Čtrnáctiletá dívka z Buči po znásilnění otěhotněla: Kdyby šla na potrat, už nikdy by nemohla mít děti
Po osvobození některých ukrajinských měst dobytých ruskými okupanty se objevilo obrovské množství zpráv o strašných zvěrstvech, která ruští vojáci napáchali. Mnoho ukrajinských žen, ale i mužů a dětí bylo znásilněno. Některé ženy bohužel po nechutných sexuálních útocích otěhotněly a potřebují podstoupit potrat. V zemích, kam uprchly, to však často není možné. Největší problém mají v Polsku, kde je v podstatě nemožné podstoupit takový zákrok.
Strašlivé příběhy a problémy znásilněných žen popsala pro Rádio Svoboda psycholožka Oleksandra Kvitková, která pracuje na ombudsmankou zřízené horké lince psychologické pomoci.
Se souhlasem rodičů dívky popsala strašlivý příběh čtrnáctileté holčičky z Buči, která otěhotněla poté, co byla znásilněna vojáky. Lékaři totiž rodinu dívenky upozornili, že pokud nyní půjde na potrat, zřejmě už nikdy nebude moci mít znovu děti. Znásilněná proto plánuje dítě donosit.
Psycholožka řekla, že s dívkou nyní pracuje, aby jí pomohla dítě vzniklé znásilněním přijmout. Kvitková v současné době pracuje s dívkami ve věku od 14 do 18 let, které otěhotněly po znásilnění okupanty.
„Dívky ve věku 14, 15, 16 let bývají často oběťmi znásilnění. Po válce bude na Ukrajině mnoho těhotných teenagerek,“ řekla psycholožka.
Problém s potraty
Velkým problémem je také to, že po útěku z okupovaných měst mají některé ženy obrovský problém ukončit nechtěné těhotenství. Mnoho uprchlic totiž zamířilo do Polska, kde je ale v podstatě nemožné podstoupit potrat. V zemi sice ze zákona může být potrat proveden, pokud žena otěhotní po znásilnění, prakticky je to ale velmi složité.
Oleksandra Matvijčuková předsedkyně Centra pro občanské svobody uvedla, že podle polských zákonů musí být znásilnění, z něhož vzniklo těhotenství, nahlášeno jako trestný čin, aby mohl být proveden potrat. Tamní psychologové prý navíc ženy přesvědčují, aby si dítě nechaly.
Doplnila, že její kolegové v Polsku povedou nyní informační kampaň, aby oběti sexuálního násilí věděly, na koho se obrátit. „Znásilnění je nejskrývanější zločin, neznáme každého, kdo pomoc potřebuje,“ doplnila s tím, že na každou osobu, která sebere odvahu a o prožité hrůze promluví, připadá deset dalších, které o traumatu nepromluví.