12°C
Dobrovolníci v Andrijivce rozdávají Ukrajincům jídlo a základní potřeby. K týmu se přidal i Čech
Městečko Andrijivka v Charkovské oblasti nedaleko okupovaného Doněcku se ocitla v první linii konfliktu. Z oblasti se evakuovala valná většina místních, ne všem se ale podařilo utéct. Rodinám s dětmi a seniorům, kteří tráví dny i noci v podzemních krytech a které místo zpěvu ptáků každé ráno budí nedaleké exploze, pomáhá odvážný dobrovolník Oleksij Savkevyč se svým týmem. Muži civilistům dováží zásoby a pomáhají jim v útěku, na pomoc jim přijel i mladý Čech, který již několik týdnů zveřejňuje děsivé záběry z válkou likvidovaných měst.
Oleksij Savkevyč původem z Doněcku, nad kterým v tuto chvíli vládnou proruští separatisté a který se stal středem zájmu okupantů už v roce 2014, občanům nedaleké Andrijivky nabízí pomocnou ruku už od samého počátku konfliktu. „Před invazí z 24. února tu bylo 25, 30 tisíc lidí. Tolik z nich se evakuovalo, ale někteří tu stále zůstávají,“ řekl Oleksij pro server Sky News. Ty, kterým se dosud nepodařilo z bombardované obce utéct, zásobuje jídlem a základními potřebami.
Zásoby rozváží v dodávce, objíždí obec a asistuje civilistům v nouzi. Pomáhá rodinám s malými dětmi, seniorům i nemohoucím. Tým denně zdolává cesty pokryté šrapnely a částmi bomb a raket, město se navíc v důsledku četných útoků ocitlo bez elektřiny a tekoucí vody. Boje v ulicích neutichají a Oleksij se svými kolegy musí strategicky časovat veškeré přesuny. Jakmile rozvezou potřebné zásoby lidem v centru, přejíždí na okraje města, kde rány blízkých explozí znějí ještě hlasitěji.
Neutichající rány a vyděšené děti
„Bojíte se kamkoli jít. Potřebuji jít do města, ale bojím se. Nemůžete jít nikam. Když pískají bomby, musíme se skrýt. Jak si myslíte, že žijeme?“ řekla novinářům frustrovaná Teťana z předměstí. Oleksij jí v posledních dnech pomohl hned několikrát.
Znějící výbuchy a neustávající boje dobrovolníky neodrazují, kousek od nich dopadají rakety a muži dál rozvážejí základní potřeby zoufalým civilistům. Rodiny se krčí ve sklepech a snaží se najít co nejbezpečnější kryt, bezpečno ale není nikde. Jakmile hlasité rány na chvíli utichnou, dobrovolníci využijí momentu a vyvedou rodiny do bezpečí. „Čekáme, a jakmile máme pocit, že je bezpečněji, pokračujeme,“ vysvětlil Oleksij.
Na pomoci dobrovolníků závisí i Valentina a jejích šest vnoučat. Děti si bezstarostně hrají a na první pohled to vypadá, jako by si války ani nebyly vědomy. Zdání ale klame. „Bydleli jsme v bytě, tady jsme jen dočasně, abychom se ukryli. Máme tam další byt,“ vysvětlovala Valetina nedávný přesun. „Proč tam nejsme? Protože se tam hodně střílí a holčičky se bojí tam být.“ Nevinní civilisté ve městě umírají každý týden.
Čech na Ukrajině
K dobrovolníkům se v dubnu přidal mladý Čech Jakub Laichter (20), který na počátku května začal přidávat fotografie z Ukrajiny na sociální sítě. Jakožto syn jednoho ze zakladatelů nadace Člověk v tísni Lukáše Laichtera se rozhodl odcestovat do Andrijivky a pomoct Oleksijovi s rozvážením zásob.
Oleksij ke společné fotografii na facebooku napsal následující: „S odvážným mužem Jakubem Laichterem v Andrijivce. Společně jsme cestovali, abychom přivezli nějaké věci pro kryty a sklepy v Andrijivce, plynové vařiče, baterky, baterie, diodové pásky. Nakoupili jsme to z grantu Člověka v tísni a Kubův otec byl jedním ze zakladatelů organizace. Jaká to náhoda.“
Oleksij na facebooku sdílí videa, na kterých o samotě nebo ve skupině zpívá ukrajinské písně. O Velikonocích se například sešel s několika vojáky u pomníku slavného básníka Tarase Grigoroviče Ševčenka, aby podpořil členy ozbrojených sil. „Velikonoční zpívání u Tarase Grigoroviče. To je ale krásná píseň!“ napsal k videu.
Jindy si před kameru sedne sám s kytarou v ruce.
