců se tehdy připravovali policisté, technici i personál odpovědný za doplňování paliva. GUR se následně rozhodlo vypustit dezinformace o tom, že nadřízení operaci neschválili, a akce se proto zrušila.
Peklo v Azovstalu
Účast na misi podle Flinta odmítlo hned několik pilotů. „Někteří z nich to odmítli udělat, protože si mysleli, že je to nemožné,“ vysvětloval. První pilot, který se přidal k „sebevražednému týmu“, tak učinil kvůli své manželce. „Ten hlavní důvod, proč s tím souhlasil, byl fakt, že jeho žena byla armádní medička v Azovstalu. Pracovala s těžce zraněnými vojáky a hlavní myšlenkou bylo během prvního letu tyto těžce raněné i ji samotnou z území oceláren evakuovat.“
Po příletu na místo vojáci vyložili zásoby a vzali na palubu 16 vojáků. Výměnu podnikli u vchodů do podzemních tunelů, kde se bojovníci pluku Azov schovávali několik týdnů. „Azovstal byl téměř zcela zničený stejně jako město Mariupol,“ vzpomínal Flint.
Aby se vrtulníky dostaly pryč, azovští vojáci museli odvést pozornost nepřátel. „Chápali, že nás musí při odletu krýt. Snažili se nepřátele co nejvíc zaměstnat v bojích, stříleli po nich, aby nám zajistili krytí.“ Po odletu helikoptér se v ocelárnách rozpoutalo peklo, uvedl voják.
Příběh vyprávěný po generace
Do Dnipra se vrtulníky dostaly po sedmé ráno. „Je to neuvěřitelný pocit předat zraněné lékařům a vědět, že jste udělali něco nemožného,“ popisoval Flint. „Jste pyšní a šťastní za své lidi.“ Další mise byly s každým letem náročnější. „Během druhého letu na helikoptéru stříleli, ale podařilo se jí úspěšně přistát.“ V rámci další operace vojáci evakuovali přes tři desítky zraněných.
Zpět do Dnipra nedoletěly celkem tři helikoptéry, jedna z nich byla sestřelena a dvě chybí, informoval Budanov. V druhé polovině května se Rusům vzdaly poslední dva tisíce členů azovského pluku.
Flint zůstal i po několika uplynulých týdnech v kontaktu s některými evakuovanými vojáky. „Osobně jsem vážně pyšný na to, že jsem se zúčastnil takové operace a několika dalších, o kterých teď nemůžu mluvit,“ uvedl na závěr. „O těchto operacích musíme psát knihy. A nejen knihy, musíme natočit filmy o posledním centru odporu v Mariupolu. A myslím si, že příběh o této heroické situaci budou převypravovat naše děti.“
Dobré ráno, drazí čtenáři.
„Rafinerie Kirišinefteorgsintez (KINEF), jedna z největších v Rusku, hoří poté, co ji brzy ráno zasáhlo několik ukrajinských dronů,“ hlásí na sociální síti X Tatarigami, specialista na zpravodajské informace z otevřených zdrojů a analýzy. „Závod, který se nachází více než 700 km od Ukrajiny, má roční produkci téměř 20 milionů tun.“
Vážení čtenáři, děkujeme za pozornost. Čerstvé zprávy opět přineseme v sobotu, dobrou noc.
Při ruském dronovém útoku v Doněcké oblasti dnes zemřel francouzský fotožurnalista Antoni Lallican. S odvoláním na novinářské organizace a ukrajinské úřady o tom informovala agentura AFP. Jeho úmrtí potvrdil i francouzský prezident Emmanuel Macron. Při stejném incidentu utrpěl zranění také ukrajinský novinář Heorhij Ivančenko.
